Prowler na hrad!!!

Spajk, Stray: Vaše závěry jsou zcela mylné. Ke zmírnění napětí, odvar z Meduňky lékařské, užívejte před spaním.

Seriál se zvrtává do podoby romantické telenovely, já chci taky barák plný antických soch a vodotrysků. Představa komponování pro mladé, s absencí rádoby moderních vulgarit, je náhodou velmi lákavej terén, ve vší slušnosti, hned bych si napsal nějakej textík, kde je sakra Aitken a Waterman?

Hudba je čaroděj!

Protože mu ten první hodně chutnal. Třeba. Na žal se pivo přeci nepije...:-)

Procházka s posledními Blut aus Nord.

Ještě bych si ale rád poslechl, proč někdo, kdo několik desetiletí abstinuje, si najednou dá 9 ležáků

Od začátku zjevné. Budu se muset smířit s tím, že mám svého stalkera.:-)

Secret Loser = Prowler
Ban.
Hned!

Sorry, Airey samo nehrál hymnu, ale Vltavu. Devět ležáku mně nalezlo do palice. Několik desetiletí nejsem pivapíčem, však dnes došlo ke zlomu

PKR, od Bananů jsem toho moc nečekal, ale když jsem si je konečně po řadě let poslechl, kvalita mě v dobrém slova smyslu překvapila. Co jsem poté zaslechl, přišlo mi, že jedou svůj solidní standard, což znamená hodně. Jestli něco vybočilo, nevím.

* 17.11.2003 samozřejmě.

2Pkr: Pokud Purple po roce 1993 moderními budeme nazývati, pak Purpendicular jednoznačným vrcholem jest. Kapela příchodem Stevea Morse živou vodou obdařena - jeho techniku poctivého trsátka jako návykovou lze označit. Další alba vcelku vyrovnaná, tu lepší, tu horší. Jednoznačně však záznam Live at Olympia třeba doporučit. Závěrem nelze nezmínit pražský koncert 17.11.2004, kde českou národní hymnou Don Airey v řadách kapely představen byl. Skvělý výkon předvedl i Martin Koubek se svými Dux v roli předkapely.

/PKR/: Nedokážu odpovědět. Ve sbírce mě chybí tři alba DEEP PURPLE z celé dráhy: Abandon, Bananas a Whoosh! Když vezmu jejich kariéru od začátku do konce, tak za nadšeného fanouška se považuji pouze díky (VŠEM) deskám ze sedmdesátých let, ať už Mk2, Mk3, ale i MK4, prostě to co vyšlo 1970-76. Od osmdesátek to šlo dolu, jakkoliv comeback na začátku mohl vzbouzen velké naděje. U tvorby z devadesátých let a novější, považuji za nejlepší desku Purpendicular 96´, ty ostatní tu mírně lepší, jinde horší, vesměs vše průměr až mírnej mírňoučkej nadprůměr, moc to ale neposlouchám, takže netuším zdali je Rapture Of the Deep víc než Infinite, nebo je tomu naopak.

Pusťte si radši rozhovory s manažery Ivety, doplnil jsem to i se souhrnnými videi napříč kariérou, včetně bulvárních okamžiků. Nikdy jsem se nezajímaj o bulvár, ani o její případ, jen to tehdy kolem mne proplouvalo, nicméně jsem tomu o víkendu věnoval pár hodin, pustil si pár aktuálních rozhovorů se zasvěcenými (včetně Penka) a získal docela přesnou představu, co se s naší špičkovou subretou napříč třemi dekádami vlastně dělo. vynechal jsem jenom toho blbečka Jarka Šimka. Ten manažer Pavel Pásek z dob kdy to táhla s Pomejem, to je taky slušnej člen, producent filmů jako Kameňák a majitel nějakých zábavných podniků ("Casíno je rovnější než Showbyznys!"), tím zabil.:-) Dobrej rozhovor.

btw. při zmíňce : která alba moderních Deep Purple dle zdejšího osazenstva stojí za poslech ? (píšu jako člověk, pro nějž jsou DP srdcovka - hlavně éra Mk.2 a starý živáky, ale byl nějakým způsobem nadšený naposledy z "Bananas"/2003...)

Kdo chce psa bít...
Neřešme zbytečnosti.

Spajk, Stray: Co nevím? Však to píšu, že tady někdo dostal horečku a název v uvozovkách, aby bylo jasné, že se jedná o termín pro Glenna, nebo mě budete popotahovat za malé R v rock? :))

Voice Of Rock!
Od nepaměti.
Kropisi, to nevíš?
Dej si facku:-)

Kropis: Co prosím? :-) Říká si Voice of Rock, to nevíš? Člověk, aby byl dobrej pisálek, MUSÍ mít "horečku" pořád.:-) Musí ty věty umět lapat z magického vzduchoprostoru.

Stray: Tady někdo dostal horečku "Voice of rock" :D

poslechový plán na nejbližší dobu

BLACK COUNTRY COMMUNION - všechno
DEEP PURPLE - Purpendicular a vytípnutý některý z novějších albových položek
GLENN HUGHES - těch sedm sólovek, který od něj mám
IOMMI - Fused