Tak moje ex se celkem zajímala, chodili jsme spolu na koncerty (a bavilo jí to), kupovala mi CD, ale samozřejmě to zanícení nedosahovalo zdaleka mé úrovně.

U koncertů jsem si poslední dobou všimnul abnormálně vysoký poměr ženských na Rammstein. A třeba taky na Jamaron minulý týden. Z mládí, když jsem ještě občas zavítal i na tvrdší metalové malé koncerty, si pamatuji, že narazit tam na ženskou byl spíš zázrak.

Co se týče materiálního fetiše a ukazování statusu - vidím to na všech úrovních společnosti. Auto, dovolená, hodinky, značkové oblečení. Někdo si na tom prostě zakládá. A může to být prodavačka, dělník, ale i spousta manažerů. Tak to bylo, je a bude. Jejich boj.

Stray: plánuju (už dlouho), že se zajedu podívat do MusicRecords ( asi jeden z posledních a asi taky největší kamennej obchod s hudbou u nás). Trochu mě ale vyděsily fotky na FB, všude regály plné vinylů, cd jen za pultem. Dá se tam vůbec v cd prohrabovat ? + Ceny mají v obchodě stejné jako na netu nebo ne?

díky

Widl: To je možné tak na Moravě, ne ale v žádném případě u nás.

Tady v podstatě ženy zajímající se o tvrdší hudbu nějak hloubš fakt nejsou.

Potkal a hned několik. Bývají to právě takový typy, co ty peníze necpou moc do kabelek. Spíš do těch kabelek strkaj vinyly :D

Nepotkal, nikdy. A vždycky, když jsem na nějakým koncertu, a vidím tam spokojený dvojice nebo celý familie a nikdo z nich nema kyselej ksicht, že tam musí bejt, tak tiše závidím : )

Potkal? Jo i ne. "Jednou. Možná. V půlce devadesátek." Teď můžu budit dojem starého kovboje, co zasněně hledí na západ slunce nad Grand Canyonem.:-) Ale s odstupem dekád tam nostalgii fakt nemám, patos je k okolnostem příběhu fakt nemístnej. Zapálená byla, to jako jo, ale asi ne tolik jako já.:-) Víš, u mne se ten hudební koníček dostal do fáze fanatismu a životního stylu. U ní to nestálo nad studiem na VŠ, nad profesí, nad rodinou. Byla z druhé strany republiky. Bylo to těžký, člověk má ve dvaceti nějaký náturový proporce, který nejdou naproti ovládnutí situace...:-)

K té společnosti, co je v prdeli, jen příklad...na konci směny stojí fronta chlápků ve fabrice u píchaček a vyhlíží přesný čas odchodu, a tak jako každý den se akorát vykláněj na parkoviště před bránou a řeší, kdo v jakým přijel autě. Ty myšlenkový pochody běžných lidí jsou prostě zaměřený hrozně špatným směrem, alespoň mě to tak přijde. Když tvrdím, že v cestovatelských brožurách se začalo deset let po revoluci psát spíš o restauracích v jednotlivých městech a ne o zajímavých místech, a vše bylo vedeno spíš komerčně, tak to není o tom, že by mě vadilo, že má někdo peníze, to rozhodně ne. Mě vadí, že pro většinu lidí stojí třeba zrovna to žrádlo v tom žebříčku výš než ty pamětihodnosti. Nevím jestli mi rozumíš?

Hivris měl pravdu, David Koller vloni nahrál výbornou desku. Už jí jedu asi popátý a fakt mě baví!

THEB
LACKC
ROWES

Jestli jsem dobře slyšel, tak už 15.března s novou deskou. To je povinná koupě!
Naživo hitama nabitý šestipísňový setík s dvouma novinkama (vím, že to blbě skloňuju). Hraje jim to parádně. Remedy included!

https://youtu.be/dCd9Tcl6PlI?si=wI1Y3ew9DptulSp0

Když už jsme u těch osob něžného pohlaví - potkali jste někdy v životě nějakou, která byla skutečně zapálená pro muziku. Prostě sledovala novinky, poslouchala všechno možné, měla přehled, aktivně se o to zajímala, chodila na koncerty, kupovala cd/mc/lp?

Protože já když se tak zamyslím, tak snad ani ne. Asi tam někde nějaké budou, dobře schované, neprojevují se, ale chci věřit, že ano. Maximálně ještě na výšce pár bylo, které to trochu aktivněji sledovali, terazky prakticky nic. Já chápu že děti, rodičovství a věci s tím spojené ti jednak brutálně zredukují časovou dotaci pro poslech muziky, jednak prvních pár let posloucháš dětské písničky (ale díky tomu jsem objevil parádní alba Svěrák & Uhlíř) a pár dalších let se na ně snažíš zapomenout a dostat je z hlavy.

Už když jsem v roce 2001 vycestoval na půl roku za prací do Holandska, tak v rámci tý skupiny kluků, co jsme tam dělali, je prostě fascinovalo, že jdu po ulici, vedle mě třeba stojí takový to bytelný kulaťoučký auto ze šedesátých let, co jezdilo ve Fantomasovi :-), a já jdu netečně a bez reakce kolem, jako okolo stojanu s odpadkovým košem, absolutně žádný pohled, žádná reakce, prej: "Koukni na Honzu, on to vůbec nevidí." Pak se tam před tím autem pomalu klaněli, já vůbec nevěděl, o co jim jako jde.

