No myslím že první známý kapely s dlouhými názvy byly přeci RED HOT CHILI PEPPERS a RAGE AGAINST THE MACHINE, v době kdy jsem je začal reflektovat, tak jsem si klepal na čelo, kdo bude poslouchat kapelu s tak dlouhým názvem, vlastně se mě jako dlouhej název zdál i FAITH NO MORE. .-) Osobně, kdybych hrál, tak bych apeloval na jednoslovném, max.dvojslovném názvu. Mě se vlastně už ani moc nelíbí CRAZY DIAMOND, není špatnej, ale je na něm něco, co znervózňuje, mezi zájemci o četbu a zapálenci všechna čest, ale když se člověk vydá za potencionálními sponzory skrze možnost umístění reklamního banneru, nastává problém :-) (já totiž hrozně nerad někomu něco vysvětluju) :-), a s tím jsem na začátku nepočítal, navíc co je tu vůbec Crazy? Vždyť jsou to úplně pohodový stránky? :-)

Stray: Já osobně dlouhá, špatně vyslovitelná a zapamatovatelná jména kapel rád moc nemám. Názvy většiny opravdu velkých kapel se většinou skládají z jednoho nebo dvou jednoduchých slov. Určitě existují i výjimky, ale momentálně si nemůžu vzpomenout ani na jednu. :-)

In The Wake Of Poseidon je jedno ze dvou alb, které od KING CRIMSON vlastním a můžu poslouchat, ale od alba následujícího už mě nebaví. Ta hudba jde v podstatě úplně mimo mě, nedokážu v ní najít ty klady, který by měly být klady pro mě. ostatně v recenzi na nového Jacka Whitea je těch narážek na ledacos povícero, a to jsem jí ještě vydatně seřezával, hlavně poslední odstavec (kde jsem původně zmínil typa z Metalopolis, nadšení milovníků nového globalizovaného světa i v jejich očích lepší a pestřejší fotbalový tým Německa) jsem řádně zkrouhnul, abych nevyzníval jako Miloš zeman během inaguračního projevu. :-))))

Teď k tvé hlášce, až začnu zas poslouchat pořádnou hudbu, heh :-) Lidi, co tvrdí "poslouchám Between the Buried And Me" mě přijdou trapný, člověk zívá ještě než dořeknou název svojí oblíbený kapely, intoši, tak si to schválně přeříkej "pslcham bitwinteburiedenmí...pslcham bitwinteburiedenmí" není to trapný? Slyšíš to tam? "bitwinteburiedenmí", kroutím hlavou, hele, a teď zkus "Poslouchám Stouny!" cítíš tam tu vyklidněnost, ten přehled a samozřejmost s rolí "kinga", kterej přijde a řekne "Dám si jedny Stouny." To je frajer, ty to tam neslyšíš, ten rozdíl? :-)

Norr: Předělávku Holstovy skladby Mars: The Bringer Of War hrávali na koncertech King Crimson, ale bohužel ji nesměli použít na studiovém albu. Instrumentálka The Devil´s Triangle z desky In the Wake of Poseidon nicméně obsahuje některé její upravené pasáže. Původně jsem to tu nechtěl zmiňovat, protože pan domácí je na tu kapelu silně alergický (viz třeba zmínka o ní v aktuální recenzi na album Boarding House Reach). :-)

Necrophagia je sice mnohými lidmi považována za kultovní kapelu, ale chápu, že hudební fajnšmekry ten jejich primitivní chlívácký death metal moc nenadchne. Mě osobně ta jejich první dvě alba z 80. let moc nebaví, ale to, že Necrophagia patří k nejstarším death metalovým kapelám (skupina byla založena v roce 1983 a první oficiální nahrávku vydala v roce 1987) a také byla mezi prvními skupinami s morbidními hororovými texty a obaly, už jim nikdo nevezme.
Já mám celkem rád jejich nahrávky z let 1998 až 2005, kdy se také v sestavě kapely střídaly celkem zajímavé figury. Kromě toho zmíněného Anselma to byl i Iscariah z Immortal, Mirai z japonských Sigh a bubeník Titta Tani z italských prog rockových Goblin, kteří se proslavili zejména svými filmovými soundtracky. Nejznámější a nejpopulárnější z nich je bezesporu ten ke kultovnímu hororu Suspiria od Daria Argenta.

