Queen II tak vysoko? U všech? To si ho budu muset znovu pustit...

To je určitě moje vina, nechal jsem fanouškům Eloy v Rusku odkaz na crazy diamond...

Výjimečně se ozývám s černým nickem. Louža právě chytil spamera do pasti, zabanoval ho a rovnou na chodníku ubil pažbou pušky do hlavy, respekt, perfektní práce. Jo, a málem bych zapomněl, Bluejamie, ten zmrd byl Rusák.

No mohlo by se říct, že až po the Game je mám rád všecky stejně, ale není to úplně tak. Na úroveň prvního alba vyletěli ještě na Sheer Heart Attack, ale pak už nikdy. Na druhém stupínku je pak díky své monolitické sevřenosti Night at the Opera a pak už je to jedno s tím, že po The Game dál už neposlouchám.

1.Queen II
2.Night at The Opera
3.A Day At the Races
4.News Of The World
5.Innuendo
6.The Works
7.The Game
8.Jazz
9.......
10......
11......

Ale ono je to vlastne dost tezke, protoze bych druhe az klidne osme misto mohl mezi sebou libovolne prohazet, zalezi vzdy na momentalni nalade / chuti. Innuendo hodnotim vysoko, protoze dle meho nazoru se po dlouhych letech Queen zacali minimalne atmosferou vracet ke sve podstate ze 70tych let. Nicmene Queen II z nejvyssiho piedestalu asi nesesadi nic(White Queen)

1.Queen II
2.Sheer Heart Attack
3.Night at The Opera
4.A Day At the Races
5.News Of The World
6.The Game
7.Jazz
8.Innuendo

Jinak já mám Queeny asi takhle:

1. News Of The World
2. Noc v opeře
3. Innuendo
4. Jazz
5. The Game
6. The Works
7. The Miracle
8. A Kind Of Magic

a pak už je to jedno

Imothep: Hot Space beru tak, že když už se mám překonat a poslechnout si disco osmdesátých let, tak s Queen to bolí nejmíň. Koneckonců tam nejsou špatné písničky, jen to provedení je trochu hůř stravitelné.

add Queen: The Game je samozrejme vyborna deska, ovsem jako posledni z tech velkych(pred Innuendem) bych ji nenazval. The Works radim minimalne na stejnou uroven(spis vys). Chapu, ze nekomu nevoni vetsi zarazeni klaves, ale pokud si odmyslite Radio Ga Ga, tak ta deska je skvost za skvostem. Flash Gordon je dle meho nazoru taky vynikajici, ale to az tak nepocitam mezi radovky, Kind of Magic obsahuje taky spoustu skvelych pisni. The Miracle me pravda tolik neoslovilo, presto dokazu bez problemu poslechnout. Jedina deska z 80tek, kterou jsem nepochopil je Hot Space a obavam se, ze kvuli stylovemu ukroku to nebude. Zachranuji to az Las Palabras de Amor a Under Pressure.

Tady máte nějakého záškodníka koukám. :)

Ty spamy pode mnou nebudu nějakou chvíli odmazávat (už jsem jich stejně v pět ráno zlikvidoval asi šedesát), protože chci, aby to viděl Louža. Takže klid... musíme najít řešení, není to poprvé, už se s tím potýkáme dýl.

Yngwie Malmsteen - Odyssey

Předtím The New Roses - One More For The Road

The Game je vlastně celá taková r´n´r, nejvíc v jejich diskografii.

Stray: V zásadě souhlasím, že Game je poslední ze zlatého fondu a pak až Innuendo, s tím, že já Innu považuju za naprostou perlu bez slabšího okamžiku. V mezičase ještě poměrně vysoko mám The Works, ty další jak která skladba.

O to smutnější je "vývoj" Queen po Freddieho smrti, to je snad největší provar slavného jména v dějinách rock´n´rollu. Copak ten Brian May nemá ani trošku soudnosti? Mělo to skončit tributním koncertem ve Wembley. Navždy!

To Stray: ten skvělý R´n´R/Ska/dance feeling patos Mercuryho a company v mých očích hodně polidštil:-) prostě obyčejnej R´n´R automaticky rozveseluje a polidšťuje, to je axiom. Krom jinýho proto, že následující Flash Gordon ve svý bláznivosti pořád vypadal ještě bezpečně, do budoucnosti nikdo neviděl.

To Stray: ale to, že historie se opakuje, tak to je přece zákon, i když hodně blbej, a nikdo tomu nechce věřit "Nejen fašistická symbolika, fašistické učení o nadřazenosti, fašistické manýry, také docela nezakryte kšeftování. To jsou všechno pavoučí vlákna, kterými se skupina Kiss snaží omotat své fanoušky a jako pavouk je docela vysát."AAAAAAARGHHHHHH...

Z alba "The Game" od QUEEN u mne jednoznačně "Crazy Little Thing Called Love". Proč? Protože zní ze všech skladeb nejmíň jako QUEEN, protože je to hitovka co mě evokuje Elvise a hudbu přelomu 50/60´s, protože je to rozšafnej rokenrůlek. Jinak tu desku taky vnímám jako poslední v řadě těch velkých, pak až "Innuendo", ale ta má velká místa i díry.

DarthArt: Těším se na recenze prvních alb Kabátů! :-)

Dont try suicide je bomba. Máme stejného favorita.

Kabát I, II, III - páni, to byl rokenrol!

Mě šokuje ta neschopnost brát věci s nadsázkou. Pucek, nic víc. Simmons je aspoň chlap.