Včera naprosto neplanovane koncert Dead Daisies v Cajzlu a - pecka! Mohlo to byt min nahlas, ale byl jsem nastesti vybaven spunty.

Cestou na koncert v aute:

Leprous - Coal (2013)
Motley Crue - Motley Crue (1994)
The Scream - Let It Scream (1991)

Já jsem se dřív k těm moderním technologiím taky stavěl odmítavě a vyjadřoval se o nich dost pohrdavě, ale pak jsem zjistil, že se na těch internetech dá najít metal a porno zdarma. :-)

Ja bych to tak neprožíval. Je to přirozený koloběh, vždyť na mládež si stěžoval již Sokrates ;-) Ve skutečnosti to znamená jediné - starneme :-)

Vidím to opačně: Ještě že sem z řad mileniálů chodí spíš ten snesitelnej vzorek, co se pořád ještě dokáže o něco kulturního zajímat, jinak BYCH ZABÍJEL!!! I když jim tedy nezávidím, jak jim dneska zkrátka nic pořádnýho nevychází.:-) (zkrátka "hm hm,..." někde mezi Zemanem a Klausem)

ještě že jsem nechodí generace ještě starší než Vy vážení :) to by bylo: my jsme sice neměli tyhle počítače, tablety, mobily a techniky, ale měli jsme kamarády!!! :))

Stray: Tak to máme úplně stejně, já si první Metal Hammer vlastnoručně koupil taky ve Zwieselu - v trafice na náměstí. Jinak ten Attack byl opravdu speciál MH, já měl jeden starší z 86 a byl zaměřenej na reportáže z turné kapel, vždycky pár obrázků z turné a setlist - Slayer na turné Reign In Blood, Kreator s Voivod po Pleasure To Kill, tuší Manowar ke kladiváckýmu albu, no thrashovej nejlepší rok.

Direkt! knihu jsem měl samozřejmě taky. Přínosný tam byl přehled diskografií u těch vybraných kapel (i když ty kecy k těm album - citace z recenzí - byly spíš trapný). A bylo tam ve své době téměř všechno podstatný. Stejně důležitá ale byla knížka Ohlasy písní těžkých o domácí scéně, aspoň pro mě.

Tohle je to číslo časopisu, co na mě mělo zásadní vliv (oprava, pardon asi šlo o anglické vydání nějakého speciálu z edice Metal Hammeru, což už si nepamatuju, páč jsem to postupem doby rozstříhal a ty fotky z něho si nalepil do speciálního sešitu).:-)

https://www.rarerecords.com.au/store/magazines/metal-attack-thrash-tom-araya-on-cover/

Vždycky když se zamyslím nad mladší generací, tak děkuji, že jsem to všechno ještě stihl zažít, nedovedu si představit, že bych se už v patnácti letech nadchl do hudby, která by ve své nejlepší formě patřila již dekády do minulosti.

K thrashi a vůbec tvrdšími metalu jsem se dostal, tak nějak ve školním roce 1988/89, což byl poslední rok na základní škole. V tej době mělo na svém kontě plno těch nejzásadnějších kapel té scény zhruba tři alba v diskografii, nebylo nic zásadnějšího než se s listopadem 89 pídit o právě vyšlých nebo chystaných novinkách, to byl ohromnej adrenalin, všechno hrozný objevy (třeba když jsem poprvé slyšel DESTRUCTION, BLIND GUARDIAN nebo TESTAMENT) a z dnešního pohledu fakt epesní bomby ty alba. to si vůbec nikdo nedovede představit, když člověk vložit do magiče oprejskanou kazetu a na tom byla poprvé puštěná SEPULTURA 87, 89, tehdy mě naprosto neznámá brazilská kapela a taková dělovka to byla. :-)

A s tím souvisí pak i ty nejzásadnější tiskové zdroje, jde ohledně thrashe zejména o jedno konkrétní číslo německého časopisu, tuším - Metal Attack, a celé věnované Thrashi a deathu, na titulce byl Tom Araya a uvnitř profily všech těch zásadních asi 25 kapel (KREATOR, OVERKILL, EXODUS, BATHORY, DEATH, SLAYER, ANTHRAX, FLOTSAM AND JETSAM, SACRED REICH, METALLICA, MEGADETH, TESTAMENT...OBITUARY, DEICIDE, MORBID ANGEL), většinou kapele patřila dvostrana, kde byl text, dvě fotky, souhrn diskografie atd. takže v tom čísle z léta 1990, co jsem si koupil v bavorském Zwieselu jsem měl vlastně dokonalej přehled toho, co ty kapely komplet už maj na svém kontě, děsně mě to tenkrát pomohlo, menší kapely jako SABBAT, WATCHTOWER, nebo tehdy výsluní opouštějící CELTIC FROST tam měli menší články. ten časopis měl podtitul THRASH SPECIAL a vyšli celkově v letech 1990-92 jen čtyři speciály, tohle číslo z léta 90´bylo první, ty další už tam měli víc hardcore a deathu.

