Ad Arakain:
On jako někdo čeká, že kytaristi blížící se věkem šedesátce budou dělat vlasový vrtule ? Od pohybu po pódiu tam snad mají Toužimskýho...
Arakain mě po léta míjel, naposledy jsem pořádně věnoval pozornost Salto Mortale. Jejich aktuální tvorbu jsem měl dlouho zařazenou mezi všechny ty Dogy, Alkeholy, Dymytry..ale chyba lávky... loňská Pekárkova recenze mě přiměla k revizi svých předsudků, naposlouchal jsem zpětně posledních 5 alb, shlídl je naživo a nezbylo, než dát s omluvou za dlouholetou ingnoranci palec nahoru.
Nepřijde mně, že by to kluky z Arakainu už nebavilo, spíš naopak.
A že hrajou pořád to samý? Nemyslím, každá z těch desek se (v rámci zachování žánru) docela dost produkčně i skadatelsky liší, stačí jen důkladně naposlouchat.
Nejvíc mě zpětně mrzí, že jsem zbytečně propásl retro tour k prvním dvěma fošnám. Když jsem naživo viděl, jak vystříhli Amadea, zatlačil jsem slzu...:)

Napadlo mě téma pro Asylum (neříkám že to realizuji) -> ARAKAIN - kapela, která se měla rozpadnout po čtvrté řadové desce :-)

DarthArt: Zdravím tě jinak Arakain mě přijde, že posledních 10 let mají jednu desku a jenom jí dají jiný název to je opravdu šměšné.

Sicky: Řekni mi, prosím Tě, ten výraz, kterým současná mládež základních škol častuje příznivce metalu ve středním věku. Fakt mě to slovo zajímá. :-)

čtu zrovna Nick Kent: Těžkej nářez ...koupil jsem to v Rekomandu, když jsem byl naposled v Praze a jsem ve třetině a je to totálně super, kapitoly o Beach Boys i o Rolling Stones jsou neskutečně namáklý "dobrodružstvím a insiderskou vztahovou tématikou". tak třeba - věděli jste, že Charlie Watts v polovině osmdesátých let nazýval stále rozmařilejšího Jaggera Brenda? :-) Jak to ti chlapci dělali, že už byli někteří skoro oběma nohama ve futrálu a přesto se jim Waterloo nakonec vyhnulo a jsou tu dodnes?

DarthArt: A ano, solný sloupy :-))), naprosto přesně řečeno. ARAKAIN jsou tak nezábavný, tam není žádný nitro.

Darth: Mladý tohle vůbec nezajímá, pro ně je metal trapnej a mají na něj názor jako my svýho času na dechovku. Mladej mi dokonce nadávno říkal, že pro lidi poslouchající starý metalový kapely z osmdesátých let, existuje mezi mládeží takovej speciální posměšnej výraz :)
..ale tohle téma tady už taky meleme jak senilní dědové stále dokola :)

Já mám ty starý alba ARAKAIN hodně rád, ale vůbec nic mě nemotivuje, jakkoli se o ně zajímat v současný době, tzn. už těch dvacet let. A to mi hrajou každou chvíli za prdelí, doslova pár set metrů od bytu. Jeli tu turné, kde přehrávali dvě první alba, který mám hodně hodně rád - ale proč na ně chodit? Proč se dívat na solný sloupy, který jedou po hmatníku jako když zapneš knoflík? Pak ho vypneš, a už tu nejsou. Nic se neděje. Co je ale největší průser - dávno všechny tyhle zasloužilý umělce mělo vystřídat několik generací mladších kapel, který jedou stejně divoce jako ARAKAIN v roce 1990. Jenže nejsou, alespoň podle mých velmi omezených znalostí. Nebo jsou tou moderní metalovou kapelou, na kterou chodí davy, skutečně DYMYTRY? Ale to omílám tisíckrát vyřčený...

Přesně, ARAKAIN mě přijde jako mašina bez duše. Úplně v té jejich snaze o zvukovou dokonalost začal scházet nějakej osobní pocit, emoce, odžití a potřeba předání. Z mého pohledu je to hnus, kterej se nedá. Je to něco jako v popu CHINASKI, to je taky takovej "stroj na lehká slovní spojení". :-)

CITRON mě připadali jako starý strejcové už na konci osmdesátých let, kdežto Doležal byl prostě o pár let starší kluk. Musím říct, že přestože byla Proč od ARAKAINU stěžejní skladbou na Rock mapě, tak osobně mě nejvíce hřála Poutník životem, dřív jsem měl jako trojku TÖRR Válka s nebem, ale dnes už bych do bronzové pozice z té kompilačky dosadil jasně TITANIC.

