Třeba takové Carry Me Home z Return of the Dream Canteen, to je podle mě nadprůměrný song v rámci nejenom tohohle alba, ale v rámci celé RHCP diskografie. Tady je Frusciante geniální, Kiedis taky zpívá o několik příček lépe než normálně... To je hodně dobrá skladba.

Arctic Monkeys - další deska, kterou si vysloveně bojím pustit. Pustil jsem si jen jeden singl zatím na YT, a bylo to jak přes kopírák z posledního alba. A to je s přehledem jejich nejhorší.

AM album z roku 2013 naopak považuji za geniální, dal bych jen o 1% míň než debutu.

Ale ten Tranquility blablaba, to je vysloveně hovadina. Nebo minimálně totální nuda. Minule jsem si to koupil na CD ve výprodeji, a to se nedá poslouchat, fakt to nejde. Bohužel místo aby jim někdo řekl na rovinu, že hoši, OK, chtěli jste experimentovat, fajn, nepovedlo se, zapněte znova kytary, tak ostrovní recenzenti z nich dělají nejgeniálnější tvůrce od dob pána Boha a jeho stvoření světa.

No a pak člověk zkoukne nějaké videa z koncertů a fesťáků a z Tranquility blablabla nehrají prakticky nic. Protože to lidi prostě nezajímá.

No a bojím se, že oni spíš poslouchají ty recenzenty a kritiky a ne lidi, a podle toho nové album bude vypadat....

No nic, dnes mi dorazila ABBA Voulez-Vouz na LP, tak nezklame

Resp. Tranquility Base Hotel + Casino bych bral, že byl takový experiment a že měli takové období. Ale když za 4 roky vydají víceméně to stejné, tak už si říkám, že je to prostě nějaký kalkul.

Mně přijde, že ty nápady tam jsou. Jen nejsou tak na povrchu jako u UL. Ale o to lépe podle mě ve finále fungují, když to posloucháš opakovaně.

Poslední dvě desky AM jsou o ničem. Pusť si We are The Dead od Bowieho z desky Diamond Dogs, jestli neznáš. Úplně stejně jako tahle písnička zní to, co AM dělají teď. Jenomže u Bowieho to byla jedna písnička. U nich tak zní celé album. Netuším, na co si hrají.

Jasně že je to subjektivní, třeba já jsem se na základě několika ukázek z nových UGLY KID JOE zas utvrdil, že ta kapela vždy byla a stále je jenom taková průměrákovská nevkusná matlanice :-), rockové karaoke co může uspokojit většinu a moc lidí u toho nenasere. Proč se v tom klipu k tři dny starému singlu zpěvák Whitfield Crane oblíká do kraťas jako nějakej turista z promenády v Miami? To už radši YEAH YEAH YEAHS, jakkoliv o nich asi budou psát na Musicserveru jak "působí osmdesátkově" a "roztančeně", bože jak já nesnáším podobnou recenzentskou omšelost. ARCTIC MONKEYS, hezkej obal nové desky "The Car", ale to je asi tak všechno. Já mám prostě rád tyhle atmosférický fotky, působí na mě sedmdesátkově. Hudba však, že bych u toho usnul. Dream canteen od RedHotů po druhém poslechu rozhodně ne zlepšení, hned první skladba patří mezi asi 5 songů, které nakonec ujdou (nejlepší je asi "Afterlife"), ale jinak stran nápadů děsná bída a slabota, vůbec to nejezdí od kraje ke kraji, nic to nerozněcuje, nemá to nápady, nemá to refrény nic.

To je v pořádku. Hudba je do určité míry subjektivní. Zdá se, že z hlediska všeobecného hodnocení je zatím UL přijímáno lépe.

Stran Unlimited Love s tebou vůbec nesouhlasím.

Čímž nechci svádět vše na Rubina. Ono když člověk poslouchá rozhovory o albech/písničkách třeba s takovým Flea, tak se musí ušklíbat a říkat si, že ten chlap je sice fajn basák, ale nejostřejší tužka v penále to taky zrovna nebude...

Po dalších posleších Return of the Dream Canteen musím říct, že to album je lepší než Unlimited Love. Ano, ani jedno nepovažuju za opravdu dobré RHCP album. Takže tím nechci říct, že Return of the Dream Canteen je nějak super. Jen prostě Unlimited Love je ještě horší deska.

Na Return of the Dream Canteen neeviduju víceméně žádnou vyloženě odpornou písničku. Což se o UL fakt říct nedá.

Jak jsem psal, kdyby vyházeli slabá místa a z těch 2 desek udělali jednu, mohlo to být super. Ale to by je nesměl produkovat idiot Rubin.

