Lord VILE: Tak to by bylo zajímavý jednou nějak graficky zpracovat - webovkou nebo něčím podobným - ultimátní galerie KRABATHOR :) Předpokládám, že fanziny Krabathor, Twisted Collapse, flyers apod. všechno máš. Nedávno jsem se prohraboval těmahle věcma a je skutečně radost je číst.

Ještě mám jednu otázku k tomu odkazu, cos dával do příspěvku - ten motiv z Only Our Death dole, to je z nějaký knížky, co to je? Nějaká biografie Martina Zhoufa? Protože Krabathor nikdy nic takovýho barevnýho, pokud vím nevyšlo...

Sběratelství je nemoc LP, CD, MC, merchandise!Podobně jako ten týpek s IMMO, to já mám s KRABATHORem. https://tshirtslayer.com/other-collectable/krabathor

Odkaz na tohle video jsem už sem jednou dával, ale pro případ, že to tenkrát někdo neviděl:

https://youtu.be/EElPKNHcHow?t=265

Immolation mám celkem rád, ale že bych musel mít doma 99 fyzických nosičů od kapely, která má pouze deset řadových alb? :-)

"Já vlastně kazety ani moc nesbírám... Pro mě je to tak trochu mrtvý formát. Já dokonce nemám ani kazeťák."

Tak to mě totálně rozsekalo. :-)

Tak to bych si rozmyslel, jestli mít 17 verzí jednoho alba, nebo starší auto :):):)

No tak já musím říct, že sběratel určitě jsem, i když asi takový, co to dělá s rozumem. Baví mě být obklopen nosiči, co se mi líbí a baví mě na tom právě ta jejich přítomnost a že jsou po ruce. Zkrátka, trávím s nimi hezké chvilky! :-) Na druhou stranu mě v pohodě stačí od každého chtěného alba pouze jedna verze a určitě to nedělám ani z toho důvodu, že bych to toužil nějak postupem času zhodnocovat, pouze chci mít diskografie svých oblíbenců zkompletovány a seřazeny v poličce. Určitě nejsem z těch, kteří, jak jsem se včera dozvěděl v Music Records, koupí všech sedmnáct pouze v detailech rozdílných verzí alba U2 "The Unforgettable Fire" 84´, tak jak se u nich v krámu děje. :-)))

Pravda ale je, že když někdo takovýhle artefakty někde zamkne ve skříni a počká dvacet let, je celkem pravděpodobný, že se zhodnotěj. Pokud za dvacet let nebude už po jaderný válce a my se tady nebudeme honit po lese a mydlit klackama. Pak by těch vinylů už asi moc neprodal :)

Valič: Myslím, že v tomhle jsou naprosto nejdál sběratelé KISS. To jsou často sbírky, kde jsou tisíce různých bootlegů... o merchandise ani nemluvím (tam jim ale šlapou na paty StarWars-maniaci.

A takový extrémní sběratelství už musí mít člověk místo rodiny ... nedovedu si představit manželku, která je v pohodě, když jí chlap místo vejplaty domů přinese "Kiss live Montreal 77 limited edition bootleg" za 400 dolarů :)

DarthArt: Záleží na konkrétních titulech. Největší hodnotu má pro sběratele samozřejmě ta původní verze, případně různé limitované edice. Běžné re-edice a různé dolisy určitou hodnotu také můžou časem získat. Vezmi si, že některé věci z 80. let vyšly naposledy třeba někdy před patnácti lety a celý náklad už je taky rozprodaný. Záleží samozřejmě i na tom sběrateli. Někteří u svých oblíbených kapel sbírají i různá licenční vydání nebo dokonce bootlegy a mají třeba jeden titul v deseti různých verzích. To už jsou ale spíš případy pro psychiatra. :-)

Já osobně mám problém v tom, že absolutně nejsem sběratelský typ, takže mě vůbec nic nepudí dělat si sbírku čehokoli a beru to ryze prakticky. Nejde o peníze, že by mi bylo líto dát ty tři-čtyři stovky za cédéčko, jenže já ho pak stejně z toho nosiče poslouchat nebudu. Onehdá jsem si pro radost koupil všechny Slayer (kromě těch dvou alb před Def Jam), měli to za výhodnou cenu, jenže ty cédéčka stejně neposlouchám. Tak je jednom někomu věnuju, ať má radost aspoň někdo jinej :) Třeba ty starý český nahrávky, co jsem recenzoval - měl jsem je svého času originál skoro všechny (hlavně kazety a asfalty), jenže už je to všechno dávno pryč, prostě nemám žádnou potřebu do schraňovat doma. Queeny jsem měl koupený taky všechny a nemám už ani jedno album (ty jsem teda střelil asi za poloviční cenu). Jediné, co mi doma zůstává, jsou vlastně knížky, který se ani nikomu prodat nebo věnovat nedaj, o ty nikdo nestojí a bejt obklopenej knížkama je fajn.

