Hele, ty SAMAEL mne nikdy nebavili, absolutně vůbec, NIC, nedávno jsem koštnul "Passage" a v druhé skladbě to zapíchnul. SENTENCED, počínaje "Amok", začali mít fazónku. GRIP INC. zkusím.

Stray: Já jsem tenkrát z toho "krizového vývoje" samozřejmě taky moc nadšený nebyl, ale třeba zrovna s těmi Grip Inc. jsem žádný problém neměl. Zejména druhé album Nemesis i dnes považuji za velmi povedené (dlouho jsem ho neslyšel, ale možná bych mu dal i 90%). To, že v kapele zpívá nějaký nesympatický tajtrlík z punkové scény jsem vůbec neřešil, pro mě bylo zásadní, že u nich hrál na bicí božský Lombardo. :-) Co se týče Tiamat, před vydáním Clouds to byla spíš průměrná nezajímavá kapela (na The Astral Sleep sice nějaké známky potenciálu přítomné jsou, ale pouze ve stopovém množství). Něco podobného by se dalo říct i o rané tvorbě Samael nebo Sentenced. Řekl bych, že to dokazuje, že Century Media měli tenkrát na nadějné kapely čuch nebo prostě měli při výběru šťastnou ruku.

Zvláštní zjištění. Já GRIP INC. nikdy neposlouchal, z toho co jsem slyšel mě to přišlo jako tuctová tvrdá hudba. :-) Možná mě trochu vadit vízor punkově vyhlížejícího přestárlýho hejska u mikrofonu, který se neslučoval s mou představou metalového frontmana (Ellsworth, Petrozza, Araya, Hetfield, Mustaine, Billy...). jsou věci, které nezkousávám a polovina devadesátek jich na můj vkus nabídla přehršel, bylo to pro mne velmi nekomfortní období, tím myslím adoraci crossoveru a všeho nového a tzv. nebojácného. :-) Teď jedu The Astral Sleep od TIAMAT, už tady byl rozpoznatelný určitý potenciál, ale na Clouds to nemá.

Ještě naposled k těm Century Media. Při procházení toho seznamu jsem zjistil, že Grip Inc. u nich nikdy desky nevydávali, což je trochu zvláštní vzhledem k tomu, na kolika albech vydaných u C.M. se jejich kytarista Waldemar Sorychta podílel jako producent.

amen

Nedalo mi to a prošel jsem si seznam titulů, které u Century Media vyšly do roku 2000 (http://www.metal-archives.com/labels/Century_Media_Records/4 - pod záložkou Releases se dají alba seřadit podle roku vydání) a zjistil jsem, že u nich mimo níže zmíněných kapel vydávali desky třeba i Nevermore, Iced Earth, Dark Tranquillity, Arch Enemy, Soilwork, Strapping Young Lad, Bloodbath, Asphyx, Grave, Unleashed, Morgoth, Cryptopsy, Krisiun, Borknagar, Solefald, Rotting Christ, Tankard, Demolition Hammer nebo Eyehategod. Kromě toho jejich pobočka v USA vydávala další kvalitní věci, které v Evropě vyšly u jiných firem (mimo jiné i první dvě desky Theatre Of Tragedy, takže se omlouvám za níže uvedenou mylnou informaci). Když se na ten soupis dívám, nepřipadá mi, že by se ta firma tenkrát soustřeďovala na vydávání nějakých přeceňovaných trendových rychlokvašek. Plno věcí z té doby je dnes naopak považováno za naprostou klasiku příslušných subžánrů.

Stray: áno, v dobe Mandylion mala 22 :) A mala toľko talentu, že sa dokázala presadiť aj bez pomoci takých somarín ako SuperStar. Cranberries by som ku The Gathering určite neprirovnával, hehe.

Stray: Ještě bych rád doporučil výborné album Addicted od Devina Townsenda, na kterém Anneke taky zpívá (tedy pokud ho už neznáš). Já jinak ty Devinovy sólovky moc nemusím (kromě Ziltoida a Infinity), ale tahle se vážně povedla. https://www.youtube.com/watch?v=WlcVhJNhF_k

Máte pravdu Nighttime Birds je fakt dobrá deska, teď to jedu a první tři songy lahůdečka. :-) Já se ale mám, objevil jsem v roce 2016/17 kouzlo THE GATHERING :-), takže mne teprve čeká prozkoumání několika jejich alb. Mě to tehdy vždycky přišlo jako nuda, protože mě tehdy otravovala dost kapela CRANBERRIES a nějak jsem si je k nim přiřazoval (podvědomě), ale ona Anneke je fakt vyjimečná, vyjímečně skvělá pěvkyně, na to kolik jí tenkrát bylo epochální. Vždyť to byla teprve dvaadvacetiletá holka?