Otázka taky je, jak k tomu přistupujou ty původní firmy, co ta alba vydaly - třeba Popron řekne "autorská práva za milion a nazdar!", pak by to bylo nedobytný. Co vyšlo naopak u Multisonic, toho už v reedicích vyšlo hodně - Vitacit, Torr, Kryptor ne, ale to by nikdo nekupoval... takhle bych o tom možná přemýšlel.

K těm ARAKAIN - když kouknu na Jirku Urbana, tak před sebou vidím spíš primátora města než rockera hladovýho po muzice. Srdce to mělo, dokud tam byl Brichta (dokud měl všech pět pohromadě), teď jsou to takoví roboti, co to dobře uměj. Vlastně je to hodně blízký těm Dymytry, který s sebou všude tahaj.

K VITACITU, prášku s vitamíny - pamatujete přece kultovní sekvenci z filmu "Horká kaše", kde se repotértka ČST ptá nějakýho váguse, co pro něj znamená VITACIT, a od odrecituje přesně tu formulku návodu k použití.

Arakain? Co třeba Salto na vinylu?:)

Ještě k té reedici Vzhůru přes oceán. Je sice pravda, že vizuál byl zachován původní a strohej, nejsou zde žádné nové fotografie, žádné příběhy popisující okolnosti vzniku apod., ale mě to vůbec nevadí, protože cena byla udržena nízká, prakticky 260,-Kč/ks, což je u nového vydání super. Naopak si říkám, co kurva dělaj ARAKAIN, že podobným způsobem nevydaj svá nejstarší alba z celého průběhu devadesátek? Vždyť by se to muselo prodávat jako housky na krámě, jestli je ten jedinej důvod, že se jim do té práce nechce, protože by jako byla mravenčí a bylo by s tím hrozně sraní, tak to už vím, proč mne k té kapele prakticky 25let nepojí žádné sympatie.


Jesli CITRON nebo VITACIT? Mám to asi zvláštně, když by se daly vedle sebe alba obou těchto kapel, tak se asi většina lidí shodne, že Radegast je nejcennější artefakt českého heavy metalu, ALE já prostě víc sympatií a víc fandění věnuji VITACITU a není v tom jen srovnání Praha vs. Ostrava, Čechy vs. Morava nebo tak něco, ale přesně jak už řekl Sicky, v těch čtrnácti v 89´roce byli právě VITACIT (pravda ještě s tehdejším ARAKAINEM) tou kapelou, kterou jsme žrali, já osobně CITRON ne-e!:-)

Jirka Čáp: Jojo, a pak co je lepší: Vitacit nebo Citron? :-))

Konnie: Přesně. Říkalo se, že lžíčka Vitacitu nahradí šťávu z jednoho Citronu. Nebo tak nějak. :-)

Intronaut - Fluid Existential Inversions - hudba super, zpěvy ale nic moc
Beneath The Massacre - Fearmonger - super trysko disko deluxe!
Abigail Williams - Walk Beyond the Dark - čím dál lepší

Stray: Koukám, že Plzeň jede! Kdo by to řek, že je ten novej SK trenér takhle nakopne :)

Konnie: přesně tak :)

Vitacit? To máte na mysli ten barevný prášek, co sme si sypali do dlaní, a pak měli barevný jazyky i ruce? :-)))

Vím o vinylu a dvou verzích CD-jiný druh papíru u bookletu:)

Teď přemýšlím, v jakých formátech to vyšlo - jestli i vinyl, nebo jako kazeta a CD. Vzhledem k tomu, že to byla i taková kytarová škola, by asfalt nebyl moc praktickej... ale asi jo, tehdy šlo na vinylu všechno. Ještě.

Do té reedice jedničky půjdu...
Czech Masters: Úžasná pestrost, všichni dobří i ty rytmické doprovody. Žeru tam Makovského, Andršta, Pavlíčka. Tehdy samozřejmě Jordáka.:) I Janda je super, prostě všichni. Velmi cenná věc.

Pekárek: Dvojka Vitacit - já to po těch letech zkusil a pořád špatný. Působí to hrozně nedůvěryhodně.

Jo, tak Czech Masters, to jo !!! Navíc v kultovním balení v igelitu s knížkou tabulatur. Spousta dnes trochu zapomenutých kytaristů, Standa Jelínek třeba nebo Petr Roškaňuk. Čajovna samozřejmě, i když ta je starší, pokud se nepletu.

Tu druhou desku jsem ani neslyšel, asi mě tehdy odradil ten ne moc povedenej obal. Nebo spíš předchozí sólovka. Ale zkusím aspoň teď.

Jinak na těch debutních VITACIT mě fascinuje ta dokonalá produkce - vpodstatě jednoduchá muzika, rovný tóny, ale lícuje to neuvěřitelně. No nakonec jsem to psal už kdysi v té recenzi. A taková ta mimoběžná melancholie.