Hele, současná společnost je tady těžce v prdeli (jasně, v mnoha zemích to bude ještě horší), už asi dvacet let vůbec necítím žádnou motivaci na přijetí jejich žebříčkových hodnot. Už před dvaceti lety jsem pozoroval změny špatným směrem, dost jsem kdysi pročítal zeměpisné knihy, někdy okolo roku 2000, jsem najednou zjišťoval, že místo popisu památek v jednotlivých zemích v těch brožurách píší o tom, kde se movití mohou kvalitně najíst, o tomhle mluvím, to mě sere...:-) Sbírka CD nezapůsobila na žádnou návštěvu ženského pohlaví? No to je mi úplně jasný. To není novinka.:-) U mě to všechno šlo dle jednoho mustru, ještě když neznaly míru mojí zapálenosti, tak jsem pozoroval pár týdnů euforičnost, jak zjišťovaly hloubku mého koníčku, tak začínala narůstat jejich nervozita, s následným rozhodnutím že to vzdávaj, jsem se na moment zamyslel, páč odpadaly jak mouchy dle totožného mustru, ale ve výsledku jsem si stál za svým a přijal realitu. Si prostě myslím, že můj žebříček hodnot je ten zdravý, nezakalený nějakým budováním veřejného obrázku a majetkových vábniček.:-) Společenský status? Co to je? Proč?

Já si teda auta všímám, ale zajímají mě spíš "staré rachotiny", které nejsou o statusu. Prostě youngtimery, nebo věkově už i veterány (sám mám jeden kousek, věkově už spadající do této kategorie). A ti lidé jsou většinou fandové, takže není problém pokecat, jako nedávno třeba s maníkem co tankoval přede mnou s Mitsubishi Galant v kombíku z konce 90tek. To prostě nevidíš každý den.

A přitom si nepamatuju, že bych si někdy všímal, jakou má ženská kabelku.:-) Jsem asi divnej, já si vlastně nevšímám ani toho, jaký kdo má auto. Pro mne tyto typy věcí prakticky neexistují! Fungují v nějakém (pro mne) paralelním světě a jsou pro samozvané řiditele tohoto světa asi důležité, ale pro mne tedy vůbec, já bych měl radši 6tisíc alb a na zahradním pozemku maringotku za městem, do který by se mě nikdo nesral. To by bylo fajn. Aspoň mám klid.:-) Jak mě třeba zajímá, co si kdo z lidí v rámci hudební komunity o mě myslí (to jen abych věděl, zda věci dělám dobře), tak v reálnym životě je MI tahle informace ze strany nemetalových civilů absolutně ukradená.:-) Zvláš´t poslední roky jenom kroutím hlavou, co za sračky ze sebe některý lidi vypouštěj.

Kabelky... to si nakousl velice složité téma. Několikrát (sám nechápu proč) jsem o tom měl už s pár ženskýma diskuzi, a prostě jsem to nepobral. Je to pro ně nějaká forma fetiše v kombinaci s vyjádřením statusu. Dokonce i relativně skromné osoby, které jinak preferují spíše sportovní a outdoorovou módu na tom ujíždějí a jsou ochotné platit fakt horibilní sumy...

Na druhou stranu, buďme férový - moje celkem slušná sbírka CD, seřazená podle země původu interpreta, hudebních stylů a časových období nezapůsobila ani na jednu návštěvu ženského pohlaví.

Sedm schodů k moci ... včerejší díl znovu luxus, už mám představu o komunikaci zaměstnanců na Ministerstvech. Mezi těma kuníma ksichtama bych fakt chtěl dělat. Mít za prdelí Munzarovou, počítal bych svou zkušenost na dny až týdny. Annička jede, už jí taky tuhne výraz, ale pořád jsem spíš s ní.:-) Jedno nechápu, to prohlížení drahých kabelek za výlohou, jako k čemu drahá kabelka, postavit doma na poličku a co jako? Vždyť z toho neproudí nic obohacujícího jako z knih, hudebních nosičů apod.

Metoda Markovič: Hojer - hezky se to vyvíjí, Prachař byl luxus v roli namistrovanýho policejního hlavouna. Láďa je vlastně takovej zakřiknutej kamarád. Trochu hodnější díl. Takhle voprejskaný to tehdy všude opravdu bylo, jenže já honil akorát tak tenisák hokejkou na betonovým plácku za barákem. Podzim 82´ druhá třída ZŠ. pamatuju, že jsme tehdy snad ještě hráli mezi stromkama na indiány a taky, že se máma divila, proč se kamarádím s klukama o pět let staršíma, jeden chodil asi do sedmý a druhej do šestý, pořád se někam běhalo, to sídliště bylo takový nějaký víc hliněný.:-)

Perfect(Pol.) - Unu - 1983 - od třetího songu totální nářez! Ty riffy co tam seká ten chlap, neuvěřtelné :)

