YOB - The Illusion of Motion (2004)

TRIVIUM - The Sin and the Sentence

Utešene to rastie, neskutočná pecka, dokonca sa mi na jazyk derie myšlienka že je to najlepší album od Shogun :)

Valič: Dík za tip, mrknu na to.

Wuxia: Když už je řeč o Martinových krajanech, rád bych upozornil na celkem zajímavé album Danteferno (1995) od Sadness, na kterém se podílel jako producent (nazpíval i nějaké doprovodné vokály). Řekl bych, že ten materiál je hodně ovlivněný tím experimentálním obdobím Celtic Frost. Nejedná se sice o nic převratného, ale za poslech ta deska určitě stojí (momentálně se dá najít na Youtube). Jen je škoda, že se ta kapela pak za pár let rozpadla a její členové se hudbě přestali věnovat.

Valič: Jsi můj člověk. Já Celtic Frost neskutečně obdivuju, stejně tak Triptykon. na tapetě v mobilu mám reprodukci obrazu Satan mistra Gigera, který zdobí To Mega Therion. Zpráva s Ainovým úmrtím mě taky zasáhla. Na poslech Celtic Frost určitě vrzku dojde, teď mi znějí jejich krajané Samael - Hegemony.

Hellhammer - Satanic Rites
Hellhammer - Apocalyptic Raids
Celtic Frost - Morbid Tales / Emperor´s Return
Celtic Frost - Into The Pandemonium
Celtic Frost - Monotheist

"Today, when Reed St. Mark and I talked about Martin´s death on the phone, Reed said to me: ´Now, there´s only the two of us.´ It completely broke my heart."
Tom Gabriel Fischer, 22.10.2017

Do mojí sbírky se kdysi zatoulaly desky In the Mushroom a Manic Frustration. Mám je dodnes, jsou super. Mám od Trouble i Unplugged, ale to jsem snad nikdy nerozbalil :-)
Moje sbírka se rozpíná do netušených hudebních koutů :-)

Mám dojem, že jsem ty LID kdysi slyšel a celkem se mi líbili. Ten projekt Odyssey mi nějak unikl, ale teď jsem se díval, že pod tím názvem Dan vydal pouze EP, které později doplnil o nějaké cover verze:

https://www.metal-archives.com/albums/Odyssey/Reinventing_the_Past/285037

No jestli neznáš ten projekt LID - In the Mushroom, tak určitě doporučuji.
A nevím proč, ale při povídání o Solitude, mě napadla myšlenka na solo projekt Dana Swanö - Odyssey. Tohle sice není doom, ale nějak se mi to teď dostalo do hlavy a jelikož to považuju za velice kvalitní a poslech stojící, tak mi přijde líto to tu nezpropagovat ;o)

Norr: Já jsem debut Solitude Aeturnus slyšel už v roce 1991 ještě jako žhavou novinku a byl jsem z něho vyloženě nadšený. Nebyl jsem tenkrát schopný pochopit, že tak dobrou kapelu kromě mě nikdo nezná. :-) Druhé album Beyond The Crimson Horizon mě na první poslech trochu zklamalo, ale teď už bych ho hodnotil skoro stejně vysoko jako to první (tam není co řešit, jasných 100%).
Od Candlemass se mi nejvíc líbí ty tři klasické desky s Messiahem Marcolinem (v tomto pořadí: Nightfall, Tales Of Creation, Ancient Dreams - všechny samozřejmě taky 100% stejně jako debut). Tři alba z let 2005 - 2009 jsou taky celkem v pohodě (moje hodnocení by se pohybovalo někde kolem slabších 90%).
Ty ostatní kapely zase až tak moc naposlouchané nemám, ale třeba zrovna album Die Healing mám taky celkem rád.

Tak k Solitude Aeturnus jsem přišel nějakou náhodou už v 90´, kdy mi někdo vnutil ke koupi originál mc, že je to doom metal. No čekal jsem spíš něco jako Anathemu či Paradise Lost, nicméně sem si kazetu nechal a časem ji přišel na chuť. A dnes patří k mým oblíbeným nahrávkám. Bohužel je to jediná deska od AE, co snesu, další mi prostě nějak nesedli a myslím si, že to je fakt tím, jak super nahrávkou jejich debut je.

Candlemass jsem nikdy moc nepobíral, i když jejich eponymní album z roku tuším 2005, jsem svého času docela točil a první album mám taky naposlouchané, ostatní znám jen z rychlíku.

Trouble dávám na Plastic Green Head, ostatní jen okrajově. Ale zas mám rád projekt LID - In the Mushroom (Eric Wagner / Danny Cavanagh)


Saint Vitus poslouchá z jmenovaných asi nejvíc. Třeba Die Healing vyloženě miluji. Poslední Lillie: F-65 se mi taky hodně líbí. Mám rád jak první desky nazpívané Scott Reagersem, tak i ty další s Winem i ty prostřední se Scottem Reagersem. Prostě mi tahle kapela nějak sedla ;o)

The Obsessed tady to mám podobně jako se SV. Asi nejvíc jim žeru Lunar Womb.

Norr: První dvě alba Solitude Aeturnus mám hodně rád (zbytek diskografie už mě tak moc nebaví). Kdysi se mi podařilo obě koupit v nějakém bazaru. Jedná se dokonce o původní verze, disky jsou sice trochu poškrabané, ale hrají dobře. Z toho klasického doom metalu se mi líbí nejvíc první čtyři desky Candlemass. Věci jako Saint Vitus, Pentagram nebo The Obsessed si občas taky poslechnu, ale většinou pouze jako zvukovou kulisu. Od Trouble se mi líbí spíš ty novější psychedeličtější věci jako Manic Frustration a Plastic Green Head, i když za jejich nejlepší desku považuji to eponymní album z roku 1990.

Face The Day - Corroding Dreams
Enslaved - E
Europe - Walk the Earth
Kadavar - Rough Times
L.A.Guns - The Missing Peace

Pestifer - Execration Diatribes

Queens Of The Stone Age - Songs For The Deaf
St. Vincent - Masseduction
The Dues - Time Machine

Víkend:
Tiamat (94) Wildhoney
Solitude Aeturnus (91) Into the Depths of Sorrow
Armoured Angel (12) Hymns of Hate - compilation
Assorted Heap (92) Mindwaves
Deviated Instinct (90) Guttural Breath
Funerus (03) Festering Earth
Old Funeral (91 ep) Devoured Carcass
Witchwood (17) Handful of Stars

Meres, zkus i Pozemšťana. Podobný námět jako K-Pax. Taky super.

Svět podle Prota je až pátej. Napoprvé mne zaujal míň než čtyři níže zmíněné. U mne vede Americká krása, to je Spacey ve vrcholné formě.

K-pax som nedávno videl prvýkrát, veľmi dobrý film.

K-Pax nic? Jinak samé klasiky.