Druhej můj největší zdroj, i když vlastně v celkovém měřítku ještě větší, je ta Metalová encyklopedie DIREKT! od časopisu Kerrang, co u nás vyšla v roce 1993 (neplést s tou zbytečnou bichlí co vyšla po roce 2000, ta stála za hovno) v poměrně úsporné podobě formátu A5 s měkkýma deskama, byť informačně totálně nabušené.

Meres: Já si pamatuji dobu, kdy některé ty dnes uctívané kultovní kapely ještě skoro nikoho nezajímaly. Kolik lidí třeba v roce 1993 poslouchalo ty Atheist nebo Cynic? Taky si nevzpomínám, že bych třeba na začátku devadesátých let viděl někde někoho v tričku Prong. :-)

STray: na tom odžití niečo bude. Keďže patrím medzi mladšie ročníky, ktoré metal objavili len v minulej dekáde, tak ja som takmer žiaden nový metalový smer vlastne ani nezažil. Snáď len ten djent? Aj keď aj ten má svoje korene vystopovateľné zase raz v tých 90tkach (MESHUGGAH), ale bohužiaľ mi djent skoro nič nehovorí :(

Valič: Já bych tě teď hrozně potřeboval, protože píšu recenzi Tapping the Vein, tak kdybys třeba neposlal v mailu nějaké okolnosti a náměty těch skladeb? :-) Vydělá na tom jak čtenář, tak "zdejší hlavní služebníček" pan Labíp, libanonský obchodním s koberci.:-)

Když se jistý nejmenovaný čtenář těchto stránek pohádá s „paní Valičovou“, může to mít někdy i pozitivní stránky. Třeba to, že pak může naplnit poklidný nedělní večer tou pravou romantikou:

Sodom - Tapping The Vein (1992)
Sodom - Get What You Deserve (1994)
Sodom - Code Red (1999)

Tyhle desky sice nepatří zrovna k tomu nejlepšímu, co kapela vydala, ale já s nimi žádný problém nemám. Code Red zní, podle mě, jako typický Sodom, žádnou větší podobnost s deskami Slayer a Kreator z 90. let tam neslyším. Get What You Deserve je sice jedno ze tří nejslabších alb kapely, ale mě celkem baví. Ten kanální zvuk mi u Sodom vyhovuje určitě víc než klinicky čistá produkce na Better Off Dead, kvůli které ten materiál místy zní dost sterilně. Je celkem zajímavé, že na Tapping The Vein kapela celkem přitvrdila, a to v době, kdy se drtivá většina ostatních thrash metalových kapel snažila hrát pomalejší a melodičtější hudbu.

Meres: Jsem rád, že se aspoň v něčem shodneme. Já mám Cause For Conflict celkem rád. Zní samozřejmě jinak než ty klasiky z konce 80. let a určitě to není tak dobré, ale proč by ta kapela měla hrát pořád stejně? Vždyť těch alb ve stylu Coma Of Souls později natočila ještě „habakuk“. :-)

stefanos: přesně tak, takový klenoty je třeba chránit i za cenu násilí.

nyní ještě poslouchám - Halford - Made of metal
JP - Painkiller
Dio - Holy diver
Black Sabbath - Paranoid

zdenos
22.07.2018 16:53

Svázat a pouštět Napalm in the Morning pořád dokola: už se líbí? ještě né? tak znova! :D

To je právě asi ten zásadní rozdíl. Něco zažít a oblíbit si před eskalací nových událostí a souběžně s nimi, a pak to druhé, přijít až k hotovému, kdy novoty jsou prohlašovány zpětně div že ne za klasiku. Víš co mě stálo námahy (nepovedených pokusů, křečovitě kyselých úšklebků apod.) uznat, že PANTERA po roce 92, MACHINE HEAD, PRONG a SEPULTURA po roce 93´ je vlastně novej a docela dobrej směr?:-)

Ja som tie časy nezažil, ale keby som mal už vtedy taký vkus ako mám teraz, tak by som bol z COC nadšený, rovnako ako zo všetkých tých Pantier, Sepultúr, Mašín hedov, Prongov a podobne :)

Ta deska byla blbost, když vyšla, věděl jsem, že je s nejlepší německou thrashovou kapelou zle, jenže příznivci Pantery, Sepultury, Machine head a Slayer mě přišli, jakože se nic děsnýho neděje. Celý to období okolo roku 1995 bylo pro fanouška thrashe z konce osmdesátek děsivý, neskutečně odpudivý zážitky jako sledovač a sběratel nahrácvek z té doby mám, vycházel slovenskej Metal Hammer a tam navíc ty tupé hrůzy chválily, jako by ty lidi nikdy neslyšeli Coma of Souls.

Kiežby dnes KREATOR ešte natočili taký námrd, ako bol "Cause for Conflict".

tribulation - down below
halford - ressurection
ozzy - black rain
rush - 2112

:)

z jmenovaných nahrávek - (God hates, Cause for conflict, Code red), mám asi Code red nejraději :)). Jen nevypínej M16 po dvou skladbách, protože skladby od č. 3 až dokonce jsou ty nejlepší, kdežto první dvě považuju za takový trrr trr rozjezd.