Novinka DB je ideální jako kulisa při vaření, luxování, utírání prachu nebo třeba při výměně plenek nejmenší ratolesti :-) Soustředěný poslech je zbytečný. Dobře to vystihl recenzent na Metal Storm: „Nightwish with Emperor Palpatin´s voice.“ A to říkám jako fanda starších desek nejenom DIMMU BORGIR, ale také AMON AMARTH, SABBATON a POWERWOLF :-) A když člověk uváží, jak parádní desku nedávno vydali CoF… Na druhou stranu by to byl parádní soundtrack k některým temnějším dílům My Little Pony :-)

Nový Ihsahn super, lehká reinvence od výborného Arktis. Je ihned slyšet že se jedná o jiné album, ale zůstává písničkovost.

A Dimmu..těžko říct, slyšel jsem jednou na pozadí když jsem hrál hru, teď poslouchám podruhé (jsem v půli), a vlastně se mi to líbí. Chlapci už očividně vzali čisté vokály jako nedílnou součást svého zvuku, ale po Vertexovo odchodu usoudili že sbory budou lepší řešení, s čímž úplně nesouhlasím, ale...
A pro koho to album je? Myslím že pro podobnou posluchačskou základnu jako Wintersun. Ortodoxních, škatulkářských posluchačů je čím dál tím méně, vždyť i něco tak "undegroudového" jako growl/scream, se dokázalo propracovat do metalového mainstreamu.

Pařát je dobrej časopis. Imponuje mi, že to vydavatel takhle táhne dál, že do toho vkládá tolik peněz, když je nad slunce, že je to čisté fanouškovství, je skvělé, že vydává k časopisu ty cédéčka, je to dobrá práce. A obsah i provedení je na vysoké úrovni.

Já ho taky nekupuju, spíš náhodně si ho prolistuju u nás v knihovně - jednou jsem si to dovolil zmínit v diskusi na MP a hned mě tam nějakej pitomec sjel, že jsem pijavice a vyžírka undegroundu, protože prej pořád vymejšlím, co kde získat zadarmo, nic nepodpořím, na každej koncert chci zadarmo a kdoví co ještě .... koukal jsem jako blázen, s tím člověkem jsem nikdy předtím nepřišel do kontaktu. Nějakej magor.

to valič: přijde mi, že ne příliš násilná tematika (vikingové jsou přeci jen snesitelnější, než jatka typu CC nebo hereze Deicide), image lákající mladé headbangers do rytmu, refrénovité a jednoduché melodické skladby a silné promo. Ideální pro metalovou generaci 2000+ zejména v Evropě.

Podobnou cestou by mohli jít klidně i Moonsorrow nebo Primordial, ale zkrátka nejsou až takový vlez do řiťky a mají přeci jen promyšlenější struktury skladeb (a slabší promo).

Já s tím Sparkem nezačal. :-) Pařát jsem nikdy nečetl, i když by mi tím svým stylovým zaměřením asi vyhovoval. Už jsem si ho kolikrát chtěl objednat, ale pak jsem se na to vždycky vykašlal.

Amon Amarth mi nevadí, jen jsem nikdy nepochopil, jak vlastně k té své obrovské popularitě přišli, když vlastně nehrají nic výjimečného. Pro mě je to pouze jedna z desítek nebo možná i stovek relativně kvalitních kapel, které si občas jako zvukovou kulisu pustím (tedy pokud nemám zrovna po ruce nic lepšího). :-)

Hele, nebylo toho Sparku v téhle diskusi už trochu moc?:-) Prosím.

Třeba já si nikdy v životě nezatoužil koupit Pařat. Nebaví mě undreground tvrdého metalu a nezajímá mě to dění. Netřeba za tím nic víc hledat. Z vývoje ve Sparku za poslední dvacetiletku jsem naopak upřímně zklamán.

Nic nevychází > Pařat :-)

Amoni jsou třeba kapela, která mi jako kulisovka k četbě vůbec nevadí, protože jejich hudba tě prostě moc nerozruší:)) podobně budou fungovat i ,,prázdní,, Dimmu borgir.

Pokud si v dnešní době, kdy má teměř každý víceméně neomezený přístup k informacím o hudbě a vlastně i k té hudbě samotné, nechá "kazit vkus" a "vymývat mozek" nějakým časopisem nebo vydavatelstvím, je to čistě jeho blbost. Tištěné časopisy typu Spark nebo Rock Hard se prostě chovají tak, aby se na místním trhu udržely a fungovaly na profesionální úrovni, a to bez dělání různých kompromisů jako je spolupráce s velkými firmami a sponzory nebo přizpůsobování obsahu masovému vkusu asi nejde. Já si občas ten Spark ještě koupím a uznávám, že jeho úroveň šla od 90. let výrazně dolů, ale pokaždé se v něm pár dobrých článků nebo rozhovorů najít dá. Kapely typu Nghtwish, Sabaton nebo Amon Amarth jsou populární i jinde ve světě (zkuste se třeba podívat na pořadí nejoblíbenějších kapel na stránkách Metal Storm), takže si nemyslím, že by je u nás lidi poslouchali jen proto, že jim je "natloukl do hlavy Spark." :-)

Jestliže je tam víc orchestrálních chórů než Shagrathova hlasu, tak pak kde to jsme? A přitom jsem si uvědomil, jak charismatickej má ten chlap v rámci Blacků hlas. Domrdali se slušně.

