K tomu ještě titulka nebo vypalovačka Red Hot...

Shout at the Devil obsahuje dvě z mých úplně nejoblíbenějších skladeb CRÜE - jmenovitě Looks That Kill a Too Young To Fall In Love. Mám původní vydání od Elektra Records 1983 se skvělým post-apokalyptickým obalem, musel jsem si to hned pustit, ještě teď mi doznívá skladba Danger, což je úplně první autorský vklad Micka Marse...a ten text refrénu: ...I´m Wild Cat, a Shotgun Blast, Madman Strong As Steel, Overkill, No More Deals...Danger, You´re In Danger, When The Boys Are Around, Danger, You´re In Danger, And This Is My Town, This Is Hollywood...Danger...This Is Hollywood...Danger!

Já bych bez ohledu na zvuk doporučil i Shout At The Devil, to je prostě parádní album

Dobré je začít s albem Dr.Feelgood 89´, to je z těch klasických 80´s desek nejvypiplanější, je schopné pohodově připravit náladu na další albové poslechy. Skvělé jsou první dvě, ale jsou zvukově přežitý, Dr.Feelgood je mnohem modernější a dražší.

Asi si nějakou desku Crue pustím nemůžu to dostat z hlavy. Jinak já tu návštěvu docela chápu tady asi nikdy glam neletel tak jako v Americe.

Hm, asi to tak bude, ten no.:-)

QR Metal Health je vlastně jedna z nejprodávanějších desek v US metalu, ta kapela ale pak šla nějak do kopru, mi přijde. Já jejich slavnou éru znám jen z doslechu.

Bolan? To je fakt ten z Mandrage? To zírám. Když jsem kdysi narazil na to příjmení, hned jsem si pomyslel, že půjde o pseudonym, zřejmě jsem se nemýlil.
Další alba QR se mi líbila mnohem méně, prvotní tvorba s RR je kapitolou samou pro sebe.
Jó, souhlasím, kojná je důležitým faktorem, mnohdy rozhodujícím.

Prowler80: Máš samozřejmě pravdu, mě už se to slejvá, no a jak umím události konané před pětadvaceti lety zařadit přesně do měsíců a let, tak u deset let starých zážitků to prostě nedovedu.

http://metalopolis.net/Articles/4731/MOTLEY-CRUE-Praha-O2-Arena-17cervna-2009/

QUIET RIOT tu mám také profil, ale nějaké nadšení z té kapely nesdílím, pro mne je to prostě víc uječenej metal než načepířenej glam, a to je z mého pohledu blbě.:-) DuBrowa nemusím a z těch cca 60 hair-metalových kapel, co jsem tu psal profil, bych té kapele určitě věnoval místo mezi nejslabší desítkou. Prostě nejsem odkojen scénou z roku 1983, ale tou z roku 1989 a je to, myslím, znát.

http://www.crazydiamond.cz/quiet_riot_kondice_prevazne_kriticka_profil/838

Popletl sis rok, koncert se uskutečnil 17.6.2009. Byl jsem na něm též. Byla to jedna z kapel, kterou jsem předtím nikdy živě neviděl, proto jsem na ni zašel, ač od třetího alba nebyla mým šálkem čaje. Nižší návštěva mne tehdy nepřekvapila, glam(hair) metal zde (potažmo v celé Evropě) nikdy nebyl tolik populární jako v sev. Americe, alespoň mi to tak vždy připadalo. Mým nejoblíbenějším albem, jež by se dalo zařadit do tohoto stylu, je doposud Metal Health.

Já byl na MÖTLEY CRÜE v roce 2008 v Praze v 02. Mě osobně ten koncert nezklamal a nepřišel mě ale ani nějak výjimečnej, hodně lidí spíš mluvilo o zklamání (zvuk, energie), show každopádně povedená, ale když přijde do 02 4tisíce lidí, tak je jasný, že plocha bude od červený čáry dozadu skoro prázdná a sedačky taky nabízely docela dost možností kam si sednout. Já byl na sezení (dole, asi osmá řada) a výhled perfektní, šlo o turné Saints Of Los Angeles, vím že týden potom byli v té hale LIMP BIZKIT a měli prý ještě míň lidí.

