No asi je to opravdu podobný, protože já jsem taky podstatnou část svý školní docházky, což vlastně je třetina mýho života byl za totálního exota, ať ve filmu, nebo hudbě, vždycky jsem byl "out of time", připadalo mi strašně divný, že se lidi zajímaj o hudbu v tom smyslu co letí a ne co je dobrý. Taky jsem měl kamarády, taková trojice děvčaty skoro nikdy nepochopených:-), někdo hájil Kiss, někdo Purple, já zas Uriah Heep. Mám dokonce vlastně podobně úchylný zážitek jako ty (ovšem trochu posunutý po spirále času), Já jsem nejdřív ulétal na Beatles, Holies, Searchers... protože když jsem byl malej švon, tak jsem byl odkázanej na to, co mi nahrály sestřenky, protože jsem neměl svůj vlastní stroj a přehrával si jen když nebyli rodiče doma na jejich mašině /kterou jsem ale chytře propojil do elektronkového mega radia, které dokázalo sousedům rozezvonit porcelán ve skříni u k našemu obýváku přiléhající zdi/. No a když jsem pak zdědil svůj sonet zelené oko B3, tak jsem se zajímal třeba o původní verze jakoby beatlesáckých písniček co jsou na Beatles Rock´n´Roll Volume 2 a zjistil jsem, že i o deset či dvacet let starší verze těch skladeb jsou mnohonásobně lepší než ty od "nedotknutelných"...

Víš co mě ty naše diskuse připomínaj? Střední školu, kdy jsem seděl s jedním hudebním fanatikem tři roky v poslední lavici u dveří a pořád jsme v letech 1990-93 rozebírali starý grupy, on mě vlastně přivedl od thrash metalu k legendám hard rocku, k Sabatům, Zepelínům, Párplům a Doors atd., konkrétně mě to připomíná tu naši tehdejší "ujetost", kdy třeba spolužáci před námi se cítili být během hodiny rušeni, když jsme se tam vzadu dohadovali, zda-li třeba na "Master Of Reality" jsou Wardovi bicí dostačujícně důrazné :-), čemuž se pak samosebou smál kde kdo, když jsme byli učitelem přerušeni a postaveni před tabuli, prostě nikdo nechápal během fyziky tu význačnost našich témat. Je to tady prostě stejná diskuse pro samu sebe. :-)

na ucho a na duši...(mi zmizelo při překotném psaní)

To Stray: v tom nerovnítku ti rozumím a souhlasím, ale to je nerovnítko, které je dané tím, že nahlížíme z odstupu let, takže ty sis vybral, co budeš poslouchat, protože jsi měl tu možnost vybrat to, co ti přesně sedne na ucho. Cesta kterou jsem měl (a šel já) byla jiná, nejdřív mersey sound, pak Sweet a Slade, a teprve o dost později Uriah Heep, Deep Purple, Nazareth....

To Stray: ad ABBA - to je perfektní trefa, přesně si vystihl formální atribut, kterým jsou konkrétně Sweet na britské sedmdesátkové rockové scéně nedostižní(!) - geniální souzvuk ve vysokých vokálech.

Ale tohle všechno já chápu, ovšem rovnítko ve vlivnosti mezi SWEET a DEEP PURPLE dát nehodlám, to se na mne nezlob.:-)

To Stray: ad Shondells - to je krok ještě víc do minula spíš až k Mersey beatu, kde bychom se nejspíš taky neshodli, protože můj názor je, že adorace Beatles je jen pověra, ať už vezmeš v potaz různorodost tehdejší scény (Zoot Moneys Big Roll Band) nebo vytrvalost některých borců (Hollies), ta scéna je v mnohých případech zajímavá i do šířky a ne jen jako odkaz jedné skupiny.... na druhou stranu ale pokud máš k Tom Tom turnaroud odpor, tak bys mohl ocenit, jak se s takovým cukrkandlem, které jim firma předpisovala hrát snažili popasovat právě třeba Sweet: www.youtube.com/watch?v=kFP9CWeTT0M

to Stray: jenže tady platí jedno téměř rovnítko (dané tím, že historie je spirála), už z hlediska zvuku, muzikantské kvality nebo sociálního dosahu je jasné, že ti ty nové podoby těch skladeb usazené navíc v novém žánru určitě dávaly smysl, protože ty žánry a skupiny k tobě přicházely ve chvíli, kdy jsi jim byl mimo jiné i díky vhodnému věku otevřený. No a to samé platí i o těch muzikantech, jim zase ty původní podoby glamových skladeb dávaly smysl v době, kdy oni byli teenage+-, navíc by se podle mě daly najít i souvislosti daleko širší než jen covery Quiet Riot, Van Halen a dalších, třeba Joe Elliot svůj důraz na melodiku může zdůvodňovat vlivem Beatles, ale podíváš se na Retro Active nebo Yeah a je jasno, stejně tak Joan Jett, jakkoliv ji mám rád, tak prostě přes mírně ostřejší zvuk dalo by se říct svatokrádežně ponechala v Do you wanna touch me /Doing all right with the boys/I love you you love me / od Glittera v I love Rock´n´roll od Arrows i v ACDC od Sweet.... původní atmosféru. Nebudu to teď hledat, ale v tom je ukrytý ten paradox, který je mi zřejmý z letitého čtení, zřejmě novináři nejvysmívanější Sweet najdeš mezi naprosto nejčastějším prvním idolem spousty metalových muzikantů (spousty míněno téměř všech)

