Jo, pobavil, i když jeho tón se mi zdá být spíš smutný...
Bylo mi divný, že by tě tento "fenomén" ominul :-) Já na Portě taky nikdy nebyla. Tenhle typ muziky je pro mě hodně okrajový, vnímala sem ho možná proto, že můj táta měl rád country, ale spíš to americký (J.Cash ap.), měl hodně vinylů a občas si pustil i Spirituál kvintet. Jejich tvorbu uznávám a respektuju, ale ty dva bratři mi nikdy nebyli sympatický :-( Z těch folkařů sem byla schopná poslouchat max. Wabiho Daňka.
Dobrou... :)

No dobře,... "u stánků na levnou krásu, postávaj a smějou se času"...znám, možná ještě další dva tři songy, ale to není kvůli zájmu o hudbu, to na letních táborech v osmdesátkách bylo prostě vždycky, jsou to nadstandardně dobré texty, ale jak už to v Čechách bývá, cokoliv nadstandard je brzy podezřelý a hledá se, co na tom nesedí. V globálu jsem ale k folku nikdy nikým veden nebyl a byť se Porta odehrávala přesně 1 kilometr od mého bydliště, považoval jsem to za vopruz, to jejich "umí", to posedávání na dekách a nicneřešení sluníčkový. Snad příspěvek pobaví. :-)

:-)) Já tušila, že si naběhnu :-))) já je taky nijak zvlášť neznám, to sou spíš takové střípky z období, kdy sem jezdila s kamarády na vodu. Tyhle odrhovačky se linuly po večerech ve všech kempech podél řeky a nešlo to neslyšet :-)

Já tvorbu Nedvědů fakt neznám, už se mě za život párkrát stalo, že mě někdo chtěl něco vysvětlit stylem "no jako to zpívaj ty Nedvědi", ale to pro mne byla pomůcka asi jako by mě chtěl někdo pomoci prostřednictvím indonéského přísloví. Tma, mlha, ZERO! :-)

Josef: A s těmi introverty máš svatou pravdu! Já sem toho zářným příkladem :-) A ta komunikace online je fakt někdy strašná, ještěže tu Stray nemá ty blbý smajlíky jako na FB, to bych z toho byla úplně zmatená a nevěděla, kterej kdy použít :-))

No vy mi teda dáváte, takhle při neděli večer :-) Tohle a hlavně ty Mision mě naučil poslouchat kluk, kterýho sem děsně milovala. .-) bylo to tak úžasný, že si někdy říkám, jak to zpívají ti příšerní Nedvědi: kolikrát člověk může mít rád tak opravdu z lásky, 2 krát či 3 krát to ne, i jednou je dost... .-)

To si mě navedl na The Cure a jejich největší hit.

https://www.youtube.com/watch?v=mGgMZpGYiy8

Jedu debut THE MISSION z roku 1985.

https://www.youtube.com/watch?v=tWB7jWtkSMw

Tohle je pro mne snad nejlepší gothic-rocková skladba všech dob (spolu se She Sells Sanctuary od THE CULT). Hlavně se mě tam líbí hlasový projev Wayna Husseyho mimo zpěvové linky, to je super, jak si tam hraje s emocema, ale songu to hrozně pomáhá.:-)

Sem blbečci nechodí. Maj jiné weby, kde mohou řádit.

Stray: Dobrý hlas měl. Takový mužný chrčák. Někde jsem viděl tvé foto, kde už jsi zhruba v současném věku a nevím proč, prostě mi to tak přijde :-)
Furt lepší než Luděk Sobota ne?

A s těma blbečkama máš pravdu. Proto nemám rád ty diskuzní hádky. Na takové lidi totiž sebelepší argumenty neplatí.

Teď nebudu mínit tohle tady, ale spíš všeobecné věci na netu -> on-line podle mne zvýhodňuje blbečky! Jaký má hlas Marlon Brando? Někdy skouknu Apokalypsu. Pisklák rozhodně nemám. :-)

Stray: Tak to je jasné. Ten psaný projev vypovídá naprosté minimum o osobnosti daného člověka.
Nevím proč, ale myslím že máš podobný hlas jako Marlon Brando :-)

J.Rose: Zajimavý rozhovor má docela pravdu a to mě trochu děsí.Společnost se změnila, ale za 5 let to může být lepší horší.

Mě on-line tedy jako výhoda moc nepřijde.:-) Vlastně mě to přijde jako brutální nevýhoda, nevyhovuje mi to, upřednostňuju osobní kontakt. Člověk v psaném projevu nějak působí a mnohdy úplně jinak než v reálu. Třeba v posledních deseti letech sleduju ten rozdíl hlavně díky MP a CD (těmhle stránkám), negativní hlášky na netu maj na mne totiž jenom lidi, kteří mě nikdy neviděli.

Josef: Na tohle téma moc pěkně mluvil Fanánek. Jinak máš ale pravdu.

https://youtu.be/4jGPlk0lstc

Dnešní komunikace je většinou on-line což je výhoda na druhou stranu, ale chybí osobní kontakt s lidma. Já jsem spíš introvert , který má svůj svět. Někdy člověk musí s lidma vyjít, i když třeba nechce.