Plán na Nejbližší dny:
Chez Kane - Powerzone
Architects - The Classic Syptoms Of A Broken Spirit
Ugly Kid Joe - Rad Wings Of Destiny
Disturbed - Divisive
Stryper - The Final Battle
Cabal - Magno Interitus
Invictus - Unstoppable

Pekarku, díky za tip. Kouknu na něj. Posledni deska Everything Changes z 2011 byla dobrá.

Včera jsem ležel v CHER a jejich třech Geffenovských deskach z let 87-91.
Opět se nešetřilo a najmutí autoři jako Diane Warren, Desmond Child nebo Richie Sambora dodali výtečné věci. Studioví top hráči jako Steve Lukather nebo Leland Sklar samozřejmostí. Nejvíc mi šmakuje prostřední Heart Of Stone, kde jsou největší palby If I Could Turn Back Time, Just Like Jesse James nebo Emotional Fire. Kdyby se z těchto tří desek vybralo deset nejlepších a pláclo na jedno album, bylo by to nezapomenutelné osmdesátkové dílo.
Ale jsou to velkonákladovky, takže se sezenou i dnes za pár korun a i proto mam prvni dve ve sbirce a az narazim na treti, koupim taky.

No už aby taky vydali album Queens of the Stone Age. Josh Homme je určitě zajímavější kytarista než Frusciante.

Julian Lennon - Jude, ukázky zní dost dobře.

Nikdo neříkal, že je nymand, ale žádný svěží vítr či snad odlišný zvuk jako tehdy přinesl Navarro se mu tam nepodařilo protlačit ani omylem.

The Getaway má hodně rada moje paní, hraje to tu celkem často, takže určitě netrpím neznalosti tohoto alba, ale nikdy se mi prostě líbit nezacalo. A v hlavě se mi žádná kytarová figura nevybaví a z IM With You už tuplem ne. Zatímco u Unlimited Love stačí Frusciante vystihnout sólíčko v úvodní Black Summer a je jasné, kdo je tady doma.

Unlimited love bych taky asi dal o fous výš než The Getaway, i když první singl z druhé jmenované, Dark Necessities považuji za jednu z jejich nejlepších písniček vůbec.

Frusciante vs. Klinghoffer - neumím to úplně technicky posoudit, na kytaru jsem uměl vždy jen pár akordů (prostě kde není talent, tam ani cvičení moc nepomůže...). Ale Klinghoffer hraje teď terazky třeba s Eddie Vedderem, takže asi úplně marný taky nebude. Na poslední desce bohužel Frusciante úplně zmizel v šeru přesládlých melodií (a ani Flea tam žádné divočiny nehraje). Silná stránka Fruscianteho v minulosti byly harmonické vokály - jsou často nenápadné, ale krásně dotvářejí atmosféru těch songů, a dával jich fakt hodně. To teď taky nic moc...

Jinak je zajímavé, když si vzpomenu, jak jsme na vejšce poprvé poslouchali By The Way a čučeli jak puci. Co to k...a má jako znamenat? No a pak ten album úplně rozkvetl a mám ho taky snad jako nejvíc nejoblíbenější

Unlimited Love považuji za nejlepší desku od By the Way.

1.By The Way 10/10
2.Blood Sugar Sex Magik 10/10
3.Californication 9/10
4.One Hot Minute 8/10
5.Unlimited Love 7/10
6.Stadium Arcadium 7/10
7.Mother´s Milk 7/10
8.Getaway 7/10
9.I´m With You 7/10

Novinku Return Of the Dream Canteen po prvním poslechu nepočítám, ale velmi pravděpodobně bude úplně na konci.:-)

Hooya: Klinkghoffer aspoň přinesl nový, ne tak oposlouchaný zvuk. UL není povedená deska. Je to návrat do roku 2006 a k albu Stadium Arcadium. Akorát, že o dost méně chytlavý návrat.

Heart - Brigade
Robert Plant - Manic Nirvana
Korn - Requiem
Bush - The art of survival
The halo effect - Days of the lost

Jakoby tam Klinghoffer cokoliv svetoborného přinesl. Druhá píseň byla slagr, ale ten zbytek? Dyť to byla skoro stejná mizerie jako novinka. Akorát netrvala tak dlouho.

Ze je Unlimited Love povedené album si myslím stále, nicméně tento Návrat si opravdu mohli odpustit.

Resp. Frusciante je jedním z těch kytaristů, které člověk pozná okamžitě po pár tónech. Ale stačí to? Podle mě už ne. Vždyť oni už se všichni čtyři akorát udržují v komfortní zóně. Odmítají se jakkoliv vyvíjet.