Je pravda, že tahle vypalovačka je dobrá, je to klasika, a docela tam někde v pozadí tuším přímou souvislost a vliv na ranné MÖTLEY CRÜE. Bohužel ale SWEET moc podobně dobrých songů nemaj.https://www.youtube.com/watch?v=z_jdiU47bFA

Sheik Yerbouti (nevím, jestli jste si všimli té slovní hříčky v názvu - čte se to stejně jako Shake Your Booty) pro začátek určitě není špatné. Ještě vhodnější je Over-Nite Sensation, to se líbilo dokonce i mé přítelkyni. No, "líbilo" je asi trochu silné slovo. Je to v podstatě jediné Zappovo album, při kterém na mě u třetí písničky nezačala ječet, ať už tu kravinu konečně vypnu. :-)

Bluejamie: my se tomu nesmějeme, nám to jen nepřijde moc dobré. Konkrétně, ty popěvky neměly tu sílu, aby přežily stylově/ zvukově bez zaváhání těch bezmála padesát let, tedy až na pár vyjímek, které hodnotím spíše díky hitovosti a svěžím nápadům("Children of the Revolution", "Metal Guru", "20th. Century Boy", "Ballroom Blitz", "Far faraway"... + Bowie komplet),Ale prosím tě, nechtěj na mne abych nadšeně vytleskával "Tom Tom Turnaround" nebo jak to bylo... to bych si také mohl připadat, jako na sjezdu SSM. :-)

To Stray + To Spajk: ve výsledku pak jde o to, že nevím, proč bych se měl smát tomu, co se i mým hrdinům líbilo natolik, že to i s odstupem let narvali na svá alba

To Stray: to je právě to, Bylo ty nápady jen na jedno použití??? mně se nezdá, nebo někdo zařazuje kovery z toho důvodu, že původní skladbu a skupinu nenávidí???

To Spajk: asi jsi to úplně přesně nepochopil, stačí si dát otázku která byla úplně historicky první úspěšná kapela, která v Americe probourala cestu do mainstreamu metalu potažmo glammetalu, šlo o to, že ať už ti lidi říkali cokoliv, na tracklistech jejich prvních alb vidět, jaká scéna je inspirovala včetně vámi odsuzovaných halekaček, tzn. evidentně takovým despektem například ani Quiet Riot ani Van Halen netrpěli.

Startovat by se mělo na Sheik Yerbuti, jsou to dějiny populárních žánrů podle Zappy, tam je jsou v podstatě všechny vstupy zkoncentrovaně a pokud to vyhovuje, tak pak pokračovat do šíře,

Valič: Dík za radu. Jasně že začnu s těma stravitelnýma. :-)

Stray: Frank Zappa byl nejen hudební génius, ale také šílený workoholik, kterému chyběla jakákoliv soudnost (takový Devin Townsend mu v tomhle nesahá ani po kotníky). Díky tomu není pro člověka, který se chce s jeho tvorbou seznámit, zrovna jednoduché se v jeho diskografii zorientovat. Já už jsem tu kdysi nějaké jeho desky doporučoval (určitě jsem zmiňoval Joe´s Garage, což je moje nejoblíbenější Zappovo album), každopádně by bylo dobré začít s těmi posluchačsky stravitelnějšími deskami ze 70. let, které obsahují převážně kratší rockovější zpívané skladby: Over-Nite Sensation, Sheik Yerbouti, Zoot Allures, Apostrophe a pak případně pokračovat s prvními dvěma deskami The Mothers Of Invention (Freak Out! a Absolutely Free). Začínat s progresivnějšími jazz rockovými alby jako Hot Rats, Waka / Jawaka nebo The Grand Wazoo by asi pro člověka, který podobnou hudbu není zvyklý poslouchat, nebylo nejšťastnější rozhodnutí a od poslechu dalších desek by ho to mohlo spíš odradit.

Upřesnění, ten poslední příspěvek se týká britského glam-rocku nikoliv punku. K punku jen tolik, že tenhle song by se určitě umístil v TOP 10 výběru neoficiální hymny Crazy Diamond. :-) https://www.youtube.com/watch?v=fkvrpQidTSs

Punk vystrnadil z centra zájmu dinosaury jako YES, JETHRO TULL a další, v té době už byl britskej glam-rock mrtvá záležitost. Byla to jen několikaletá vlna, o kterou zájem opadl díky tomu, že ty kapely nedokázaly nabídnout víc než pár chytlavých halekaček na jedno použití a tomu také odpovídali fans, kteří hudbu brali jen jako takové módní zpestření života. Tenhle cukrkandl bylo možné považovat jen jako rockovějšího předchůdce švédské kapely ABBA. :-) Vše bylo bezpečné, uhlazené, natož aby to hlásalo nějaký postoj. Mě je ta vlna taky vcelku ukradená. Zásadní kapely té doby byly jinde, za přímé předchůdce a největší ovlivňovatele GUNS N Roses beztak považuji skotské NAZARETH a ne nějaký přiblblý SLADE.

Asi jsem to špatně pochopil. Myslíš zřejmě společnost a její despekt ke glam rocku a pak glam metalu. Co vlastně pohrbilo původní glam rock? Punk?