Mě se na současných Century Media hlavně líbí, že vydávají hodně kvalitně udělané reedice starších alb za příznivé ceny, na rozdíl od jiných firem, které se soustřeďují pouze na novinky a dostupnost starších titulů vůbec neřeší a pokud už nějakou tu klasiku znovu vydají, tak má buď zmršený zvuk nebo obal (případně obojí). :-(

Century Media je moje najobľúbenejšie metalové vydavateľstvo. Moja zbierka nie je príliš veľká, ale najviac titulov mám od nich. Len ma trocha štve ich vydavateľská politika, kedy ako bonusy na svoje reedície umiestňujú veci ktoré boli už raz oficiálne vydané na iných nosičoch danej kapely (viď edícia Music for the masses 2013 ku 25. výročiu labelu). Ich edičný plán síce nie je taký nadupaný ako u kolegov z Nuclear Blastu, ale u CM momentálne nevychádza nič, čo by sa dalo onálepkovať ako "agro", zatiaľ čo u NB to takýmito kapelami preteká :)

Hele, já to stájová ukotvení zas až tolik neřeším, neznám to úplně detailně, ale mám rád současnost u Century Media - návrat SANCTUARY, AT THE GATES, TRIPTYKON..., v devadesátkách mne z toho vydavatelství bavili asi jen MOONSPELL, ale je možný, že ještě něco, já to zas tak nežeru. Vím že Roadrunner měli v devadesátkách kapely jako FEAR FACTORY, SEPULTURA, MACHINE HEAD, LIFE OF AGONY nebo TYPE O NEGATIVE, Noise měli na konci osmdesátek HELLOWEEN, RAGE, KREATOR, CELTIC FROST, SABBAT, CORONER, ale že bych znal všechno, co, kdo, kdy atd. to ne...

Stray: Ne že by na tom nějak záleželo, ale pokud vím, tak Therion ani Theatre Of Tragedy u Century Media nikdy nebyli. Já jsem s většinou kapel, co C.M. v 90. letech vydávali, žádný větší problém neměl, některé z nich mě taky moc nebavily, ale nemyslím si, že by u nich tenkrát vycházel nějaký vyložený odpad (je ale taky možné, že na ty špatné skupiny z té doby už jsem zapomněl). Každopádně mi Century Media byli vždy sympatičtější než třeba Nuclear Blast.

Jen tak pro zajímavost, How To Measure A Planet? uváděl často v rozhovorech mezi svými nejoblíbenějšími alby Trey Azagthoth z Morbid Angel.

GRIP INC. s ostatními uvedenými maji také společné to, že se mi to taky moc nelíbilo :-), chápu, že jsem tam měl radši uvést THERION a THEATRE OF TRAGEDY, což se mě definitivně taky nelíbilo. :-)

Ešte Nighttime Birds je docela metal a sú na ňom tiež famózne songy, ktoré sa Mandylionu minimálne vyrovnajú. How to Measure a Planet? už síce nie je metal, ale skôr ten trip-rock alebo ako sa tomu nadáva. To ale nič nemení na to, že sú to stále pekné pesničky :)

Stray: Moc jsem nepochopil, co mají společného Grip Inc. s těmi ostatními kapelami (tedy kromě toho, že vydávali u stejné firmy a hrál u nich Sorychta, který některým z nich produkoval alba). Hudebně byli přece někde úplně jinde a jejich první dvě desky (ty další moc neznám) nebyly vůbec špatné (u mě obě minimálně 80%).

Mandylion bylo asi jejich nejúspěšnější album, ale následující dvě řadovky ho v některých směrech ještě překonaly (já bych dal všem třem 100%). Nicméně je pravda, že zejména How To Measure A Planet? je posluchačsky o něco náročnější. Další desky taky nejsou špatné, ale na můj vkus zněly už moc "alternativně".

Mandylion jsem si poslední měsíce velice oblíbil, koupil jsem si originál, to je taky deska na 90%, ale je zajímavé, že ostatní alba THE GATHERING už mne tolik nedostala, vlastně mě ty novější skladby přijdou docela nudné, nejsem schopen do nich nějak proniknout a nadchnout se pro ně, na téhle kapele je docela škoda, že se snažili vyvlíknout z metalu, protože ta pohádková aura s mladým hlasem Anneke jim v roce 95´děsně slušela.

No presne tak som to myslel. Ale je fajn, že si si obľúbil Mandylion, páč je to moja veľká srdcovka a recku si rád prečítam :)