To Stray: ad ABBA - to je perfektní trefa, přesně si vystihl formální atribut, kterým jsou konkrétně Sweet na britské sedmdesátkové rockové scéně nedostižní(!) - geniální souzvuk ve vysokých vokálech.

Ale tohle všechno já chápu, ovšem rovnítko ve vlivnosti mezi SWEET a DEEP PURPLE dát nehodlám, to se na mne nezlob.:-)

To Stray: ad Shondells - to je krok ještě víc do minula spíš až k Mersey beatu, kde bychom se nejspíš taky neshodli, protože můj názor je, že adorace Beatles je jen pověra, ať už vezmeš v potaz různorodost tehdejší scény (Zoot Moneys Big Roll Band) nebo vytrvalost některých borců (Hollies), ta scéna je v mnohých případech zajímavá i do šířky a ne jen jako odkaz jedné skupiny.... na druhou stranu ale pokud máš k Tom Tom turnaroud odpor, tak bys mohl ocenit, jak se s takovým cukrkandlem, které jim firma předpisovala hrát snažili popasovat právě třeba Sweet: www.youtube.com/watch?v=kFP9CWeTT0M

to Stray: jenže tady platí jedno téměř rovnítko (dané tím, že historie je spirála), už z hlediska zvuku, muzikantské kvality nebo sociálního dosahu je jasné, že ti ty nové podoby těch skladeb usazené navíc v novém žánru určitě dávaly smysl, protože ty žánry a skupiny k tobě přicházely ve chvíli, kdy jsi jim byl mimo jiné i díky vhodnému věku otevřený. No a to samé platí i o těch muzikantech, jim zase ty původní podoby glamových skladeb dávaly smysl v době, kdy oni byli teenage+-, navíc by se podle mě daly najít i souvislosti daleko širší než jen covery Quiet Riot, Van Halen a dalších, třeba Joe Elliot svůj důraz na melodiku může zdůvodňovat vlivem Beatles, ale podíváš se na Retro Active nebo Yeah a je jasno, stejně tak Joan Jett, jakkoliv ji mám rád, tak prostě přes mírně ostřejší zvuk dalo by se říct svatokrádežně ponechala v Do you wanna touch me /Doing all right with the boys/I love you you love me / od Glittera v I love Rock´n´roll od Arrows i v ACDC od Sweet.... původní atmosféru. Nebudu to teď hledat, ale v tom je ukrytý ten paradox, který je mi zřejmý z letitého čtení, zřejmě novináři nejvysmívanější Sweet najdeš mezi naprosto nejčastějším prvním idolem spousty metalových muzikantů (spousty míněno téměř všech)

Je pravda, že tahle vypalovačka je dobrá, je to klasika, a docela tam někde v pozadí tuším přímou souvislost a vliv na ranné MÖTLEY CRÜE. Bohužel ale SWEET moc podobně dobrých songů nemaj.https://www.youtube.com/watch?v=z_jdiU47bFA

Sheik Yerbouti (nevím, jestli jste si všimli té slovní hříčky v názvu - čte se to stejně jako Shake Your Booty) pro začátek určitě není špatné. Ještě vhodnější je Over-Nite Sensation, to se líbilo dokonce i mé přítelkyni. No, "líbilo" je asi trochu silné slovo. Je to v podstatě jediné Zappovo album, při kterém na mě u třetí písničky nezačala ječet, ať už tu kravinu konečně vypnu. :-)

Bluejamie: my se tomu nesmějeme, nám to jen nepřijde moc dobré. Konkrétně, ty popěvky neměly tu sílu, aby přežily stylově/ zvukově bez zaváhání těch bezmála padesát let, tedy až na pár vyjímek, které hodnotím spíše díky hitovosti a svěžím nápadům("Children of the Revolution", "Metal Guru", "20th. Century Boy", "Ballroom Blitz", "Far faraway"... + Bowie komplet),Ale prosím tě, nechtěj na mne abych nadšeně vytleskával "Tom Tom Turnaround" nebo jak to bylo... to bych si také mohl připadat, jako na sjezdu SSM. :-)

To Stray + To Spajk: ve výsledku pak jde o to, že nevím, proč bych se měl smát tomu, co se i mým hrdinům líbilo natolik, že to i s odstupem let narvali na svá alba

To Stray: to je právě to, Bylo ty nápady jen na jedno použití??? mně se nezdá, nebo někdo zařazuje kovery z toho důvodu, že původní skladbu a skupinu nenávidí???

To Spajk: asi jsi to úplně přesně nepochopil, stačí si dát otázku která byla úplně historicky první úspěšná kapela, která v Americe probourala cestu do mainstreamu metalu potažmo glammetalu, šlo o to, že ať už ti lidi říkali cokoliv, na tracklistech jejich prvních alb vidět, jaká scéna je inspirovala včetně vámi odsuzovaných halekaček, tzn. evidentně takovým despektem například ani Quiet Riot ani Van Halen netrpěli.