No akční ... když jsem vyrůstal v osmdesátkách a ranných devadesátkách, tak doma pobývali jen ňoumové a šprti. :-) Já běhal za míčem nebo s hokejkou po betonovým placu, u nás na sídlišti jsme měli v místě bydliště tak třicetičlennou partu, která se tak porůznu scházela okolo betonového hřiště, tam probíhaly všechny turnaje v hokeji i v tenise, na fotbal se chodilo vedle na trávu (když nás odtamtud vyháněli na beton, tak pamatuju ještě na scénku, kdy Pepa Šnajdr - asi o tři roky starší týpek (nar.tak 1972) seřval v jeho sedmnácti nějakýho šedesátiletýho dědka "A ty my budeš zašívat nohy?" prostě HORKÁ KAŠE AGE, vole):-), akční ve smyslu časté výlety apod, to zrovna ne, jezdím si spíše teď pozdějším věku, neúčastnil jsem se žádných velkých organizovaných výprav, vlastně jsem k něčemu takovými ani nebyl vedenej, vlastně jsem nebyl vedenej nijak, hrál jsem sice závodně třeba fotbal, ale nikdo z našich se na mě nebyl nikdy podívat, ohledně počátku kompu, v dětství si pamatuju, že ho měl jeden kluk z baráku, já ho neměl ani střední škole ani ještě dvanáct let po ní, rovněž jsem neměl to vedení, všechno jsem si tak nějak porůznu zjišťoval od kámošů, než aby mne kdy někdo doma k něčemu, co vyžaduje život v moderní době, vedl, já myslím že jak jen ten propastnej rozdíl mezi současnýma dětma a mojí generací, tak ten rozdíl mezi mnou a generací mých rodičů taky nebyl zrovna malej, prakticky jsme si žili jako vlčata, naši jezdili o víkendu mimo město na chatu a my běhali po sídlišti s hokejkou a opěvovali Agent Orange z malýho kazeťáku! :-)

Stray: Tak to já stahuji, jako šílený a současné seroše žeru, ale o těch zablokovaných stránkách jsem v životě neslyšel :-)
Dá se říci že se stejnou vášní s jakou poslouchám hudbu, prožívám i sledování kinematografie. Akorát že čím jsem starší, tak v hudbě málokdy hledám nevé věci, kapely. Narozdíl od filmů a seriálů. Vlastníme s ženou cca 200 - 250 origo filmů. DVD, Blu ray, filmy, seriály. Sice hodně stahuji, ale nemám problém film koupit, pokud mě zajímá. Navíc spousty věcí, ani legální cestou nejdou sehnat. Takže ano ve světě filmů se pořád na něco těším. Teď se třeba klepu na nového Zaklínače.
V té hudbě spíš sleduji své 'koně' a to není jen tak. Někteří pomalu končí (Slayer), jiným už dávno došla šťáva (NIN) a další si klidně vydají album jednou za 13 let (TOOL). Naštěstí je pořád co poslouchat a někdy si nechám i něco doporučit né že né. Třeba Michael Monroe, díky zdejší recenzi jsem tu desku zkusil a super. Asi prubnu i ty starší :-)
Ty budeš takový ten akční týpek. Výlety, čundr, fesťáky, nějaká ta kalba... A to jsi o pěkný kus starší než-li já. To ti chválím. Já myslím že jsem ještě zažil takové to normální dětství. Parta, lesy, spaní ve stanu, tábory, stavění pevností... ale někdy v tom pozdějším dětském věku to už pomalu začínalo. Sem tam nějaká ta hra na PC u kámoše, Play Station apod... ale vzpomínám na to všechno moc rád. Dnes to mají děcka de facto spočítané. Chytré telefony, tablety v rukou 3 letých dětí aby měly rodiče klid. Nadupané PC sestavy, pomalu se rozvíjející virtuální realita....
Mé dětství se od dětství mého táty moc nelišilo.
Může tohle ale říct dnešní 12 letý kluk, který má 32 letého tátu?

Death metal neřeším, ať si každej poslouchá co chce.

Ještě pro příklad k tomu mému anti-netovství a anti-počítačovství. Včera jsem se např. dočetl, že zablokovali nějakou stránku, kde byly zdarma dostupné seriály, vůbec jsem o té stránce nikdy neslyšel, protože nejsem ten typ sledovače současných seriálů, jasně před třiceti lety jsem skouknul Profesionály a taky Dempsey a Makepeacová, ale to je tak všechno. :-) Tvrdnutí u kompu mě fakt vadí, takže zapálené psaní o hudbě jde navíc ještě přes odpor k sezení u kompu. PRO PŘÍKLAD NEMUSÍM CHODIT DALEKO: Nikdy jsem v životě nehrál počítačovou hru!!!

Ta první vlna death metalu má svoje kouzlo ty kapely byli extrémní , ale mělo to svoje kouzlo. Další generace sice byla extremnější ale podle mě tupější a nedokažou složit pořadnou desku. Já jdu koukat na dokument o Death a těším se na něj.