To je zase show, já to tu musím schovat. Kdo může říct, že v životě nedal ránu? :-)) Zvlášť když platí, že první úder rozhoduje.

Jasně, neměl jsem tě za blbečka, tak jsem to nemyslel, neznám tě, nevím. Jenom jsem si ten stav nedokázal vybavit, ale teď už to chápu, někdy se dokážu taky ve vypjaté chvíli paradoxně zachovat totálně bez emocí, ale v mém případě jsem to razítko dotyčnému dal, ale takovým způsobem, že nestačil vůbec nic, protože jsem s ním mluvil celou dobu (pár minut) pomalu a potichu (a hleděl na něj stylem toho zloducha z filmu Barbar Conan, kterého hrál ten černoškej herec známej ze seriálu Oheň Gabrielův), prostě klídek, uspávací mluva, stojíme na baru, a nějakej hubenej jouda, zhruba stejně vysokej jako já, ale asi o šest let mladší, do mne někdy v zimě 2004 v centru Plzně bezdůvodně hustí něco jako:"ty blbečku s patičkou..." a navíc se sere ještě do holky, se kterou jsem tam byl, páč na rozdíl ode mne tam měl ještě kámoše, no a tak k němu v poklidu něco hovořím, jakože "mne zaráží, že takovej debílek si něco podobného dovolí" a počítám si v duchu 3,2,1 teď, necítím vůbec žádnej hněv ani zvýšenej tlak, prásk, otevřenou dlaní, nezmohl se absolutně na nic, páč potom co se sebral tak šel vrávoravě jak Apollo Creed po hodinové bitce s Balboou, nicméně před tím letěl asi tak přes půlku plochy klubu o velikosti pražského Kainu. :-) Ber to prostě tak, že nejsem pln předsudků, vcelku obstojně si dokážu popovídat i s člověkem, kterej je mimo mé emoční spektrum :-), na druhou stranu chci mít věci pod kontrolou. Ono vlastně tvoření těchto stránek a hodnocení hudby všeho druhu, zajímání se o tyhle věci, by se prostě mlátilo s oním plynulým, smířlivým a vyrovnaným postojem, kdybych byl absolutně bez nutnosti cokoliv a kohokoliv hodnotit, smířen se vším, ponechaný sebou unášet, tak bych nikdy tyhle stránky nemohl provozovat.

no, my se bavíme asi každý o jiné věci, ty si pod otevřeností představuješ nějakého naivního usměvavého blbečka, já zase něco zcela jiného. Dám ti nedávný příklad - jedu si takhle po Ostravě v tramvaji, místní Baník hrál nějaký zápas, nastoupila horda holohlavých individuí a začali dělat bugr, tyhle typy fakt nemusím, obzvláště ne ty baníkovské vyliž mozky, a jelikož vím jak pracovat s hněvem, tak jsem si s nima pohrál - naprosto klidně jsem jim řekl, že se chovají jako opice a ať se začnou chovat jako civilizovaní lidi, protože mi to je nepříjemné, jelikož si nemůžu číst. Samozřejmě se na mně okamžitě sesypali jak vosy, měl jsem situaci pod kontrolou - v každý okamžik jsem věděl, co se bude dít, byl jsem připraven na všechno, první by to asi určitě nerozchodil, a oni to samozřejmě podvědomě tušili, chvíli jsme si jen tak povídali, tedy já jim řekl, co si o té situaci myslím a oni na mně s pěnou u huby něco řvali, za 3 minuty byli uklidnění a já si tak znovu mohl v klidu číst. Do situace vstupuješ bez emocí, konkrétně tady bez hněvu, máš ji pod kontrolou a vždy díky té otevřenosti víš jak nejlépe reagovat, to je celé. Jinak práce s hněvem je vůbec ta nejsnadnější, těm lidem lehce ukážeš jak jsou směšní, nijak je neurážíš, jednáš s nima s respektem - jen jim bez servítků nastavíš zrcadlo...a oni ten pohled na sebe nezvládnou.

