Čekal jsem všechno možné, ale že si mě Gaahl podá takovým způsobem fakt ne. Doma se mi určitě pár desek s tímto famózním vokalistou válí, na jejich poslech ovšem nebylo nikdy moc času. To se změní. Klíčový přínos páteční návštěvy klubu MeetFactory tedy tkví právě ve znovuobjevení Gaahla. Další dojmy pak hned na úvod shrnuji do těchto bodů: Za prvé, hodně ostrá kombinace taneční hudby s blackem a gotikou se dá v pohodě přežít. Za druhé, produkce GAAHLS WYRD živě zabíjí. Za třetí, Gaahl je opravdový Mistr. Za čtvrté, best of z „De Mysteriis Dom Sathanas“ Více

Na pražský koncert SACRED REICH jsem měl políčeno s půlročním předstihem. Všichni víme, že arizonská thrashová klasika dlouhých dvacet let pauzírovala. Ještě nedávno nebyla šance, jejich koncert zažít. Čtveřice z Phoenixu samozřejmě předskakovala v roce 1991 v Havířově brazilské SEPULTUŘE a dost pravděpodobně se v Čechách ještě někdy postupem devadesátých let objevila (jistý si tím nejsem), ale hlavní koncertní aktivity na našem území Američané zažívají až nyní, v době svého koncertního i albového comebacku. Dvojnásobná účast na festivalu Bru Více

Když se na sklonku roku 1988 jeden z nejvýraznějších kytaristů americké hair-metalové scény osmdesátých let George Lynch rozhádal se zpěvákem Donem Dokkenem a následně opustil kapelu DOKKEN, vyhřívající se právě tou dobou na vrcholu zájmu, a to díky několika platinovým deskám a rovněž několika úspěšným koncertním tažením zasahujícím až kamsi na Dálný východ, rozhodně to neznamenalo konec jeho kariéry. Lynch už od konce sedmdesátých let ohromoval svým herním stylem, kdy podobně jako neméně slavný šestistrunný génius své doby - Eddie Více

Poslech hudby navozuje zejména nálady, asociace, vzpomínky, ale občas také některé nepříjemné otázky. Nejlepší alba MAYHEM mám spojená s touto: „Jsem stále ještě normální, když se mi taková hudba líbí?“ Poprvé se vynořila s EP „Wolfs Lair Abyss“. Jak plyne čas, hranice se posouvají a přicházejí podstatně větší extrémy. Většinou už jdou mimo mě. Buď se mi zdají málo metalové, nebo málo muzikální. Výše zmíněná otázka byla každopádně aktuální i v případě výtečného minulého alba „Esoteric Warfare“, a to i když lezlo do uší v podstatě samo. Navážu proto další. Lz Více

Avantgardní projekt KAYO DOT patřící po dvě dekády k stálicím americké nezávislé scény jsem objevil teprve před pár dny. Jejich albová novinka „Blasphemy“ mne za tu krátkou dobu však dokázala natolik vtáhnout, že se nyní odhodlávám doporučit ji zde dalším neseznámeným, ačkoliv to bude pohled spíše z pozice laika. K výše zmíněnému dílu bych dodal, že působí velmi snově až surreálně. Jakoby jste se dostali do zvláštní hypnózy, která by vám rozhodně nebyla nepříjemná. No a v tomto stavu by jste za plného vědomí jedli mlhu. Přijde vám to divné? Nedivím s Více

Rád přiznávám, že pro tyhle Dány náležící k zlaté metalové generaci mám po několik desetiletí slabost. V jejich případě je totiž jen velmi málo pravděpodobné, že někdy natočí vyloženě slabou desku. Patnáctá řadovka nabízí přesně to, na co je jejich fanoušek napříč jejich diskografií zvyklý, tedy hymnický Hard N´Heavy, kde hrají prim zejména skladby s nadupanými refrény. Mix říznějšího evropského pojetí brousícího v heavymetalových vodách osmdesátých let, s odlehčeným zaoceánským AOR přístupem té samé doby, je zde po každé jistotou. I když je pravda, Více

Blíží se konec roku a proto jsem do Reactoru tentokrát vybral alba, která mě oblažují posledních pár měsíců skvělými zážitky. Jde zároveň o nahrávky vypuštěné bez výraznější podpory a jsou prosta nabubřelých firemních promo akcí. Spíše tedy takové utajené tipy. A o to tu jde. Nechat se inspirovat a nebát se vykročit ze svojí komfortní zóny. Jsem toho živoucím důkazem, na Crazy Diamond jsem objevil spoustu hudby, o které jsem měl mylné předsudky anebo se mi do ní prostě nechtělo. CALEB JOHNSON & RAMBLING´SAINTS ht Více

V podstatě není ani moc co psát. Punkem nasáklý multiinstrumentalista a solidní zpěvák Joel Grind drží pozice a bylo by naivní očekávat něco jiného. Nová thrashová vlna, na jejímž zrodu se významně podílel, ještě stále doznívá a jeho řemeslná značka TOXIC HOLOCAUST si velmi brzy vybudovala reputaci jistoty, která v té správné hospodě nikoho nenasere. Od vydání posledního alba již uplynul nějaký ten čas. Jak poslední thrashový příboj pomalu opadá, otáčí Joel pomalu kormidlem k nekonfliktnímu hardcore, punku, a zejména pak k línějším proto-heavy, speed, thrash Více

Říct, že člověk poslouchá francouzské náladotvůrce ALCEST, se v posledních letech stalo nepsanou normou pro vstup na území jakéhosi duchovně vyššího prostoru. Pro typy upřednostňující pocity před činy, i pro ty co se rádi dojímají a chtěj se čímsi nechat unášet na nerušivě plynulých vlnkách pomalé atmosférické hudby, jsou ALCEST vlastně ideální kapelou. Bezkrevnost a anti-živočišnost jsou zde zákonem. Ani jedno z jejich starších děl mne neoslovilo, ale novinka to má s posluchači snazší. „Spiritual Instict“ jde vlastně směrem všeobecné posl Více

Hned na začátek považuji za důležité uvést na pravou míru jednu mýlku, a sice ono časté spojování newyorkských LIFE OF AGONY se zatěžkaným skoro hácéčkem, které zahráli na sice úspěšném, ale pouze debutovém albu „River Runs Red“. Už od druhého alba „Ugly“ totiž kapela spěla ke spíše rockové poloze, kdy v jejím zvuku sice hráli vždy prim hutné kytary, stejně tak ale i zpěvné melodické linky. Tíživá nálada a výrazné riffy na albech určitě jsou, ale mít kapelu spojenou s až tolik tvrďáckým metalovým vyzněním není na místě. LIFE OF AGON Více