A na následujících čtyřech koncertech s nima bude zpívat Lzzy Hale. Nevim no, nějak ni uniká už 30 let existence této smečky. Bez Bacha to nikdy nebude dobrý.

Vince Neil - One Night Only (Live At The Whisky) 2003

Skid Row jsou zase bez zpěváka!

BATHORY - Under the Sign of the Black Mark 1987
BATHORY - Blood Fire Death 1988
BATHORY - Hammerheart 1990
BATHORY - Twilight of the Gods 1991

To Janos: To čumím.... Že by na tom tedy fakt něco bylo?:)

Epic je dobrá deska, recenze proběhne určitě nejdýl v příštím týdnu. Vincent je persona, která prostě nezklame, ten poslech si užívám, měl i podivná období, ale, protože Altars of Madness jsem poslouchal od roku 1990 a pak ještě třikrát s MORBID ANGEL nezklamal, tak je pro mne top osobností žánru. S Vltimas jsem také v cajku, Obě jejich desky v pohodě, nyní více sól, takže nemohu být negativní. Parádní matro, stejně jako debut, novinka Necrophobic je však ještě možná o kus výš, je skvělá. Užívám si skvělý tento rok pro metal. je teprve březen a nějakých osm-devět alb minimálně na 80%.

sagi, si bud isty, ze znaju, minimalne blasphemer, ktory v minulosti hostoval na tusim dvoch albumoch root

Sanctuary - The year the sun died
- vlastně pro cokoli s W.Danem za mikrofonem mám slabost.

Vltimas - Epic, ještě víc než na prvotině tam slyším Root v době Black Seal, i když jasně, Big Boss zpívá ještě teatralneji a nikdo z Vltimas asi Black Seal nezná:)

JirkaČáp: Neboj, dnes jsem to slyšel poprvé, do recenze to faktograficky vyladím.

Strany: Ještě k The End Machine. Tam zpívá Girish Pradhan a ten asi nemá se Savage Grace nic společného.

V padesátých a šedesátých letech 19.století prej byl v Londýně vlivem tristní kanalizace až takovej smrad, že by to člověku, kterej by se tam přesunul z dneška kouzelným prstenem, přišlo, jako kdyby spadl přímo do žumpy. Všude nemoci, cholera, hnus.

Asi mám nejradši Ruff Justice, Riot Avenue a New Religion. Chez Kane miluju a souhlas, že jednička je lepší než dvojka i když pecku Love Gone Wild si pouštím hodně často.

Ja teď koukám na Taboo s Tomem Hardym a je to výborný. Začátek 19. století, Londýn, neskutečně autenticky je to natočené, úplně cítím ten smrad města, tu všude přítomnou špínu. Je tam akce, je tam historické pozadí, je tam parádní zápletka.

Ani jsem nevěděl, že to vyšlo. Od boží Ruff Justice naskočili na sestupnou tendenci kvality. Sice je to klesání lehké, ale padáme dolu.
Crazy Lixx není žádná stylotvorná must have záležitost (ani nemůže) a bohaté mi od nich stačí výše zmíněná deska.
Rexon udělal Chez Kane. To je docela dobré, snad bude třetí deska lepší než slabá dvojka.

3 Body Problem je super seriál. V titulcích pod položkou executive producer se objevují Brad Pitt nebo Rosamunde Pike. Jdu na třetí díl. Baví mě to!
Rehydratujte!!!!!

Přesně tyhle tři (1,3,5) se mi líbily, a tak jsem byl docela nadšen a neřešil, že tam vlastně ty další jsou staršího data. Já od nich znám vlastně max 3 alba, z toho 2 už si nepamatuju.

Stray: Jen tři skladby jsou tam nové pokud se nepletu. Two Shots At Glory, Invincible a Sword And Stone.

JirkaČáp: Tak to recenze padá, díky. Mě přišlo, že už jsem ty jejich halekačky slyšel. Na hair metal je to relativně nová kapela (nová znamená hrající po roce 2000), takže tam stejně kloužu povrch a nekupuji si jejich desky, mám jednu.

Stray: Hlavně Crazy Lixx- Two Shots At Glory jsou výběrovka, ne nová řadovka. Tam si myslím, že je recenze zbytečná.

Já dám další série Temnýho případu, trojku mám staženou, dvojku zatím doluju.

Mimozemšťané mě nebaví, já potřebuju vztahy natěsno.:-)) Možná pak zkusím Narcos, i když nevím, zdali mě bude bavit koukat na ty hispánský kriminálnický ksichty.:-) Smí se to dneska ještě říkat?

THE END MACHINE - spokojenost, ten Lynch je fakt borec, místo aby stvrdnul u omezenejch DOKKEN, rozjel snad pět projektů a všechny nesou otisk jeho výrazu. Novej zpěvák je v pohodě, je to ten co nazpíval comeback SAVAGE GRACE.
CRAZY LIXX - taky to není zlý, ale dneska je to na mě už moc "o-hoo-hooo", tahle hudba byla na komerčním vrcholu v roce 1989 a jak je až reklamě chytlavá, tak mi moc nedává smysl, aby to kapela hrála na osmé desce. Ale jo, v jejich stylu pohoda.
THE BLACK CROWES - maj tam dobrý místa, ale nechám si ještě čas na názory. Ani jedno z těch alb nepůjde pod 70%.