Petře: Oni se totiž narážky na tyto Accept objevili pod jinou mou recenzí na Pink Floyd - Atom Hearth Mother, kde jsem si dovolil desce udělit pouhé dva body. Pak bylo těch plných pět pro Accept využito jako neadekvátní nepochopená protiváha. Ale tak to hold někdy je, všem se nezavděčíš.

Vždyť kritika u tvých Accept horyno na progboard není zas tolik zžíravá.

Souhlasím ze spajkem. I pro mne je Eat the Heat klenot nejklenovatější - viz. má nedávná recka na Progboardu, za kterou jsem od zdejších zarytých progresivistů schytal pěkných pár pohlavků :-)

Přesně tak. Eat The Heat je klenot. Tam není slabšího songu. Možná Turn The Wheel je lehce ve stínu ostatních pecek. Navíc skvělá, ale opravdu skvělá produkce a nadčasový zvuk, který obstojí v klidu i dnes. Přijde mi, že angažováním Reeceho, kapela získala barvitějšího a technicky mnohem lepšího zpěváka a mohla mu napsat skladby přímo na tělo. UDO má zase unikátní barvu, kterou poznáš v sekundě, ale chtít po něm aby zpíval Mistreated by asi nebylo dobré. I když naživo ho snad ACCEPT s Udem paradoxně zařazovali do playlistů. Prostě tahle deska je za 100%.

Accept - Russian Roulette (1986)
Accept - Staying a Life (1990)
Accept - Eat the Heat (1989)

U posledne jmenovane se gtrochu zastavim, podle me trochu nepravem nenavidena a shazovana deska. At uz Udo k Accept patri nebo ne, tak i ja jsem se bohužel před lety přistihnul, ze se mi jeho hlas uz proste docela zajida(a to jsem byl a stále jsem obrovsky fanoušek jeho ery), takze dle mého nazoru změna urcite prospela(klenoty jako Mistreated si opravdu vůbec nedovedu představit v podani Uda), materiál mozna old school fans Accept moc nevoni, jednalo se ale v te době o prvotridni glam/hair, kterej nejen ze se mohl rovnat pomyslne spicce zanru jako Poison, Cinderela, Motley Crue, atd - ale mnohe kapely z zanru daleko prevysoval.

PARADISE LOST 2020 - příjemné překvapení, kytary "háčkují" melodické linky tak, jak mají!

HALFORD - Resurrection (2000)
prvně před pár lety na Kladně, titulní skladba je tak dobrá, že jsem tenkrát po půlnoci volal nadřízenému mého nadřízeného a vykládal mu nějaké hovadiny :)

JUDAS PRIEST - Rocka Rolla (1974)
výborná deska

Dneska koupě tří triček - JUDAS PRIEST - Defenders Of The Faith, ALICE IN CHAINS - motiv Facelift, LED ZEPPELIN - vzducholoď. Spolu se zhublými 15 kily a postupným návratem do normálu docela dobrá perspektiva, ne?

o víkendu se do TRIVIUM pustím. Je potřeba to prozkoumat, poslední deska byla víc než dobrá, šlapalo to.

TRIVIUM - What the Dead Men Say (2020)

Konečne z originálky :) Za mňa, slovami bratov Čechov: výtečná deska!

Oranssi Pazuzu - Mestarin Kynsi (2020) cítím potenciál, ale zpěv mě pořád odrazuje
Insect Ark - The Vanishing (2020) první polovina super, po 4. skladbě to bohužel spadne, velká škoda
Trivium - What The Dead Men Say - jako jó, šlape jim to, ale přesto se mi nedaří tu desku doposlouchat celou,.. a asi už ani nepodaří:)
Ulcerate - Stare into Death and Be Still - tak tohle je na dýl, každopádně dráp byl zaseknut a už mě to drží
Ghost - Meliora (2015) konečně jsem jim dal šanci a docela ujde, nechápu jen proč se tady mluví o heavy metalu, podle mě jde o standardní stoner rock dnešní doby
Katatonia - City Burials (2020) stejný jak Trivium, začátek ok, v půlce však vypínám, kdysi jsem poslouchal Great Cold Distance a to mi přijde o tři levely výš
Slift - Ummon (2020) zajímavý, znamenám si
Europe - Prisoners In Paradise - dal jsem ze zvědavosti a tohle ne, tudy cesta fakt nevede :)
Sepultura - Nation/Roorback/Dante - tohle období mě z post Max éry bere asi nejvíc
Quicksand - Interiors (2017) výborná deska,škoda že zapadla
Paradise Lost - Obsidian - na první dojem mi to nepřijde moc jako návrat do záhrobí

Fenris 13: "desky jako Silent Enigma, Icon nebo Wildhoney + Clouds se dají poslouchat i teď" - stoprocentní souhlas, a až na Anathemu vše za 100%!
Imothep: také oba ACCEPT za 100%!

Accept - Balls to the Wall (1983)

Accept - Metal Heart (1985)

Pro mě byl doom metal vstupenkou do světa extrémního metalu. Death pro mě byl tenkrát příliš extrémní (mohlo mi být tak 16-17 a nejtvrdší co jsem poslouchal byla METALLICA s ANTHRAXEM). A potom Petr Hanzlík (jak jinak) pustil v Gung-Ho skladbu Sleeping Beauty z alba Clouds od TIAMAT a bylo vymalováno. Tvrdé, odeřvané, ale přitom tam byla parádní melodie. A v jednom z dalších dílů tam nacpal rovnou devět skladeb od PARADISE LOST, po třech z prvních tří desek. A slyšet Gothic nebo As I Die…to byla velká paráda. A takové desky jako Silent Enigma, Icon nebo Wildhoney se dají poslouchat i teď.

No a teď v přehrávači místo doomu točím toto :-)
RATT – Out Of The Cellar
MOTLEY CRUE – Too Fast For Love
MOTLEY CRUE – Shout At The Devil

Já mám pouze The VIIth Coming, prvních 10 Ztracených rájů, dvě Mrtvé nevěsty, no a Anathemy , Clawfinger i Panteru jsem dal pryč.
A ještě má krásné a krásně vymakané obaly LAKE OF TEARS.

CLAWFINGER - 1997 --- neuvěřitelně natlakovaná, rytmická a přitom i melodická záležitost. Dlouho jsem tu kapelu míjel, ale tohle je pecka!

Ovšem ... jen pro milovníky devadesátek.

Stray: Já mám taky jen dvě, The Ethereal Mirror a The Garden of Unearthly Delights. Obaly, které pro Cathedral vytvořil Dave Patchett, jsou úžasné. Pořád nemůžu uvěřit tomu, že stejný člověk je podepsaný pod tou příšerností, kterou použili Iron Maiden na albu Dance Of Death. :-(
Doom metal jsem si nikdy moc nekupoval, ale nějaké věci od My Dying Bride, Anathemy a Paradise Lost mám. V rámci metalu jsem vždy preferoval spíš ty extrémnější subžánry, ale zase třeba djent, mathcore, slam death metal, porngrind nebo war metal mě nebaví vůbec.

Carnal Forge - The More You Suffer

Tak já jsem obecně celkem odpůrcem Dorrianova acid-vocalu.:-) Byť jsem tu kapelu reflektoval okamžitě s debutem, mám ve sbírce pouze dvě řadovky, The Ethereal Mirror a Carnival Bizzare, a řekněme si to rovnou, zejména díky obalům. :-) Koupil jsem si je až v posledních letech.