Ale štěkaly přinejmenším desetitíce psů, jen se o tom nesmělo psát. V podstatě vše natočené, roztočené demáče a live záznamy v Americe nějakej maník, se kterým jsem si mailoval v 94. prodával na cdr, ovšem ceny za ty cdrka byly až do stovky dolarů... Taky díky tomu zřejmě napadlo Australany "neznámou"americkou lokálku koncertující pouze ve městě Henderson v Tennesse vydávat u labelu Sun City Records, přičemž některý alba vlastně v demáčovém stavu... na tom je dobře vidět jak smrad Azerad a major labels zahlušily kariéru člověka, kterýmu zbývalo jen velmi málo času fuck, fuck, fuck, major labels.... http://kamil-tom.webnode.cz/news/the-once-and-future-king/

Je pravda, že některé songy se mohly klidně objevit na Adrenalize a naopak. Mutt Lange vymyslel Wining Combination a sekal podle ní desky jak Baťa cvičky. Už Heartbeat City od Cars vykazovalo znaky, pak už to jelo: Hysteria, Adrenalize, Waking Up The.......Come On Over a song Will You Be The (in the morning) od Heart. To jsou všechno bratři i sestry. A nevlastní bráška z pera Fulkersona v podobě debutu Blue Tears. Včera jsem to pouštěl na YT, to je tak silná deska a stejně po ní pes neštěknul.

P.S. Into The Fire 87´od B.Adamse je sračka, nuda, zívačka!

To Stray: JASNĚ JASNĚ Cut like a knife od Yugotonu se zvukovým kazem na b straně, bomba..., Sousedi se mi líbili, jen mně pořád přicházela na mysl podobnost rytmiky Def Leppard... Mutt Lange byl po Leppardech zřejmě dost dlouho v laufu...

Máš to holt jink. BRYAN ADAMS 91´, celé to neznám, ale dle singlů mne to ve své době sralo a prakticky zavřelo cestu k tomu, abych poznal tu super tvorbu z počátku osmdesátek. Stejný případ jako DEF LEPPARD, kde první alba hodnotím mnohonásobně výš než ty píčácký balady z devadesátek.:-)

Ja k starším deskam nikdy moc neprilnul, ač jsme je meli doma od doby vydání. Kdovi, jestli Reckless nevyšel onehda v ČSSR. Pauza... Google říká, že u Supraphonu. Ve vinylu k (tuším) Into the Fire byl přibalený veliký Adamsuv plakat, to jsem čuměl jak péro z gauče. Paměť už neslouží, ale myslim, že byl černobílý. Mega hity z těchto 3 desek samozřejmě znám, to asi každý rocker aneb výběr So Far So Good to jistí. Já mam od Bryana nejradši "Sousedy" z 91´. Mutt Lange byl tehdy v excelentní formě a vymačkli ze sebe neskutečně silné skladby. Mam CD i vinyl. Pro jistotu :-) U mě platí, mam li chut na Adamse, vyndavam z regálu tuhle 80 minutovou parádu. Na dalších deskach už zacal pomalu uvadat. Následují 18 Till I Die už je toho jasnym dukazem. Navíc je tu faktor Bluejamiho noční můry -vrchní konspirator Azerad a jeho pohůnci. Paradoxně asi nejlepší skladba (nebo nej hit?) z té doby byl duet s Mel C ze Spice Girls. Pak už velký příklon k popíku, jiné hudební klima, Lange utekl k díře (Shania Twain) a Adams se pomalu stahl ze scény. Řadovky vydávál pravidelně, nějaký hit(ík) se na desce vždy objevil, ale žádná sláva.Dnes jak všichni víme je z něho žádaný fotograf celebrit víc než muzikant. I když posledni deska Get Up 2015, kterou spolutvořil s legendarnim Jeffem Lynnem je hodně povedená a v mých uších ho částečně vrací do 1. ligy.

Desky Bryana Adamse "Cuts Like a Knife" 83´a "Reckless" 84´zcela podle mého gusta, vynikající záležitosti stadiónového rocku, které atakují hodnocení nejvyšší. Špica! Co se s tímhle chlápkem pak stalo?