Cédéčka si kupuju vlastně hlavně na koncertech - hraje kapela, líbí se mi, koupím cédéčko za dvě stovky, kapela má na pivo, já vzpomínku na koncert a jsem spokojenej. Kupování hudby jsem měl vlastně jako hodně osobní záležitost - byl to rituál, jít do obchodu, prohrabovat se těma pultama, strávit tam hodinu, bylo to fajn. Dnes obchody s hudbou zanikly (alespoň na úrovni okresního/krajskýho města), vinyly mě neberou a nikdy nebraly, takže si tu radost už vlastně ani nemůžu udělat. Tahle doba je pro mě pryč.

Jinak s těma českýma vinylama a jejich cenama je to opravdu zvvláštní - že se za hodně peněz prodává Ritual je pocopitelný, MH jsou světově známá kapela a na světě eexistuje třeba pět tisíc lidí, kteří jsou ochotni vypláznout za první vydání pořádnou částku. Ale o Kryptor to platit nemůže, těch sběratelů, co to chtějí za každou cenu mít, podle mě nebude víc než dvacet. A ať mi nikdo neříká, že z těch 60 000 alb, co byla vylisována, není k dispozici aspoň pár stovek použitelnejch exemplářů. Spíš to někdo v naivním očekávání napálí na Aukro za tisícovku, a pak to tam takhle visí tři roky, nebo se to smaže aniž by někdo projevil zájem.

MH za 150 je samozřejmě dobrej kauf, ale je to asi náhoda. Starej odznáček taky člověk může koupit za babku, i když na burze by stál pět tisíc. A naopak odznáček, kterejch koupíš kýbl za stovku, může někdo inzerovat na dva tisíce.

Jinak re-edice ze sběratelskýho hlediska musej mít hodně malou hodnotu, nebo se pletu? Cenu přece vytvváří původní vydání, smrad tý starý doby, šáhnutí si na historii...

Valič: osobně pořád věřím, že i původní CD vydání hudby, myslím té, kterou se zabývám, bude časem zhodnoceno a zatím to s ním nevypadá úplně zle, sice nejde o nějaký nárůst burzovních cen nosičů, ale určitě také ne o úpadek CD formátu.

Před třemi týdny jsem si ve sbírce udělal pořádek (měl jsem na to po deseti letech chození do práce totiž konečně čas) vytipoval si asi 100 titulů, které moc neposlouchám a není u nich šance, že se to změní, převážně old-school death/občas i doom/méně známej thrash z osmdesátek, ale také ty náročnější okrajové věci Hard N Heavy co mě nakonec nikdy nešly moc pod nos, případně naopak i něco, co je v posledních dvaceti letech v kursu a nepotřebuji to mít doma (pokud jsem měl ve sbírce jedno CD NIGHTWISH, bylo 100% v té stovce věcí na prodej)...

..., no a za dva týdny po zahájení inzerce, jsem z toho množství prodal přes 50 titulů, utržil 14 tisíc (ty věci jsem v podstatě prodal za průměrnou cenu 250,-Kč/kus, tedy cenu za jakou jsem je pořídil, možná některý občas i za trochu vyšší) a teď pár dní jenom krafu na netu, čumím na fotbaly, jezdím na rybník a jím pizzu. :-) To je úpadek! :-)

Stray: Já mám taky pár podobných zkušeností, ale třeba ty polské licenční kazety od Metal Mind Productions hrávaly celkem dobře. Těm lidem jde většinou o sběratelskou hodnotu těch nosičů a zvukovou kvalitu zase až tak neřeší. Stejně mám podezření, že někteří z nich ty vinyly a kazety vůbec neposlouchají, a mají je pouze uložené v ochranných obalech na policích, „aby se to, pro pána krále, snad nerozbilo!“. :-)

Imothep: Já už tyhle věci vůbec neřeším. Sbírku jsem minulý rok "uzavřel" a teď si koupím občas už jen nějakou tu re-edici titulu, který jsem dřív nemohl sehnat (nedávno vyšli třeba Coroner, Pungent Stench nebo Malevolent Creation). Byly doby, kdy bych za některá těžce dostupná CD svých nejoblíbenějších kapel dal klidně i přes tisícovku, ale ty už jsou dávno pryč. Teď spíš přemýšlím, že bych část té sbírky prodal, ale zatím se mi do toho moc nechce. :-)

V té mé sbírce kazet bylo i několik originálek, jenže já si vážně nejsem jistej, zdali je tenhle formát nějak lepší než nahraná kazeta, protože mě vždycky originálky hrály hůř, vždy začátky stran docházelo k podivným obloukovitým zurčivým výkyvům v hlasitosti a výškách/basách než se pásek srovnal. U nahraných kazet jsem tohle nikdy neměl, takže pro mne - nahraná kazeta z CD > originální kazeta.

