Alda: Lik sleduje hlavně Honza H. Ale zkusím, díky.

Od Necrophobic už mi chybí jen jedno CD, to se slovem Lilithu v názvu, údajně je to nuda, tak váhám. Dobrá kapela.

Pro Pekárka, Lorda VILA, Widla a mě - je venku nový

LIK - Necro 2025
https://www.youtube.com/watch?v=XgGZ1xt1Afw

Něco pro Straye :-)
https://www.youtube.com/watch?v=3SDGgerlckg

a já stále nemůžu vytáhnou z přehrávače nové CRADLE OF FILT - luxusní deska,
ještě, že je máme za dva měsíce živě v Ostravě

Tomáši, další dva tipy:
Scowl - Are We All Angels
Superheaven - Superheaven

Blut aus Nord - Disharmonium I
Cenotaph - Precognition...
Můra - Needle...

Tak to je naprosto neuvěřitelné. Ani ne to, že otec doprovází syna na metalovej koncert, ale to, že čtrnáctiletej kluk chce jít v dnešní době na UDA.:-)

Když jsem k tomu přičuchl já, byl metal hudbou mladých, teenagerů, náctiletých, houfů lidí napříč školní populací, nikoliv jen nerdů. Dneska je všeobecně rocker branej jako chlápek v letech. Asi je to přirozený, ale někdy mě přijde, že i debutující kapely vypadaj jako chlápci v letech. Když jsem v roce 1988 viděl fotku IRON MAIDEN, v té kapele už byli samí třicátníci, považoval jsem je za kapelu starší generace, zkušené borce co hrajou pro trochu starší kluky než jsem byl já, po 37mi letech je stále sleduju a jejich záběr neklesá.

Kámoš teď dělal svýmu 14tiletýmu synovi doprovod na UDA :)

Tak to bych možná v těch osmdesátkách dostal tip na pořad "Sejdeme se na Vlachovce".:-) Trochu přeháním, pokud něco jejich zarezonovalo, tak určitě THE BEATLES - neměli sice doma žádnou desku, ale znal jsem kapelu z několika fotek a viděl Perný den. Až do doby než jsem se v 88/89´ začal zajímat, u nás doma nebyla žádná rocková deska.

Mě překvapila ta moje taky třináctiletá, když byla na podzim u mě a začala se hrabat v mé sbírce. Myslel jsem, že poslouchá jen hip-hop, protože na to tančí. No a najednou mi začala komentovat sbírku od metalu až po poprock, to jsem zíral co všechno znala, dokonce třeba u starých Elánů z 80tek si přesně řekla, který album jí mám pustit. Zřejmě se ty roky, když jsem jí jako malou vozil dlouhé hodiny v autě zúročili. Sice furt spala, ale asi jsem jí to zapracoval do podvědomí.
Další meta je s ní absolvovat nějaký společný koncert, a několik průniků se i tady rýsuje.

Myslím tím predispozici u dítěte.

Významné hudebníky poslouchají vždy i někteří mladí. Otec může dát tip, ale když To tam není, zájem to nevyvolá.

melounek: Jako pro tebe to může být OK, dcera poslouchá stejnou hudbu, zajímá se, tedy všechno plyne správným směrem :-), ale já to ne že nechápu, já to NEZNÁM.

Když se přenesu do třicetpět let vzdálený minulosti, do pozice dítěte někde mezi základkou a střední, na nic si nemůžu stěžovat, i když byl jsem vlastně docela skromnej, do nácti mi stačila knížka a v tichosti jsem seděl v koutě :-), měl jsem v pohodě dětství, měl jsem docela volnost, moc nás neúkolovali (většinou jsme po škole čapli hokejku a šli žínit tenisákem na hokejový brány se sítěma na betonovém placu mezi panelákama), ALE na druhou stranu rodiče byli u mne vždycky rodiče a ne kamarádi (tzn. jejich zájmy se s mými protínali v 0 % věcí):-) , říkám to pro to, že u mladších jedinců (třeba generace Y) se občas objeví rodiče, kteří působí spíš jako kamarádi těch lidí:-), Ti mí rozhodně vyžadovali respekt a slušné chování (to je asi normál, tak to maj asi i hippie rodiče):-) a mé názory je vlastně moc nezajímaly (hm, to už je horší). Musel jsem se stát samoukem v poslouchání metalu, mentory byli určitě spíš kamarádi ze školy, z místa bydliště, ale většinu z nich to ve výsledku tak dlouho nedrželo jako mne a postupně se o to pak zajímali trochu méně. Podle mne je zázrak, když je člověk obklopenej lidma, co přesně ví, co chceš a co děláš.

Díky Pekárku, díval jsem se na nějaký záznamy z posledního US tour a vypadal ve formě..

Stray, abych řekl pravdu, taky to moc nechápu, asi vzor otec. Ale má to ve sluchátkách pořád. Jediný rozdíl je asi ten, že i když ty příběhy zná už líp než já (detaily), většinou to neposlouchá v kuse, ale poslouchá nahodile jednotlivé skladby. Hlavně vše z 80. let, Graveyard, Voodoo a ty poslední singly.

To nechápu. Vždyť KING DIAMOND musí být pro dnešní náctiletý hroznej důchoďák.:-) To je jako bych na konci osmdesátek ujížděl na hudbě Louise Armstronga.

Závidím, dceru ne, tu akci:-)). Tak doufám, že vás mistr ještě dokáže potěšit. Užijte si.

Fenris 13 - jj, je to potřeba podporovat :). I když, já už to teda moc podporovat nemusím - ona už tak rok a půl neposlouchá skoro nic jiného než KD nebo MF. Vstupní branou byla skladba Is that you, Melissa?, kterou se pak naučila na kytaru a následně KD úplně "propadla".

melounek: gratuluji ke správné výchově! :-) Já zas včera udělal dceři radost, když ke 13 narozeninám dostala, mimojiné, ponožky Ghost :-)

Vyvolat ve čtrnáctiletém děvčeti nefalšované nadšení a radost je hoooodně těžký, ale k nezaplacení :). Povedlo se mi to darováním dvou lístků na vídeňský koncert King Diamond, a protože mě bere dcera s sebou, je to win win situace :))

Ten koncert z Red Rocks jsem viděl dokonce i já, a nebýt toho growlu, který mě odrazuje, se mi to hodně líbilo

V tom případě doporučuji DVD či album Garden Of the Titans, je to živák z přírodního amfiteátru Red Rocks u Denveru, kde točili v roce 1984 i U2. Tím spíš, že je to z turné po desce Sorceress...