https://www.youtube.com/watch?v=QkZ2rdbDHM4

Padlo tu jméno Gustav Holst, tak přidávám další inspiraci známé kapely tímto pánem:

https://www.youtube.com/watch?v=cXOanvv4plU&list=RDcXOanvv4plU&t=43



https://www.youtube.com/watch?v=0lVdMbUx1_k&feature=share

Už asi 14 dní brousím okolo Down. Dlouho jsem je neslyšel, tak přišla chuť. Dával jsem si Nolu a pár novějších věcí, četl k tomu plno recenzí. Dneska jsem ráno znovu pustil Down, ty poslední ep a k tomu sjížděl co kde Anselmo ještě natočil a kde hostoval. Dostal jsem se i k Necrophagii, byl na comebackovém albu a dalších jejich věcech, tak jsem si projížděl všechny desky Necrophagia, protože to znám jen z rychlíku a už taky vím proč, mají tak dvě alba co zato stojí. No nic, každopádně uběhnou asi dvě hodiny a já tady v diskuzi zjistím, že hlavní persóna Necrophagie zpěvák Killjoy 18.3. umřel. Trochu mě z toho mrazí.... Dneska si dám jejich desku "Holocausto de la Morte"

Valič: Asi nejlepší deska In Extremo, tehdy mně to hodně bavilo, zejména pak Werd ich am Galgen hochgezogen se zvláště vtipným textem :-)

In Extremo - Verehrt und Angespien (1999)
Corvus Corax - Sverker (2011)
Corvus Corax - Gimlie (2013)

“Středověk neskončil, středověk trvá…” :-)

DEEP PURPLE - Purpendicular
RITCHIE KOTZEN - Ai Senshi Z×R
WHITESNAKE - Slide It In
WHITESNAKE - Whitesnake

ARAKAIN - Schizofrenie, zas po cca dvou letech a zas nadšení:)

Když už tu byla řeč o cover verzích, já jsem až po letech zjistil, že následující skladba je v podstatě také převzatá.

https://www.youtube.com/watch?v=pX1Swx9MJv8

Ta melodie mi ale už od začátku byla nějaká povědomá. Gustav Holst ji použil dokonce hned ve dvou skladbách:

https://www.youtube.com/watch?v=o6ZvylOSy5A
https://www.youtube.com/watch?v=Gu77Vtja30c

Proti klasické hudbě nic nemám, ale moc často ji neposlouchám, takže to, odkud pochází intro skladby Baphomet´s Throne od Samael, jsem taky zjistil s dost velkým zpožděním.

https://www.youtube.com/watch?v=RPzkYhKAjB8
https://www.youtube.com/watch?v=sxTLk8gWJHg

Auri - Auri

The Doors - The Doors (1967)
The Doors - Strange Days (1967)
The Doors - Waiting For The Sun (1968)
Nico - Desertshore (1970)
Nico - The End (1974)
Lydia Lunch - Queen Of Siam (1980)
Lydia Lunch - Honeymoon In Red (1987)

Papsky inženýra Garina - Blbá Evropa. A za chvíli do kina na Ready Player One.

Tak jo, jdu došlechtit první kus seriálu retro-recenzí STONES a třeba to stihnu vypustit do Zpráv. :-)

skladbu Tired and red od Soodom vyhlašuju songem Velikonoc! natěšenost na nadcházející placku Sodom roste.

na ten seriál o Stounech se těším :) hlavně ty 70s

THE ROLLING STONES všechno - ve hře o finální recenzovanou best-desítku alb nakonec bylo čtrnáct věcí, ale už je nominace stanovena - jen prozradím, že tři alba jsou z šedesátých let, čtyři ze sedmdesátých, dvě z osmdesátých a jedno z devadesátek. :-)

The Crown - Cobra Speed Venom (2018)
Memoriam - The Silent Vigil (2018)
Usurpress - Interregnum (2018)

Monster Magnet - Mindfucker (2018)

Sice mám raději tu psychedeličtější polohu kapely, ale tohle relativně přímočaré a svižné album se mi zatím taky celkem líbí.