Počkám si na report, ale pochopil jsem z textu, že Halford to dává a můžu se těšit na Masters, kde se na ně chystám. V porovnání to byla jasná volba, ačkoliv to prostředí Masters of rock moc nemusím. Mám to blíž, Open Air, lepší zvuk, a letos je ten lineup heavymetalově našlapaný. Judas Priest, Dickinson, Accept, KK Priest

THE BLACK CROWES napsáni, chystám se na VLTIMAS, NECROPHOBIC a report z JUDAS PRIEST - O2, Praha. jedna z těch dvou tvrdších věcí se možná nevejde do příštího týdne, budou i nový DARK GAMBALLE.

Ten dalekohled měli normálně asi tři lidi v řadě pode mnou. Žádný kukátko, normálně jak na posedu : )

Já byl sektor 218. Tzn. patro nad dolním největším ochozem. To jsou ty terasy, kde se furt svítí. Poprvé v životě. Neměl jsem potuchy, že tam podobné prostory jsou. Na jednu stranu je to příjemný se takhle napít a nadlábnout, člověk si chvíli říká, tak teď už nikdy jinak :-)), ale ve výsledku v podstatě zažije koncert s distancem - sice prvotřídní a s výborným zvukem i výhledem, ale je prostě od kapely daleko, to je normálně na dalekohled.:-)

Tak jsem seděl kousek vedle ( sektor 116). Zvuk mi přišel obecně v nářezovějších věcech nevyrovnaný, v klidnějších výborný. Uriah Heep překvapili, naživo to mělo koule. Magický moment při Saxon - Madame Guilotine, ta skladba má neuvěřitelnou atmmosféru. Jinak Byfford - 73 let není vůbec znát, v hlase ani pohybu, kdy se na pódiu prochází, tvl skáče! Vypadá jak Gerald z Livie : )
JP fajn, Halforda jsem každou chvíli hledal : ), furt chodil do zákulisí. Hlas furt má dkvělej. Potěšili s Love Bites.

Letmo ke koncertu, i když bude samosebou report. Za mne včera skvělá akce, všechny kapely dobrý zvuk, JUDAS PRIEST v určitých momentech lehce přeřvanější, ale nic nebudilo dojmem nabasované koule a to je hlavní. Můj první koncert, který jsem sledoval z prstence s občerstvením a švédskými stoly (to patro pod sky boxy) v místě u protější strany haly, spíše nad rohem kluziště, čtyři burgery s trhaného vepřového příjemně zatížily. :-) Nicméně neodbočujme... Každý nástroj krásně čitelný, zpěvák byl ve všech třech případech výborně slyšet.

URIAH HEEP kombinovalý klasiku s novými věcmi z loňské řadovky, pořád jim to parádně hraje. Odsrali to jen časomírou, kdy jim byl přidělen čas 45 minut a do toho se 55tiletá kariéra narvat nedá.:-) Vrchol asi : Easy Livin´ a Gypsy. Zazněla i uhrančivá suita pro všechny podivíny RainbowDemon z roku 72´.

SAXON nesporně říznější partou, budili dojmem válce. Silná koncertní záležitost, ústřední pilíř NWOBHM. Z novějších věcí jen titulka Hell, Fire and Damnation a pak ještě Sacrifice, jinak osmdesátky, osmdesátky a zase osmdesátky. Překvapilo, že krom tradičních pecek jako Denim and Leather, Princess Of the Night nebo Wheels Of Steel byla zařazena i kolosální polobalada z pětaosmdesátého Broken Heroes. Stala se vrcholem jejich setu.