A přesně proto mám rád Straye, kvůli tomu, co napsal v 07:23. A to bych řekl, že jsem mladší posluchač :)

Recenze bude výživná. Ta deska k tomu vyloženě vybízí. Je tam tolik poznatků a tak málo dobrých skladeb...:-)

Tak ze začátku ti noví Dimmu celkem jdou,ale pak je to blbější a blbější....dneska jsem to zkusil po druhé a s pocitem,že mně z toho snad ještě rozbolí hlava jsem to teda už skoro u konce utnul a pustil si raději starý Opeth.

DB je přesně ta velkoprodukcni nahrávka sloužící k vymývání mozků mladších posluchačů, kteří ještě nemaj vyposlouchanej vlastní vkus. Je to album, které se dá zařadit po bok Sabaton a současných Nightwish. Je to úplně o hovně.

Mě používání prvků symfonické hudby v metalu v principu nevadí, ale nesmí to být příliš pompézní, kýčovité a povrchní jako třeba novější tvorba Therion. Noví D.B. mi víceméně nevadí, ale pokud si někdy v budoucnu budu chtít něco od té kapely pustit, určitě zvolím raději některé z alb vydaných v letech 1997 až 2007.

Hymny fatherlandu si představují jako něco neschopného pochyb, ve vlastních uších význačného a pozitivního ve vztahu k budování vlastniho impéria. Pokud bude ve Sparku 6/18 titulka patřit DB, znamená to jediné, definitivní konec i toho nejmensiho naznaku důvěryhodnosti. Ta deska je celkově docela blba, pro Nuclear Blast však typická. Typicky sparkovska.

Ihsahn – Ámr (2018)
Voices - Frightened (2018)
Dimmu Borgir - Eonian (2018)
Thy Catafalque - Geometria (2018)
Varathron - Patriarchs Of Evil (2018)

Ten Dimmu Borgir není sice zase až tak hrozný, jak by se podle některých negativních komentářů dalo čekat, ale předpokládám, že si ho poslechnu ještě tak maximálně dvakrát a už se k němu nikdy nevrátím. Celkem by mě zajímalo, pro koho je ta jejich současná tvorba vlastně určena. Na black metal mi to přijde až moc hodné a pozitivní (hlavně díky těm rozjásaným sborům). To Strayovo přirovnání mě celkem pobavilo, ale já bych to možná přirovnal spíš k budovatelským písním z 50. let. :-) Pod pojmem „hymna Vaterlandu“ si představím spíš něco zlověstně temného a mrazivě děsivého:

https://www.youtube.com/watch?v=qJxSSvSPNjs

Rolling Stones - Exile
Dimmu - novinka
At the gates - Slaughter of the soul
Kreyson - Anděl na útěku

Ten novej Dimmu Borgir se začíná vybarvovat. Nedám tomu možná ani 70%, ale je to deska, ke které je co psát. Úplně ty pseudo významné hymny Fatherlandu vybízejí k napsání skvělého článku, škoda ze je to taková ta deska, kde autoři michaj v bombastickym kotli všechno se vším a na konci si posluchač nepamatuje nic.:-)

Křižáky by mohl napsat Louža, ten tu desku zbožňuje. Já Zlatého chlapce prehodnotim.

Byla tady nedávno diskuze ohledně Sparku. Asi jdu hodně s křížkem po funusu, ale jsem holt pomalejší ;o) Spark čtu už od jeho začátku. Kupoval jsem tenkrát snad všechno co šlo tj. Spark, Beng, Big Beng, Whiplash, Rock Report, Metal Hammer, R.I.P., Rock and Pop a já nevím co ještě všechno ;o) Nejvíc byl ale Spark. Bylo tam kvanta informací, kvalitní recenze na alba, rozhovory s kapelama apod. a to vše na velice příjemné úrovni, mě v té době velmi blízké. Že byl z počátku černobílý nevadilo, to jsem fakt neřešil a jen čekal na další číslo. Spark tenkrát vycházel nějak nepravidelně, určitě ne každý měsíc. Každopádně to byl můj favorit a dotvářel celou tu moji metalovou bublinu spolu s muzikou na kazetách, metalovém pořadu na rádiu a Janaray Hard Show v tv. Vystřihoval jsem si z něj fotky a lepil je na školní sešity (a po letech litoval, že mám ve starých číslech díry) Metalový časopisy v 90´postupně přestávaly vycházet, nebo měnili směr hudebního vkusu, ale Spark zůstal a v tom metalu pokračoval dál pořád. Pravda, šel po pár letech více směrem k novým trendům a na přelomu milénia jsem si pár čísel ani nekoupil. Jenže touha číst si o metalu mi i nadále zůstala a tak jsem se ke Sparku vrátil a tak nějak se s ním smířil, myslím do jeho formy a obsahu. Je mi jasný, že to kluci nedělaj zadara a chtěj dobře platit své složenky, s čímž přichází i snaha časák co nejvíce prodat a rejžovat pak i na reklamě. Tohle všechno beru, vždyť je to furt kup nebo ne. Informace dostávám a baví mě to číst. To zmiňuji pro všechny ty zprávy o praktikách Sparku a jeho úrovni. Znova musím říct, ne vše je podle mé chuti, ale tak nějak se snažím to neřešit a vzít si pro sebe to své. Pokud bych měl srovnat s druhým metalovým časákem, který u mě doma můžete aktuálně najít, tj. s Pařátem, tak jasně P je diametrálně jiný, asi jako Master of Rock a Obscene Extreme ;o) a to jak do obsahu, tak přístupem. Ale ani Pařát u mě nemá za 100%. Některé kapely jsou už mimo moje dost veliké hudební spektrum. Pokud bych mohl, udělal bych mix Sparku a Pařátu tzv Spařát ;o).

výkon proti Švédsku se mi líbil :) neustálé vyhazování hráčů z buly ...