Startovat by se mělo na Sheik Yerbuti, jsou to dějiny populárních žánrů podle Zappy, tam je jsou v podstatě všechny vstupy zkoncentrovaně a pokud to vyhovuje, tak pak pokračovat do šíře,

Valič: Dík za radu. Jasně že začnu s těma stravitelnýma. :-)

Stray: Frank Zappa byl nejen hudební génius, ale také šílený workoholik, kterému chyběla jakákoliv soudnost (takový Devin Townsend mu v tomhle nesahá ani po kotníky). Díky tomu není pro člověka, který se chce s jeho tvorbou seznámit, zrovna jednoduché se v jeho diskografii zorientovat. Já už jsem tu kdysi nějaké jeho desky doporučoval (určitě jsem zmiňoval Joe´s Garage, což je moje nejoblíbenější Zappovo album), každopádně by bylo dobré začít s těmi posluchačsky stravitelnějšími deskami ze 70. let, které obsahují převážně kratší rockovější zpívané skladby: Over-Nite Sensation, Sheik Yerbouti, Zoot Allures, Apostrophe a pak případně pokračovat s prvními dvěma deskami The Mothers Of Invention (Freak Out! a Absolutely Free). Začínat s progresivnějšími jazz rockovými alby jako Hot Rats, Waka / Jawaka nebo The Grand Wazoo by asi pro člověka, který podobnou hudbu není zvyklý poslouchat, nebylo nejšťastnější rozhodnutí a od poslechu dalších desek by ho to mohlo spíš odradit.

Upřesnění, ten poslední příspěvek se týká britského glam-rocku nikoliv punku. K punku jen tolik, že tenhle song by se určitě umístil v TOP 10 výběru neoficiální hymny Crazy Diamond. :-) https://www.youtube.com/watch?v=fkvrpQidTSs

Punk vystrnadil z centra zájmu dinosaury jako YES, JETHRO TULL a další, v té době už byl britskej glam-rock mrtvá záležitost. Byla to jen několikaletá vlna, o kterou zájem opadl díky tomu, že ty kapely nedokázaly nabídnout víc než pár chytlavých halekaček na jedno použití a tomu také odpovídali fans, kteří hudbu brali jen jako takové módní zpestření života. Tenhle cukrkandl bylo možné považovat jen jako rockovějšího předchůdce švédské kapely ABBA. :-) Vše bylo bezpečné, uhlazené, natož aby to hlásalo nějaký postoj. Mě je ta vlna taky vcelku ukradená. Zásadní kapely té doby byly jinde, za přímé předchůdce a největší ovlivňovatele GUNS N Roses beztak považuji skotské NAZARETH a ne nějaký přiblblý SLADE.

Asi jsem to špatně pochopil. Myslíš zřejmě společnost a její despekt ke glam rocku a pak glam metalu. Co vlastně pohrbilo původní glam rock? Punk?

To asi težko Bluejamie. Na hair glam sleaze scéně jsem vyrostl, ale původní glam rock mě rozesmivá. To je hudba pro naše táty, protože ti na tom taky vyrostli. Dej si vedle sebe fotky Motley Crue nebo Guns a Slade resp Sweet. To i Smokie vypadali důstojněji :-)

Marc Bolan byl určitě talent a hitmaker, jeho odkaz je nezapomenutelný, ale týká se max. dekády působení v branži, kdežto David Bowie je génius, který šel napříč styly po dobu čtyř dekád a skoro vždy přinesl něco nového a zajímavého. S těmi dvěma bych důležitost nějakých SWEET nebo SLADE nesrovnával. :-) Já mám před sebou jednu dlouho odkládanou hudební porci, kterou chci ještě za života prozkoumat, nejde o nějaký YES, JETHRO, KING CRIMSON apod., ale je to porce jako kráva, nějde ani o THE BEATLES, u kterých jsem utratil za komplet BOX plnej digipacků všech remasterů jejich alb asi dva a půl tácu a nemůžu se toho tři roky nabažit, nejde ani o ROLLING STONES, který mne až na pár alb z přelomu 60/70´s vlastně nebaví, řeknu jenom jedno jméno a bude to jasný, na toho chlápka se už dlouho chystám a jeho mega-biggest-diskografii vlastně neznám - FRANK ZAPPA!!! Pokud má někdo nějakou zkušenost s poslechem hudby tohohle týpka, tak sem s tím, vítám každou radu. :-) Díky.

To je samozřejmé, ale je to v podstatě důkaz, že historie běžela po spirále, takže despekt ke glam rocku je jen starší verze despektu ke glam metalu, protože u obou žánrů najdeš spoustu společných rysů, argumenty i charakter despektu je taky velmi podobný. Podle mě není opodstatněný v celé řadě případů, nejen případech Bowie nebo Marc Bolan...

Bluejamie: No myslím, ze doba, kdy se vkus Američanů určoval podle toho, kdo je v přízni Quiet Riot, už je dávno pryč, ty dědo. :-)))