.… edit: samozrejme puvodni vydani ...

Valič 10.07.2018 11:06: No ja ty vysoke ceny LP beru jako zhovadilost, stejne jako prodávat/kupovat CD za 300 Kc a vys. Ridim se tedy podobnym pravidlem …. a mozna me zabijete, ale nedavno jsem mj. koupil vinyl MH - Ritual v perfektnim(mint) stavu za 150,- Kc :o)

DarthArt: Mě překvapilo pouze to, že si ten maník od Straye koupil nahrané kazety. Originální MC jsou momentálně v rámci extrémnějších odnoží metalu relativně populární (sice to nechápu, ale je to tak) a rozhodně si je nekupují pouze nějací sentimentální dědci (zkus si třeba na Youtube zadat do vyhledávače výraz „metal cassette collection“):

https://www.youtube.com/watch?v=dZ0Ss-XfnE8&t=607s
https://www.youtube.com/watch?v=8vydlAxRgiQ&t=359s
https://www.youtube.com/watch?v=WViQArcACwU&t=666s

Co se týče těch starých českých titulů (týká se to většinou všech formátů, ne pouze vinylů), ty vysoké ceny samozřejmě nijak nesouvisejí s nějakou jejich „uměleckou kvalitou“, ale s jejich dostupností. Zatímco většina významnějších zahraničních metalových desek od té doby vyšla (někdy i víckrát) v různých re-edicích, u prvních desek Debustrolu, Kryptoru, Brianu a dalších kapel existuje často pouze ta původní verze. Tenkrát sice ta alba vycházela v obrovských nákladech, ale za těch třicet let je velká část majitelů vyhodila nebo poškodila a ti, kteří je mají stále ještě v dobrém stavu, je většinou prodat nechtějí. Celkem chápu, že pokud si někdo buduje sbírku podobných desek a chybí mu v ní třeba dva nebo tři tituly, tak pak vůbec neřeší, jestli dá za zachovalý vinyl nebo CD dvě stovky nebo dva tisíce.

Jo jo, ty vinyly mě přijdou momentálně dost přeceňované. Já mám ten formát taky v oblibě (třeba poslední JUDAS PRIEST jsem si koupil vinyl, stejně jako skvělé album Like Clockwork od QUEENS OF THE STONE AGE), ale céda jsou praktičtější.

S tím fotbalem si budu trochu protiřečit: a sice - nejvíc fandím Belgii, ale dost si rovněž přeju finále Francie - Anglie (to má přeci ohromný zvuk, ne? tak si řekněte Francie - Anglie - bitva o Lamanche) a vlastně tomu i začínám věřit, že to tak bude, nicméně Belgie je mě asi nejsympatičtější. Pokud Chorvati v semifinále vypadnou, budou nakonec čtvrtí.


Docela bych si už přál, aby nás už média přestala bombardovat Babišem a politikou vůbec, to musí být hrozný povolání ten novinář, furt jak hlídací pes ve střehu, celej tejden nevidím před sebou nic jinýho než ksicht tý slepičky, Malá se tuším jmenuje, a to se o to nezajímám a vůbec nevím o co jde, ale je mě jasný, že mě to neustálý diskutování těchhle person sere, nechápu ty devianty, který sedí přikovaný k televizi a nastraženě číhaj na každej krok či přešlap někoho jako je Bureš. To jsou normální úchylové, k čemu jim to je? :-)

Tak vinily jsou kapitola sama pro sebe a jak říká Stray staré české metalové desky o ty je zájem a to opravdu velký (Masters Hammer na aukro byl i za několik tisíc).Takže mají opravdu hodnotu až moc podle mě.Je to otázka jestli první deska třeba Kryptoru má stát tolik, ale pro sběratele to asi cenu má. Jinak dneska určitě věřím ve vítězství Francie na úkor Belgie, i když to bude skvělý fotbal.

VAI - Sex and Religion 1993 - proč ta deska začíná jako suverénní rocková jízda s výtečnou muzikantskou výbavou, zajímavými melodiemi a hlasem dvacetiletého Devina Townsenda a končí jako splašená, neposlouchatelná a uřvaná střela ve vší rychlosti prolétající lunaparkem i Karlíkovou továrnou na čokoládu? :-)

S těma vinylama si to jenom myslíš, i když nevím, jak je to s poškrábanými (já bych takové LP nechtěl), ale dnes se ta první alba KRYPTOR, TÖRR a podobných zvěrstev prodávají na Aukru za částky větší než tisíc korun. :-)