Drogy jsou svinstvo :D

Haha, já myslím, že to bude ještě dlouhá, ne-li nekonečná cesta. A z toho co mě zde popisuješ - cituji:"chápeš pomíjivost všech jevů, nebojíš se prožít situace, do kterých se dostáváš (autorova vsuvka: ty bláho, já mám problém jít i na pouťovou atrakci pokud to je ta, jak tam lítáš hlavou dolu), protože na nich neulpíváš, nehodnotíš to, a máš nad tím nadhled, všechno je nějakým způsobem pro tebe zajímavé a radostné, takže ve své podstatě nikdy nemůžeš prohrát" - na mne jde hrůza.:-) Fakt. Já myslím, že bys sis to s tou hloupou otevřeností asi hodně rychle rozmyslel, narazit, příklad, někde v Orlové na bandu týpků s břitvama. To bys asi hodně rychle prožíval, mám ten pocit. :-)

svobodu můžeme definovat z několika úhlů pohledů - tu vnější, pod kterou si představuju takový ten anglosaský model demokracie, který ti zajišťuje bezpečný rámec pro tvé normální fungování a nesere se ti do osobního života, a pak tu vnitřní svobodu, pro kterou je asi pro tvé lepší pochopení vhodnější použít výraz "otevřenost" - tzn. že chápeš pomíjivost všech jevů, nebojíš se prožít situace, do kterých se dostáváš, protože na nich neulpíváš, nehodnotíš to, a máš nad tím nadhled, všechno je nějakým způsobem pro tebe zajímavé a radostné, takže ve své podstatě nikdy nemůžeš prohrát :-). No, dost už toho, normálně se o těch věcech nebavím, ale u tebe jsem zahlédl prasklinu v Matrixu, tak jsem to zkusil, třeba z toho semínka časem něco vzejde :-).

Hele, já asi úplně nepřesně chápu (spíš velmi obtížně) co si představuješ pod pojmem svoboda, protože na můj vkus s tím slovem, a v souvislosti s Tvou osobou, šermuješ až příliš často. :-)

a proto kdo tam může bere nohy na ramena a jede kolonizovat vysněný západní ráj....:-). Představy o šťastných nevědomých lidech v rozvojových zemích se zbavíš asi tak za hodinu pobytu mezi nima :-). Buďme vděčni za to, co jsme si tady vybudovali a hlavně si to musíme navzdory neomarxistickému šílenství i udržet, protože na rozdíl od těch "šťastných" nebohých človíčků v tramtáriích tu máme zatím i skutečnou svobodu. Na mně jsou ty tvé koncepty fakt krátké :-). Jasně že nemám nadváhu, ale mám úplně jiný náhled na bytí než má ten tvůj typizovaný koncentrovaný klausíkovec, na rozdíl od něj jsem totiž v té plné koncentraci i zcela svobodný :-)

carcass: No já si naopak myslím, že spousta lidí z rozvojových zemí žije v té své nevědomosti naprosto šťastně a spokojeně, čímž nechci říct, že bych s nimi měnil.:-) Já si tě představuju jako takového plně koncentrovaného Klausíkovce, co se řídí elementárními pravidly - silnější rozhodují, člověk co pravidelně běhá, běžkaří a nebo jezdí na kole a patří k takovým těm vyhublým komárům, co kolem mne vždycky profrčí (a tak trochu mě serou):-) v těch svých elasťákách (malý tělo, velký nohy), když se někde plácám po třech pivech. :-)

vidíš, ono to je opravdu vše o tom stavu mysli, když si svou mysl skutečně prožiješ a získáš zkušenost jak funguje prožívání svobodného prostoru, tak získáš kromě ohromného nadhledu nad všemi situacemi také ohromný soucit s těmito lidmi :-), ale ne nějaký upocený soucit ve smyslu, že ty víš a oni ne, ale skutečný, protože vidíš v nich ten nevyužitý potenciál a zároveň víš, že máme všichni stejnou podstatu, takže nemáš od nich ani nějaký odstup, a to ti dává právě tu nekonečnou svobodu

