Ode to Leonidas klip střízlivě skromný, a text není jen o minulosti - až si uvědomíš všechny souvislosti, budeš současně vědět i to, že v nejbližší době umřeš...

Bloodbound se zbláznili...

A k čemu všemu se dá zneužít otázka: " a alba které skupiny byste si vzal na pustý ostrov?" / https://www.youtube.com/watch?v=yKdVYUXyBzU když pak po hodině a půl člověk uslyší tu skutečnou odpověď, je to docela šok.

prozkoumáme!

Ještě k tomu glam rocku. V lednu vyšla deska kapely QSP. Suzi QUATRO, Andy SCOTT (Sweet) a Don POWELL (Slade). Sympatické je, že se nepřehrávají jen staré hity, ale jde o zbrusu nové songy. Ted to poslouchám a je to hodně příjemný materiál, překvapivě s velkou dávkou blues. Originál už je na cestě. Sežen si to, Bluejamie!

Jo, to jsou kvalitni desky. Mam obě na jednom cd.

Coverdaleovi sólovky z období mezi DEEP PURPLE a WHITESNAKE (tedy 1976-78) jsem do teď detailně neznal, ale musím říct, že "Northwinds" (78´)je naprosto famózní deska, kterou už si pár dní užívám, dlouho se nestalo, aby pro sebe objevil něco takhle starýho, co by mne po všech stránkách podobným způsobem vyhovovalo. Je to určitě lepší věc než debut "Trouble" od WHITESNAKE vydaný v tomtéž roce, je to srovnatelné spíš s jejich dvojkou "Lovehunter", i když víc soulové.:-) Vynikající záležitost.

Jsem byl zrovna po třetí za sebou v Plzni na hokeji, tak článek ve středu zase asi ne :-). Snad večer. Pravidelný hokeje, vydatný klobásy o pauze, to je u mne taky hlavně retro, vzpomínky na období cca 1984-99. Letošní návštěvy, kdy stále bojujeme o play-off, jsou fakt svátek. :-) Škofkaaa jedeeem!!!

Tak angličtí THUNDER znovu povedená deska, to je přesně ten typ ne moc nápadné kapely, která si hledí svého a je jedno, zdali je rok 1992 nebo 2017, vždy dodá dobrou porci rocku.

Chyba Volume 1 a 2

No asi je to opravdu podobný, protože já jsem taky podstatnou část svý školní docházky, což vlastně je třetina mýho života byl za totálního exota, ať ve filmu, nebo hudbě, vždycky jsem byl "out of time", připadalo mi strašně divný, že se lidi zajímaj o hudbu v tom smyslu co letí a ne co je dobrý. Taky jsem měl kamarády, taková trojice děvčaty skoro nikdy nepochopených:-), někdo hájil Kiss, někdo Purple, já zas Uriah Heep. Mám dokonce vlastně podobně úchylný zážitek jako ty (ovšem trochu posunutý po spirále času), Já jsem nejdřív ulétal na Beatles, Holies, Searchers... protože když jsem byl malej švon, tak jsem byl odkázanej na to, co mi nahrály sestřenky, protože jsem neměl svůj vlastní stroj a přehrával si jen když nebyli rodiče doma na jejich mašině /kterou jsem ale chytře propojil do elektronkového mega radia, které dokázalo sousedům rozezvonit porcelán ve skříni u k našemu obýváku přiléhající zdi/. No a když jsem pak zdědil svůj sonet zelené oko B3, tak jsem se zajímal třeba o původní verze jakoby beatlesáckých písniček co jsou na Beatles Rock´n´Roll Volume 2 a zjistil jsem, že i o deset či dvacet let starší verze těch skladeb jsou mnohonásobně lepší než ty od "nedotknutelných"...