Mötley Crüe zde hráli před deseti lety v O2 Areně.

josef:Jestli u nás hráli Motley Crue nevím ale v roce 2017 byl na Masters of Rock Vince Neil sólo ale víc ke koncertu nenapisu, vystupoval až na konec nebo ke konci programu a to už jsem byl doma nebo na cestě domů.

Tak ono těch blackových desek které žánr přiblížili širším masám bylo víc - kromě DB třeba CRADLE OF FILTH - Dusk And Her Embrace, SATYRICON - Nemesis Divina, EMPEROR - Anthems To Welkin At Dusk, IMMORTAL - Heart Of Winter, BAL-SAGOTH - Starfire Burning Upon The Ice Veiled Throne Of Ultima Thule, DISSECTION - Storm Of The LIght´s Bane nebo třeba MOONSPELL - Wolfheart. Já vím, DISSECTION ani MOONSPELL na těchto desách nehráli v žádném případě čistý black, ale ta stopa temnoty tam byla, zabalená v nadmíru atraktivním balení. Vycházím z toho, co přivedlo k blacku v letech 95-97 mně, když tenkrát Hanzlík v Gung-ho pustil Alma Mater, tak jsem posral blahem :-)

Jinak dnes:

MOTORHEAD - Live At Brixton Academy (2003)
AC/DC - The Razor´s Edge (1995)
AVANTASIA - Moonglow (2019)
MAGNUM - Chase The Dragon (1982)

Stray: The Dirt se mi líbilo mnohem víc je to líp natočený.K těm Dimmu Borgir já si myslím, že právě oni ukázali black metal širokému publiku ( taky za to byli fandy pravého black metalu odsouzeni).Ale už dost o black metalu.Hrali někdy vůbec Motley Crue v naší zemi?

Ale samozřejmě to ber jako jeden nedůležitej názor někoho, kdo měl ve výhledu úplně jiné věci na poslech.

Tak dramaticky bych to neviděl. Chtěl jsem jen říct, že ještě v roce 1996 určitě nebyl norskej black metal na stejném levelu třeba jako floridskej nebo švédskej death metal, možná že průlom zájmu o ten styl znamenala až deska DIMMU BORGIR Enthrone Darkness Triumphant z března 97´, která měla na black metal neskutečně velké promo, to bylo nevídané, a pak zpětně samozřejmě alba IMMORTAL 95´ (videoklip na kabelovce), SATYRICON 96´ (videoklip na kabelovce) a EMPEROR 97´ (všeobecně uznávaná deska jako milník stylu). Já tu scénu nesledoval, takže nějak netuším jakým způsobem ta scéna rostla, až se dostala na stejnej level jako jiný extrémní žánry, chci říct, že v první půlce devadesátých let jsem to vnímal jako obskurní undergroundovou záležitost, u které by mě nikdy nenapadlo, že z toho vzejdou kapely a alba později považované za diamanty celé tvrdě metalové scény.

Stray: Bathory to byl docela dobrý projekt, i když je trochu zahalen tajemstvím. Mayhem a další kapely nabrali kultovní postavení na scéně. Emperor budu vždy legendou jim stačí jednou za 2 nebo 3 roky odjezd pár koncertů a mají vyděláno. Satyricon ti jsou jestě o level výš a zasáhli lidi, kteří black metal ani neposlouchají.Black metal, ale nemá takovou kvalitu jako ostatní žánry už jenom ten uplně strašný zvuk některých nahrávek a slovo muzikant se bojím v black metalu použít.