Asi se zase dostaneme k tomu stavu mysli, ALE víš co jsem poslední dobou zjistil? Že mě nejvíc vysává diskuse s lidma, kteří si jsou sami sebou hrozně jistí, kteří nepochybují, třeba NEVÍ a NEPOCHYBUJÍ, a navíc zjišťuji, že těchto lidí je v nově příchozích generací stále víc a víc, to je opravdu velmi nepříjemné, já tomu říkám, čekání na lavinu ve stavu tenze.

hele Stray, zkus to otočit, kde mají lidé tak skvělé podmínky k životu jako tady u nás? Máme skvělou zdravotní péči, o které se jinde lidem může jen zdát, solidní sociální zajištění, jedny z nejlepších bezpečnostních podmínek, nízkou úroveń nezaměstnanosti. Zároveň k těmto výhodám tu máme takovou tu malou českou vzájemnou pohodu, život tu není tak hektický jako v západní Evropě, lidé mají hodně času na sebe. Takže jen tyhle vnější podmínky by ti už samy o sobě měly dodat vnitřní klid :-). Pokud ho nemáš, tak chyba je jen a jen v tobě. Nějaké útěky do Tichomoří nebo do jiných tramtárií jsou o ničem - tam je život pro místní velmi tvrdý, a ten jejich zdánlivý klid a vyrovnanost je spíše jen rezignace. Zatímco tady u nás můžeš svobodně rozvíjet všechny kvality své mysli a dostat se do skutečného stavu "tady a teď" - ne toho rezignovaného jako negři v tramtáriích, ale do skutečného - kdy jsi v každém okamžiku plně bdělý a přítomný. Tvá představa že budeš v bavlněném tričku se skříženýma nohama sedět u dálnice a čumět na auta je jen těžká chucpe, tak to možná mají rezignovaní negři, ale o tom to samozřejmě není. Tady máš ty nejlepší podmínky ke skutečnému prožití své mysli, všechny věci na kterých tak nesmyslně ulpíváš můžeš pustit - a nic se ti špatného nestane, a zároveň když je pustíš, tak ony se ti pak vrátí v daleko větší kvalitě a pak to je konečně zábava :-). Obrazně řečeno když urputně držíš v sevřené dlani kanárka, tak ti časem chcípne, když tu pěst otevřeš a necháš ho bez očekávání odletět, tak se ti do té otevřené dlaně vrátí a třeba ti i něco zazpívá do ucha o tom jaké to je být svobodný v otevřeném prostoru :-)

Já si samozřejmě uvědomuju tu cenu a hodnotu života u nás. Myslím, že je tady super, ale reagoval jsem na téma vnitřního smíření. Protože přes všechny plusy, které vnímám na životě v ČR, tady nelze žít stylem "tady a Teď", nelze vnímat jen přítomnost, ale vždy musíš myslet dopředu, plánovat budoucnost, zvlášť když nerozhoduješ jen za sebe. Někde v tramtárii jim možná stačí trenýrky, bavlněný tričko a kokosová palma, ale to tady pro klid duše prostě nestačí. :-)Tady když budeš v trenkách sedět se skříženýma nohama vedle dálnice a stoicky sledovat celej den auta, tak tě při nejlepším odvezou do Bohnic. .-)

Myslím, že ti uniká kvalitativní podstata té komičnosti české blbosti, vychází z toho, že jsme v běžném životě byli v bezpečí, tzn. hloupost, naschvály a švejkoviny nikdy nevedly k tomu, že by kdokoliv byl za své kousky nebo názory zabit... tzn. můžeš jít vynést koš beze zbraně. A to je dnes nedocenitelná kvalita. To už na západ od nás nebo na jih od nás skoro nikde nejde.