Drahých povedených klipů maj hromadu, možná tak okolo patnácti, což je od prakticky ne moc známé kapely dost překvapující. Podle mě do toho musí cpát strašný prachy, na druhou stranu se mi líbí jak fungujou, disciplinovaně, s cílem a vírou, že když se chce, tak to jde. Linkama ke klipům jsem ostatně osázel zdejší rozhovor s nima.

ještě k té angličtině/češtině. V rámci českých kapel existuje určitá úzká sorta interpretů, od kterých chci jen angličtinu a nic jinýho (jde o spíš takové ty garáž-rockové, lehce punkem načichlé, vesměs rockn rollové kapelky do klubů - je jedno zdali mám na mysli PROSTITUTES, SUNSHINE, VEES, NIHILISTS nebo ještě něco dalšího, prostě od těchto jednoznačně Aj), od většiny pak určitě dávám přednost češtině a to dělítko mám tak, že čím hraje kapela v instrumentální rovině progresivnější, umělečtější, složitější a neprvoplánovější hudbu, tím spíš chci od nich češtinu, jako příklad uvedu souhlas s tím, že PRVNÍ HOŘE maj český texty, u té složitější hudby, to ještě odštěkat anglicky, to je u mne koktejl neposlouchatelnosti. Je to jakoby ta kapela řekla: "sereme na vás, nechceme žádný posluchače, stačí nám ta stovka co přijde v Praze, Brně a v Lampě". Ono se není čemu divit, hrát desetiminutový progy songy a ještě stavět před posluchače hráze s cizím jazykem, to je skutečně taktika hodná fotbalového inženýra Stramaccioniho!:-)

Spajk - mají milion videí na YT, velice rychle si uděláš představu. A i kdyby se ti nelíbila hudba, tak Marie je moc hezká holka

spajk: Jestli se o to máš zajímat, tak to fakt netuším, spíš bych řekl že ne, tedy vzhledem k tomu, že pro tebe obsah textů skladeb představuje zbytečnou položku. U mne naopak, pokud česká kapela vstupuje do placu s češtinou, dává se všanc mnohem upřímněji, odhaluje i jinou vrstvu, je v podstatě nahá a je vržena před složitější úkol.
Angličtinu mnohdy vnímám jako berličku pro kapely, které slovně nemaj co říct, nemaj na to vyprávět mini-příběhy, byť některým vyloženě sekne a je lepší, že jí ve výsledku volí.
Název spojením začátků křestních jmen tří sourozenců, jenž jsou členy kapely. Nezní nějak úchvatně, ale nevyjadřuje nic jiného a to se počítá, slova, která nic neznamenají, maj svou výhodu.:-) Těch kapel, které to ví, je povícero.:-) Moderní je to v tom smyslu, že je tam lehkej odér 2000+ scénu, špetka screamu/Linkínů hezky napojená na běžný bigbít s refrény a sóly. Dobré texty a naléhavý ženský zpěv vylučují škatulku buranství už sami o sobě. Pro mne příjemné na poslech.

Moderní old school rock? Není to oxymoron?
Mám se o to zajímat? Vždyť už ten název Jamaron je dementní :-)

Do teď si pamatuju, kdy jsem JAMARON slyšel poprvé. Jel jsem s kamarádkou v autě, hraje nějakej českej rock s ženským hlasem, páč ta holka (ehm paní, je to spolužačka z průmyslovky, je jí jako mě) poslouchá jinak DYMYTRY, HARLEJ a ARAKAIN s Toužimským a chodí na pekelnej ostrov v Holýšově, chvíli tedy zbystřím a poslouchám, zaujme mne naléhavost zpěvačky a samozřejmě podaná melodika, a tak bez úhybných manévrů svým typickým způsobem řeknu: "Hele, to není tak blbý jako hudba, kterou obvykle posloucháš, copato jako je?"...čekal jsem že mě přilítne facka zprava:-), ale nestalo se, jenom popotáhla s elektronický cigarety. Nechápu jak někdo může kouřil elektronický cigarety, normální jsem naprosto minimalizoval na čtyři kusy měsíčně, ale elektro bych do pusy nedal. Proč taky? někdy potřebuju tu klasickou účinnost.:-)

To je úplně v pohodě, prostě to není tvůj šálek čaje. Já si naopak uvědomím, že poslouchám docela dost skupin, které mají zpěvačku, nebo dokonce i členství je většinou sestavené na něžném pohlaví. Ale je pravda, že to není ani popové alá zmíněná Lucka Vondráčková, ani alternativa typu Tara Fuki.

Každopádně u Jamaron jdou texty Marii krásně do pusy, nezní to ani pateticky, ani jaké nějaké laciné klišé. Věřím jí to, co zpívá.

Jinak jsem na to vzal kamaráda, který není žádný velký hudební fanda, má rád spíš takové "mainstreamové" rockové věci typu Kabát, Horkýže Slíže, Tublatanka a pod. Neznal je, mrknul jen na pár klipů na YT, a byl úplně nadšený. Právě ta kombinace moderního old school rocku a živelné zpěvačky ho chytla na první dobrou.