Mam původni verzi a toto 2 CD taky. Celé to je ještě v papírovém nasazovacím prezervativu, aby se neodřela krabička. Na druhým disku jsou verze nazpívané Goranem Edmanem protože byl zamýšlen jako prvotní volba, aby pak utekl k Malmsteenovi. Celá story je popsána v bookletu, to si přečti. Jak to původně mělo bejt komplet bez kláves, ale klucí se vožrali ve studiu a nahráli je tam a ve finále už tam zůstaly. Je to zázrak, že ta deska vůbec vznikla, když to člověk čte.
Dobrej kup!!!

Dnes jsem sehnal TALISMAN - Talisman (1990) jako 2CD vydání od GMR Music z roku 2003, bonusový disk napchán live songy a demáči, ducatej booklet, a ten poslech je prostě fenomenal - pompézní melodický hair-metal bez jakékoliv dýchavičnosti, exkluzivní záležitost jako EUROPE v dobách na vrcholu.

Po pár letech jsem se vrátil k Mansonovu Heaven upside down a je to parádní album

Dnes pošmourné počasí, takže v playlistu doom. Devil Seed - Devil Seed. Příjemný maďarský doom klasického střihu s výrazným, a opravdu dobrým, ženským vokálem. A ženy za mikrofonem v metalu, to já rád :)

https://devilseed.bandcamp.com/album/devil-seed

Nepřemýšlím nad tím, jestli je něco potencionálně víc čtené nebo jestli se trefí většině do vkusu. Nedokážu posoudit ani to, které období C.D. bylo nejpřínosnější. Snažím se vždy dát momentální maximum, ať už co se týče kvantity i kvality, ať už jde o nové věci nebo retra. Že má někdo na něco jiný názor, mne vůbec nevadí, žádnou divokou historii se spajkem si neuvědomuju - nesrovnalosti připisuju spíše neznalosti vnitřního chodu věcí, či toho, jak asi co dlouho trvá zhotovit. Historické články budou vždy pracnější než novinky, člověk se prostě nemůže jen nechat unášet pocitem aktuálního vjemu z díla, musí pracovat na nějaké struktuře, musí to mít v krvi - nejlépe zažít tu dobu (i když to není podstatné, nicméně je to lepší) a znát okolnosti. Jsem vděčný za každéhpo čtenáře, tedy krom lidí, co sem už chodí s předsudkem a jsou nadopovaný toxickou tohou popichovat (naštěstí i těch výrazně ubylo).

Já už sem moc na recenze nechodím, to bych si moc nepočetl ;-) Ani u hnědáků už to téměř nečtu. Každý ráno mrknu, jen abych věděl, co vychází. Naposledy jsem tam přečetl recku na nového Paula Rodgerse. Ani jsem nevěděl, že něco vydal :-)
Sem chodím kvůli Honzovi. Udělal pro žánr, který mám rád (hair metal) nejvíc v české komunitě a to mu nikdy nezapomenu. A je to srdcař a sběratel cd ještě větší než já a to se taky cení. Měli jsme tady spolu v minulosti poměrně divokou historii, ale myslím, že jsme to dokázali postupem času zarámovat do nějakého stavu, kdy válečné sekery jsou hluboko zakopány.

Ty seš ale srandovní člověk, totkaj. Kdybych chtěl uměle navýšit čtenost, tak píšu o RAMMSTEIN, KABÁT, NIRVANĚ a MANESKIN, ale rozhodně ne o UDO a PRETTY MAIDS. To jestli metalové retro navýší návštěvnost se dopředu vůbec nedá předvídat, ano, u UDO a RUNNING WILD to trochu zafungovalo a v jejich týdnu jsme šli o dvě stě denně vzhůru, to je ale krátkodobá záležitost a články určitě nebyly napsány z důvodu pumpovat sem na pět dní čtenáře. Nejneuvěřitelnější na tom je si myslet, že tyto texty snad zaclánějí místo něčemu smysluplnějšímu. Nic takového se neděje, protože mimo nich nic jiného není, nemám čím je nahradit, nevlastním žádnou zásobu článků od nažhavených pisatelů.

Spajku no počúvaj kam ze to chodi Gabriel pre inšpiráciu. Táto doska vznikala bezmála nejakých tridsať rokov takže asi tak. Dúfam že tu na ňu bude recenzia, poslednou dobou je to tu sama vykopávka asi za ucelom umelého navysenia čítanosti ale bez pridanej hodnoty. Hlavne pokiaľ je napísaná ako debut UDO

Kropis: Já ale jsem top fanoušek MOTÖRHEAD! :-) Mám je komplet. Poslouchám je od roku 1989. Jen nemám moc rád motorkářskou sortu rockerstva, raději vyhledávám samotu a knihu.

Stray - vidíš to a třeba zrovna tebe bych považoval za top fanouška motorhead. Modla je silné slovo.