Hm, to je jakoby člověk našel nějakej bytelnej vnitřní mír. Trochu si to dovedu představit, ale v těchto zeměpisných šířkách se to jen těžko dá realizovat, to bych musel odletět na nějakej ostrov v Tichomoří. A to říkám jako člověk, co se neúčastní těch každodenních honiček, ale naopak má svůj svět, ve kterém si to vcelku užívá. Pořád tu dokonalost "vyrovnání se" deformuje ten podvědomej strach z neúspěšnosti v zajištění prostředků nutných pro normální život, přízemní, že? :-) Navíc tady člověk vidí blbce, sotva vyleze z baráku s odpadkovým košem. :-)Když to tedy komicky přeženu.

to Stray - to proto, že ses ještě nepodíval skutečně do mysli, furt jen kloužeš po jejim lepivém povrchu, tibetsky zvaném tzv. "sem". Mysl si můžeš představit jako oko - dívá se na vše kolem sebe, a vše zároveň hodnotí - to co ji přitahuje, to chce, to co se ji nelíbí, to odstrkuje - a jedeš v tom krysím závodě až do zblbnutí. A naopak, když se to OKO podívá do sebe, tak tam objevíš skutečný klid a nekonečný prostor s nekonečným potenciálem, a zároveň i skutečný soucit. No a potom už se díváš na vnější objekty zcela jinak.....díky vnitřní stabilitě už nejedeš tolik v těch krysích závodech a je tam ve všem radost

Vztah ke Gorguts? Žádný. Logicky. Jejich hudbu neznám. Nikdy jsem nevydržel dyl než jednu skladbu. Jsou mi vzdálenější než Pet Shop Boys.

Stray: Asi bych měl uvést na pravou míru svůj vztah ke Gorguts. Z některých mých komentářů to tak možná vypadá, ale já rozhodně nepatřím k nějakým jejich velkým fanouškům. První dvě desky, na kterých hráli v podstatě normální death metal, byly celkem v pohodě, i když k úplné špičce žánru je neřadím. Další tři řadovky mám sice ve sbírce a považuji je za hodně originální a do jisté míry i geniální (to, že v kapele hrají špičkoví instrumentalisté, tady snad nikdo zpochybňovat nehodlá), ale moc často je neposlouchám a třeba zrovna do třetího alba Obscura se mi ani za ty roky nepodařilo tak úplně proniknout, i když mě svým způsobem fascinuje. Občas mi připadá, že ta hudba je určená spíš pro mimozemšťany. :-) Carcass: Když čtu tvoje komentáře, tak mi připadá, že svět bereš zbytečně moc vážně a ze všeho děláš příliš velkou vědu. Pro mě je hudba v první řadě zábava a při jejím poslechu nic, co by nějakým způsobem připomínalo peklo neprožívám (i když chápu, že na jiné lidi můžou některé z mých oblíbených kapel působit depresivně nebo v nich vyvolávat negativní pocity). Mě dokážou spíš rozhodit takové ty rozjuchané kapely s falešnými křečovitými úsměvy a nepřirozeně působícími optimistickými texty.

U mě je ta mysl hrozně zvláštní a proměnlivá věc. :-) V podstatě se mám za příčetného a optimistického jedince, ale bohužel to hrozně hapruje následkem nejrůznějších sebemenších vnějších vlivů. :-) To je prostě fakt, se kterým se nedá nic dělat. Jo a GORGUTS je samozřejmě hudba k mučení, on snad existuje na světě někdo, komu ty tóny jejich songů přijdou rajské?

chlapi, prozradím vám tajemství - všechno je mysl, a to, v jakém stavu ji máš, tak takové stavy zažíváš. Takže například to vaše peklo je stav mysli, která je takhle aktuálně nastavena. Z mého pohledu je mi těch lidí líto, že si tohle neštěstí dobrovolně zvolili za svůj aktuální stav vnímání reality, sice karmu neojebeš, ale zase můžeš na ní pracovat, např. já budu ve všech říších existence poslouchat jen desky od Carcass :-)