Víš co mě ty naše diskuse připomínaj? Střední školu, kdy jsem seděl s jedním hudebním fanatikem tři roky v poslední lavici u dveří a pořád jsme v letech 1990-93 rozebírali starý grupy, on mě vlastně přivedl od thrash metalu k legendám hard rocku, k Sabatům, Zepelínům, Párplům a Doors atd., konkrétně mě to připomíná tu naši tehdejší "ujetost", kdy třeba spolužáci před námi se cítili být během hodiny rušeni, když jsme se tam vzadu dohadovali, zda-li třeba na "Master Of Reality" jsou Wardovi bicí dostačujícně důrazné :-), čemuž se pak samosebou smál kde kdo, když jsme byli učitelem přerušeni a postaveni před tabuli, prostě nikdo nechápal během fyziky tu význačnost našich témat. Je to tady prostě stejná diskuse pro samu sebe. :-)

na ucho a na duši...(mi zmizelo při překotném psaní)

To Stray: v tom nerovnítku ti rozumím a souhlasím, ale to je nerovnítko, které je dané tím, že nahlížíme z odstupu let, takže ty sis vybral, co budeš poslouchat, protože jsi měl tu možnost vybrat to, co ti přesně sedne na ucho. Cesta kterou jsem měl (a šel já) byla jiná, nejdřív mersey sound, pak Sweet a Slade, a teprve o dost později Uriah Heep, Deep Purple, Nazareth....

To Stray: ad ABBA - to je perfektní trefa, přesně si vystihl formální atribut, kterým jsou konkrétně Sweet na britské sedmdesátkové rockové scéně nedostižní(!) - geniální souzvuk ve vysokých vokálech.

Ale tohle všechno já chápu, ovšem rovnítko ve vlivnosti mezi SWEET a DEEP PURPLE dát nehodlám, to se na mne nezlob.:-)

To Stray: ad Shondells - to je krok ještě víc do minula spíš až k Mersey beatu, kde bychom se nejspíš taky neshodli, protože můj názor je, že adorace Beatles je jen pověra, ať už vezmeš v potaz různorodost tehdejší scény (Zoot Moneys Big Roll Band) nebo vytrvalost některých borců (Hollies), ta scéna je v mnohých případech zajímavá i do šířky a ne jen jako odkaz jedné skupiny.... na druhou stranu ale pokud máš k Tom Tom turnaroud odpor, tak bys mohl ocenit, jak se s takovým cukrkandlem, které jim firma předpisovala hrát snažili popasovat právě třeba Sweet: www.youtube.com/watch?v=kFP9CWeTT0M

to Stray: jenže tady platí jedno téměř rovnítko (dané tím, že historie je spirála), už z hlediska zvuku, muzikantské kvality nebo sociálního dosahu je jasné, že ti ty nové podoby těch skladeb usazené navíc v novém žánru určitě dávaly smysl, protože ty žánry a skupiny k tobě přicházely ve chvíli, kdy jsi jim byl mimo jiné i díky vhodnému věku otevřený. No a to samé platí i o těch muzikantech, jim zase ty původní podoby glamových skladeb dávaly smysl v době, kdy oni byli teenage+-, navíc by se podle mě daly najít i souvislosti daleko širší než jen covery Quiet Riot, Van Halen a dalších, třeba Joe Elliot svůj důraz na melodiku může zdůvodňovat vlivem Beatles, ale podíváš se na Retro Active nebo Yeah a je jasno, stejně tak Joan Jett, jakkoliv ji mám rád, tak prostě přes mírně ostřejší zvuk dalo by se říct svatokrádežně ponechala v Do you wanna touch me /Doing all right with the boys/I love you you love me / od Glittera v I love Rock´n´roll od Arrows i v ACDC od Sweet.... původní atmosféru. Nebudu to teď hledat, ale v tom je ukrytý ten paradox, který je mi zřejmý z letitého čtení, zřejmě novináři nejvysmívanější Sweet najdeš mezi naprosto nejčastějším prvním idolem spousty metalových muzikantů (spousty míněno téměř všech)

Je pravda, že tahle vypalovačka je dobrá, je to klasika, a docela tam někde v pozadí tuším přímou souvislost a vliv na ranné MÖTLEY CRÜE. Bohužel ale SWEET moc podobně dobrých songů nemaj.https://www.youtube.com/watch?v=z_jdiU47bFA

Sheik Yerbouti (nevím, jestli jste si všimli té slovní hříčky v názvu - čte se to stejně jako Shake Your Booty) pro začátek určitě není špatné. Ještě vhodnější je Over-Nite Sensation, to se líbilo dokonce i mé přítelkyni. No, "líbilo" je asi trochu silné slovo. Je to v podstatě jediné Zappovo album, při kterém na mě u třetí písničky nezačala ječet, ať už tu kravinu konečně vypnu. :-)