Pohodář to pravděpodobně je, ale mne neobohatil. Nebyl připraven, u alb víceméně nedokázal vypíchnout základní přednosti, stěžejní skladby, kontext doby. Nepíšu to že by mě to nějak vadilo, to rozhodně ne, ale ten díl by v devatenácti jiných případech z dvaceti dopadl lépe. Mám rád MOTÖRHEAD, u lidí, kteří je maj za modly, jsem zdrženlivější.:-)

včera doma GENESIS - 1972, 1973, 1974, 1976, 1977 ...chvíli jsem se v tom ztrácel, pak se to rozjasňovalo ... 1974 a 1976 (poslední s a první bez P.Gabriela) vrchol. Dnes EMERSON LAKE AND PALMER, a lahváč u Ligy Mistrů.

Co se rozpitváno týče, Marek Dobeš je sympaťák, mám ho rád, i když má poněkud vidlácký vkus. Nicméně v tomhle případě byl připravenější Korej než Dobeš, který to střílel hodně od boku. Pořadí je mi jedno, Motörhead neposlouchám a nebojím se říct, že je nemám rád.

Orre - souhlas, řazení je pro mě fakt těžce akceptovatelné, prootže Overnight Sensation na konci a Rock n roll brutálně nahoře, přitom je to pro mě asi taky nejslabší deska (společně s on parole, motorhead a snake bite love).

Tohle naštěstí v metalových a punkových vodách pořád funguje. A netýká se to naštěstí jen malých a menších kapel. Taky jeden z důvodů proč mám tohle hudební podhoubí tak rád :)

Dnes do uší k práci novinkoví Inculter - Morbid Origin. Norští, špinaví thrasheři zpomalili, zmelodičtěli a řekl bych, že jako kapela dospěli. Už to není půhodiny ultrarychlý rychty jako na Fatal Visions, ale je to daleko sebevědomější a pestřejší. Támhle ždibec Metallica, špetka Kreatoru, malinko Sepultury, ozdobeno Slayerem... a výsledek je super.

https://edgedcircleproductions.bandcamp.com/album/morbid-origin

Od rozpitvána Motorů jsem taky čekal mnohem víc. Balčirák jde komplexněji do hloubky, Dobeše zdá se zajímají jen pecky a zásadní změny sestav a podobné drobnůstky moc ne. Ani zmínka o vynikajícím výběru No Remorse, kde debutovali Campbell s Würzelem. Angažmá Tommyho Aldridge na March Ör Die, kde Taylor a Dee měli jen po jednom songu? Nic. Za mě nejslabší deska rozhodně Rock n Roll.

Tak asi to není úplně to, co si pan domácí představuje jako pomoc s obcházením koncertů zdarma a psaním plnohodnotných recenzí, i stylově je to spíš na okraji zdejšího zájmu, ale já si taky třeba rád počtu i o věcech, které jinak neposlouchám

Jo, a díky za minireport.

to je fajn, jestli to tak pořád funguje, já to nezažil už roky ani na malých koncertech v klubech

Na metalových koncertech je něco takového docela běžné.:-)

Sacramentum - The Coming od Chaos, na Metallum opravdu dost podhodnocené.

Tož včera paralalně 3 koncerty, které jsem chtěl navštívit, ale pořád jsem jen člověk, takže jsem musel zvolit jeden

vyhráli Teenage Wrist a nelituju

Malý pražský klub Café v lese se slušně zaplnil, věkový průřez zahrnoval fanoušky kytarové muziky v rozmezí zhruba mezi 20 - 40 let.

Celý večer byl hudebně jako návrat někam k roku 1995, takže jsem zavzpomínal na svoje mládí a časy, které mě nejvíc hudebně formovali.

Role předskokana se se ctí zhostili francouzi Paerish. Zvukově rozkročeni mezi alternativní rokem 90tkového střihu lehce dochuceným grungovými a emorockovými přísadami. Zvuk slušný, nasazení úpřimné. Neznal jsem je předtím, ale už se teším na jejich 3 alba zakoupená po koncertě.

Teenage Wrist - na američany neskutečně komunikativní. Kapelu jsem objevil jen letos v létě (díky Jirka Čáp), okamžitě se stala u mě jedním z objevů roku a jaké to štěstí - letos poprvé vyrazili do Evropy a já byl u toho.
Zvukově byly tvrdší, základ je jasný old school grunge, ale vytuněný o shoegazový feeling a taky alternativní rokovou melodiku. Zpěvák svým imagem jakoby reinkarnoval mladého Gavina Rossdale právě z obdoví začáktu Bush-e.

A po skončení setu se členové obou kapel pobrali ke stolu s merchem a prodávali sami cd, desky, trika... A děkovali lidem že přišli, podali ruce, pokecali. Tohle jsem už vážně dávno nezažil. Opět mi to připomnělo časy, kdy jsem pomáhal organizovat v začátcích koncerty jedné kapelky a přesně takhle jsme fungovali.