JUDAS PRIEST všechno smetli, neskutečně ostrý výstup, souhra Faulknera se Sneapem jeví se grandiózní.:-) Byť Halford místy šetří slovy v textu, to aby to celé v drtivém tempu utáhl, tak to co nakonec zazpívá, se snaží dát na max. V čtyřiasedmdesáti skvělý výkon. Z toho důvodu třeba absentovala věta, kterou vykřikne v rámci klipu Breaking the Law, když v rukou drží v bance vysněnou zlatou desku. Set list byl skvěle poskládán, aby nebyla opomenuta snad žádná z důležitých kapitol, na druhou stranu místy byly zvoleny spíše skladby ne zrovna nejtvrdší a nejrychlejší. Dramaturgie však fungovala a i ty zabodovaly. Ian Hill neopustil svůj puntík a pořád cloumal basou do skonání světa. Tráva byl mocnou mašinou, co hnala celý set. Jeho chvíle přišla s Painkiller. Koncert se obešel bez sólo exhibic a onanií na prodloužení časomíry. Faulkner ve skladbách většinou sóloval, kdežto Sneap byl hlavní riffař, oba vyznávali postoje, kdy byli rozkročeni tak, že měli na zemi nohy od sebe asi tak metr deset nebo metr dvacet.:-) Bylo to cool! Zvlášť když kapela ctila koženou módu. Scéna velmi zajímavá, funkční, se stěnou Marshallů a velkým dvojitým a asi desetimetrovým křížem zavěšeným na pódiem, posléze se ve dvou písních snesl a zabodl do pódia. Skladbový vrchol? I když to někdo může mít jinak, tak u mne Victim Of Changes. To bylo velmi velmu uhrančivé. Pak asi Saint In Hell, Turbo Lover, Painkiller a Electric Eye. Z novinky zazněly tři songy (Panic Attack, Crown Of Horns a Invincible Shield).

Velcí jazzoví kytaristé - kompilace Supraphon.

Tomáš: Dnes hlavně metalcore a hardcore. :-)

ještě že máme Jirku Čápu, dobrý přehled novinek, While She Sleeps jsem ani netušil že vydávají novou desku, díky

Nový Ace Frehley netáhne? Bude recka? Zrovna to naposlouchávám a je to opět kvalitní, taková aceovská klasika. Pár hitů, deska příjemně utíká.

Boundaries - Death Is Little More
WristMeetRazor - Degeneration
While She Sleeps - Self Hell
Frail Body - Artificial Bouquet
CNTS - Thoughts And Prayers
Digimortal - Белое знамя
No Man - Glitter And Spit
Venues - Transcience

To poslední je ode mě.:-)

Epidemic - Decameron. Nekompromisní thrash z roku 1992

RAGE - Afterlifelines 2024

Dneska letem světem:

The Luka State - Fall in fall out
Supergrass - Diamond hoo ha man
Bush - The Kingdom
Bar Italia - The twits
Courtney Barnett - Tell me how you really feel
Throwing Muses - Throwing muses
Depeche Mode - Construction time again
The Cribs - 24/7 rock star shit
Tonic - Sugar

spajk: Jedno z alb na které jsem tu tenkrát upozorňoval ve svém občasném seznamu nahrávek k poslechu. Nedá se holt zachytit všechno.

Anna K - Údolí včel (23)

Díky tomu, že byla teď u Dědka jsem se s půlročním zpožděním dozvěděl, ze má venku novou desku.
Poslouchám to průběžně celý den a je to vymazlený materiál. Tahle holka nikdy nezklame. Jdu to koupit

Coffins - Sinister Oath

Japonští draci přišli s novou fošnou plnou chorobně zatuchlého deathu pohřbeného pod silnou vrstvou doomu. Tady se nehraje na žádnou krásu a progresi, co jsme chtěli, to jsme dostali.

Kytarista Uchino je navíc skvělý chlapík. Kdysi jsem je potkal na BA v obecenstvu a dali jsme se do řeči. Strašně se smál tomu, že rakvička je u nás zákusek :D

Ty SKID ROW mě tedy mrzí, desku jsem si teď zase pustil, a vážně je dobrá, škoda, že na ni v téhle sestavě nenavážou :(

Nějak jsem věděl, že ten churavej Švéd se nestane natrvalo jejich frontmanem. Mě tam nepasoval především vizuálně. A taky samozřejmě nízkým věkem (prakticky vločka). Přesně, SKID ROW vždy stáli a padali na osobě Sebastiana Bacha a to nemusel být ani autorem písní, on je svým hlasem a energií finalizoval. Na druhou stranu chápu, že v případech některých rozchodů je to navždy a že nechtěj už nikdy více fungovat spolu. Vtipný na tom je, že jsem si to poslední cd ještě ani nerozpalil (recka tehdy napsaná skrz stream), pořád jej mám v celofánu.