Myslíš ty norské kapely? Já to mám s nima (jako se sevrským black metalem) takhle:

1989 - poprvé slyším alba BATHORY Under the Sign a Blood Fire Death z blbě nahraný kazety, název kapely znám už z kožených brašen a džísek, hudba na mě dělá dojem dosud největšího nářezu (spolu s NAPALM DEATH, DEATH a ASSASSIN) co jsem do té doby slyšel.
1990 - u týpka odněkud ze Sedlčan, co poštou rozesílá seznamy metalových nahrávek po ČSR a kasíruje za nahrávání těch alb na kazety docela solidní pálky, objevuji poprvé v jeho seznamech názvy MAYHEM a DARKTHRONE (jde o EP MAYHEM v seznamu k roku 1987 a debut DARKTHRONE v seznamu k roku 1990). O kapelách nevím nic, jen je mi jasný, že to bude asi něco jako ti BATHORY.
1991 nebo 1992 - Petr Hanzlík pouští v rozhlasovém pořadu Gung Ho jednu skladbu DARKTHRONE z jejich kultovní druhé desky a na název kapely narážím i v nějakém fanzinu, asi Metaliště.
1993 - v jednom z podzimních čísel časopisu SPARK (tuším, že to bylo to s Kaiem Hansenem na obalu, ale nejsem si úplně jistej) objevuji dvoustranný materiál zabývající se norskými kauzami, poprvé se setkávám s tématem vypalování kostelů a zabíjením v rámci satanistické scény, poprvé čtu o osobě co si říká Count Grshnack alias Varg Vikernes, poprvé slyším jméno Euronymous, z kauzy je mi na blití a tu scénu a kapelu odmítám sledovat i mnoho dalších let, já tomu nevěnoval pozornost, protože nebylo kde o tom číst a to co se tam psalo ve mě nedělalo dojem, že tito lidé se někdy stanou světoznámými hudebníky a jejich styl že bude za pět let trendy, úplně to vyšumělo, jenom jsem věděl, že někde v Norsku existují nějaký magoři.
1994 - někdo vyrývá nápis EMPEROR na sloupek u tramvajové zastávky vedle mého baráku, pravděpodobně to je ten vypatlanej blackovej soused s IQ 90, co mě od dětství nesnáší, říkám si - co je tohle zase za tu jeho neposlouchatelnou sračku? Ten člověk nám dokonce okolo bytových dveří vyryl o dva roky dříve klíčema do omítky třikrát logo DEICIDE, asi jsme se mu s bráchou zdáli jako pózeři a příliš hezcí lidé!:-) Ten týpek snad prý seděl i v kriminále, každopádně na základce vyšel ze šestý třídy.
1995 - poprvé je ve slovenském Metal Hammeru rozsáhlý materiál o norské scéně, poprvé čtu o kapelách jako IMMORTAL, ENSLAVED, EMPEROR... nikdy bych neřekl, že se z toho stane brzy hlavní proud, že to brzy budou kapely mediálně stejně prosazovaný jako DEATH, OBITUARY nebo MORBID ANGEL.
Hudbu MAYHEM, EMPEROR a ENSLAVED jsem si poprvé poslech až když už jsem byl na Metalopolis, takže asi tak s deseti-patnáctiletým spožděním. :-)

Stray: The Dirt jsem už viděl a je to skvělý film. Nikki byl opravdu vizionář a je to vidět. Lords of Chaos na to se dnes taky chystám ty pamatuješ byli nějak ty kapely v 90.letech nějak kultovní?.

Lords of Chaos - to byl ale hnusnej příběh (jako film to ale odehrané nebylo špatně), při těch nejbrutálnějších scénách jsem zavřel oči, prostě se na to nešlo koukat, čtyři dojmy...

- jak být po muzikantské stránce totální nula a přes to upoutat pozornost
- pamatuju, jak nějaký "black bandičky" v ranných devadesátkách tady okolo chodily, nikdy jsem nepovažoval za nutné se s podobnýma lidma bavit
- jak dalece to musí mít člověk v hlavě v nepořádku, aby byl součástí podobný komunity?
- co dělá Vikernes na svobodě? vždyť je zjevné, že je to naprostej psychopat.