Obituary jsou moje srdcovka. Tak nějak mně doprovází tím metalovým světem už od dob, kdy se ve Sparku pod fotkou Johna Tardyho objevila hláška, že řev Johna Tardyho je absolutním šílenstvím ;o) Každopádně díky tomuto vztahu, který funguje i z důvodu z mého pohledu stále kvalitní tvorby, je můj pohled na nové albu velmi, ale velmi zaujatý a pro všeobecné vnímání Obituary nepoužitelný ;o)No každopádně radost, že vyjde nové album byla veliká, ovšem bez nějakého přehnaného očekávání. Cucnul jsem to snad jako první na světe, abych to slyšel i za cenu nějakého nekvalitního mp3 downloadu. První poslech jsem řešil zvuk (asi nahovno cuc ;o) a pak už to šlo ráz na ráz, jeden song se odděloval od dalšího a v hlavě se uhnízdily první záchytný body jednotlivých skladeb. Celkově jsem spokojen a novinka ve mně rozpoutala posedlost Obituary (dobře, tak posedlý jsem už byl, nyní jsem už nepříčetný) a čtu všechno co se jen o novince dá, aktuální recenze, rozhovory a pátrám po starých recenzích všech jejich alb. Sjíždím celou jejich diskografii a koukám, kde pořídit tričko s nádherným motivem na novém albu. Jo a kdy tu zas budou koncertovat. PS: ne, opravdu už mi není osmnáct. Už hodně dlouho není. Přesto je ten řev Johna opravdu absolutním šílenstvím i dnes!

Nový OBITUARY. Poslouchám to právě teď poprvé. Nejeví se to špatné, je to přímočarý, energický, jsou tam super kytary (riffy i sóla), rozněcuje to emoce. Je to poctivej DM old-school. Ale jsem teprve u druhý skladby, tak uvidíme. :-)

Obituary určitě nezklamali a já bych novinku hodnotil zhruba stejně jako předchozí album. Nicméně je pravda, že jsem si při jejím poslechu poměrně často říkal, jestli to s tím "recyklováním" svých starých desek už trochu nepřehánějí. Zase je to ale možná lepší, než kdyby po vzoru svých nejmenovaných kolegů řešili svou krizi středního věku tím, že na album zařadí pár rádoby experimentálních skladeb, které znějí jako nechtěná parodie dvacet let staré tvorby Marilyna Mansona nebo Roba Zombieho. :-)

Co říkáte na nové Obiťáky?Líbí,nelíbí?Mě teda velice potěšili. :)

Warbringer, Obi, Hypnos - už se moc těším :)

Ve výhledu (březen/duben) recenze na poslední alba DEMIMONDE, DEPECHE MODE, HOUSE OF LORDS, HAVOK, WARBRINGER, MIKE TRAMP, OBITUARY, HYPNOS, MASTODON, RICHIE KOTZEN a DEEP PURPLE.

No když už jsme narazili na divnovidea, tak můžete mrknout na kluka jménem Zac Crawford, kterej v 11 letech zaplatil rodičům čerpadlo, aby se nemuseli stěhovat ze svý farmy. Udělal to dost zajímavým způsobem, vyhrával soutěže: https://www.youtube.com/watch?v=0079Wmkdxgk , https://www.youtube.com/watch?v=wIyu-lx3ksg

Jj, Scallon je blázen. I když tahle divnospojení ukulele a metalu mě nechává chladným. Minulý týden jsem koukal na cca 6 letého mexického(?) chlapečka, jak hraje Nothing else matters na kytaru pro dospělé. To bylo super.Hodně se mi líbí, jak hraje víc lidi jeden song. To je paráda. https://www.youtube.com/watch?v=YZks_w-yHqU

Když už jsme u těch Cannibal Corpse a talentovaných lidí na internetu: https://www.youtube.com/watch?v=9zT_i6LdX9w

Tohoto kluka sleduji už dlouho. Jeho videa How To Black resp Power metal jsou skvělé. Ma dobry smysl pro humor a je úžasný muzikant. Vůbec na Youtube je hodně namakanych hudebniku o kterych nikdo nevi.

Mimochodem, při sledování toho videa se mi vybavilo, jak jsem na začátku 90. let v nějakém fanzinu nechápavě pročítal ne moc kvalitní překlad textu skladby Mangled a přemýšlel o tom, jestli je ten death metal opravdu hudba pro mě. :-) V paměti mi utkvěla zejména věta "Nevlídnost mršiny se klube z tvých úst, zatímco žvýkáš hnisuplnou ledvinu." (v originále "The spleen of the carcass is oozing from your mouth as you chew on the piss filled kidneys."). Překladatel si tenkrát patrně neuvědomil, že "spleen" v tomto kontextu označuje slezinu a že se výrazy "piss" a "hnis" sice rýmují, ale každý znamená trochu něco jiného. :-)

Spajk: Zajímavý nápad, ale ne až tak úplně originální: https://www.youtube.com/watch?v=fc-V3NYckOI

Na pobavení :-) https://www.youtube.com/watch?v=a8u1IpUPo-A