Kdybych měl jet podle toho, co teď nejvíc, resp. nejradši poslouchám, kromě Blut aus Nord,jedu hodně poslední Destruction. Fakt si je užívám. Ještě se chci vrátit k Flotsam. Arch/Matheos taky jízda. S odstupem bych svoje hodnocení skoro neměnil. Hromadu desek jsem neslyšel.

Pro mne jsou WHITESNAKE, při potencionálním konstantním provedením hudby, v roce 1989 špica a bomba a v roce 2019 nuda a zívačka. Nepreferuji ani nové OPETH, ani nové WHITESNAKE, u prvních se mě líbili víc předchozí dvě desky, u druhých to, jak kapela působila v osmdesátých letech. Neřekl bych, že jsou pro mne celkově OPETH lepší kapelou než WHITESNAKE, ale od roku 2010 je jednoznačně radši poslouchám a radši bych šel i na jejich koncert.

Ad kontroverze. Jak vlastně něco vybírat? Mám upřednostnit snahu o nějaký vývoj třeba Opeth nebo Whitesnake, kde žádný vývoj neslyším, ale ve finále je poslouchám mnohem častěji? Většinou si vyberu druhou možnost. Rocková hudba pro mě bohužel dospěla do stavu, kdy v ní nic moc nového nenacházím, takže jsem spíš rád, když mě něco baví poslouchat. Pokud chci v hudbě hledat něco víc, tak už se obracím spíše k Jazzu/Fussion. Tam jsem ale ještě desku roku nehledal, neb si zatím vystačím s tím co mám :)
Např. teď poslouchám John Scofield - A Go Go

Stray: No jasně :) Ostatně jako u tebe :)

S.C.A.Lytch: Řekněme si na rovinu, on není kontroverzní jenom ten závěr, že jo?

Deska roku. Za mě by to mohla být poslední díla od Diamond Head, Candlemass, Queensryche, Ray Alder, Borknagar, Cutting Edge, Scars of Insane, Epilog a na závěr trochu kontroverze - Dream Theater :))

To je otázka, jakým směrem by měl posluchač jít a uvažovat o desce roku. Zvlášť když existuje stovky cest a desítky hudebních vkusů. Měl jsem v práci hodinu volno, tak jsem si projel letošní rok a vybral jsem zatím svých 16 favoritů na album roku (patnáct zahraničních a jako dodatkové číslo jedno české album), jde o směsku alb, která letos dostala hodnocení 80-90%, přičemž z některých osmdesátek už jsou devadesátky a naopak, za mne tedy: MICHAEL MONROE, LEPROUS, OPETH, BLACK STAR RIDERS, IDLE HANDS, EXHORDER, OVERKILL, BORKNAGAR, SLIPKNOT, POSSESSED, VLTIMAS, SOILWORK, END MACHINE, LA GUNS, CANDLEMASS a dodatkové číslo HEIDEN.:-)

Tak Tool ani náhodou, stejně tak ani Leprous ani Opeth, tímto směrem bych o desce roku vůbec neuvažoval. To jsou pro mě lepší i ty Life of Agony..

Pekárek: ten ČAD to je muzika pro prdel, nesmíš to brát vážně :)

dnes je aj pre mňa “deska” roka nový TOOL, uvidíme dokedy a počúvam QUIET RIOT HOLLYWOOD COWBOYS

:) fajn název skladby. Čad, no mám někde první alba. Já spíš ty metalosaury:) Ale jdu nakonec do těch Cult of Luna.

Pekárek : deska roku ani ne, ale dá se :) Desku roku nějak nevím, ale skladba roku je určitě Metalosaurus od ČAD !! :)

To byla narážka jen na ty Esoteric. Vydali zas dlouhatanánské album:) Sumarizovat stručně budu na přelomu roku.

Pro mě desku roku vydali TOOL. Je ale pravda, že zdaleka neposlouchám tolik nové hudby, jako valná většina lidí co navštěvují web crazydiamond. Jde tedy o opravdu soukromí, ryze subjektivní názor.

Sicky: A co, deska roku?:)

Esoteric - A Pyrrhic Existence (2019)

Black Crowes oznámili dnes reunion. Jo!
https://www.youtube.com/watch?v=iAiwUvIkmq4

Exodus - Blood in Blood Out

:-)) on ten podzim asi svádí k tomu hrabání :-)
Já o víkendu taky hrabala v minulosti, ale dostala sem se max. ke své pubertě, takže:
U 2 - War
U 2 - October
U 2 – The Joshua Tree
Foreigner - 4

Já teď vyhrabávám EAGLES, ráno jsem v autě cestou do práce poslouchal ELO a chystám se na CREAM. Jestli ono to nebude tím, že nám tady v práci hraje rádio Oldies :-)

Jj, taky se snažím o návraty. Koupil jsem nějaké staré Grand Funk a dokonce Boba Dylana ze šedesátých. A jedny jakože nejlepší Beach Boys..., no nejvíc se mi líbil Beck s partou na Rough And Ready