Technický death metal ve stylu CYNIC a dalších neměl v Česku nikdy velkou odezvu. Fanoušky lze aktuálně počítat spíše na desítky a prognóza není dobrá. Ne že by to bylo jinde o moc lepší. Neodbytné otázky tudíž dorážejí. Kdo by takovou hudbu dnes ještě poslouchal? Žádný příběh, žádný trendový přesah, žádná naléhavá výpověď, žádná agrese ani bolestínství. V prvém plánu jde o procítěné muzicírování, proč tedy nehrají rovnou jazz? Protože je moc těžký nebo snad o ničem? Protože jazz prostě není metal? Nastává tedy definitivně temno? A bylo vůbec někdy světlo? Více

Kanadská skupina SAGA je jedním z důkazů, že v devadesátých letech neexistoval pouze grunge a ostatní art-rockoví dinosauři nutně nevymřeli na úbytě. Ba naopak. V době, kdy se tento styl drápal na stupně vítězů, začalo se ozývat i nemalé procento těch, kteří zůstali zakořeněni v sedmdesátých letech. Vždyť přišli YES s albem „Talk“, PINK FLOYD s „Division Bell“, JETHRO TULL vydávali ohromné desky, RUSH přitvrdili a vrátili se SAGA.U nich se nejčastěji citují první a poslední desky. Starší generace poslouchá „Images at Twilight“ a „Words Appart“, mladší „House Více

V rámci vydání druhého řadového alba „Certa Omnibus Hora“ od kapely THE CORONA LANTERN jsme si v prosinci domluvili rozhovor s hlavní tváří tohoto zajímavého projektu Danielou Dahlien Neumanovou a snažili se jí vyzpovídat nejen ohledně aktuální nové hudby, ale trochu komplexněji. Aktivně působící growlerka totiž účinkuje i v řadách deathmetalových DILIGENCE a v podstatě dnes patří k nadějným tvářím tuzemského metalového undergroundu, případně klubové scény. Jak vnímá svou hudbu? Kde čerpá inspiraci? A jak snáší Více

Po nejobtížněji proniknutelném albu v rámci diskografie („Punishment For Decadence“) přišli Švýcaři s nahrávkou, která spojila to nejzajímavější z vlastností dosavadní tvorby a působila ve výsledku rovněž vyspělejším  a vysekanějším dojmem. Z debutu si třetí album vzalo pozitivní náboj, dravost a spousty melodických kytarových kejklí, z dvojky určitou bezútěšnost, nihilismus a temnotu. Své výsady dokázala deska z roku 1989 skloubit ve funkční celek technicky vyspělého thrash metalu, který získával pod prsty zručných hudebníků chara Více

Bude to možná silné tvrzení, ale těžko hledat na metalové scéně album, které by stálo na takových dvou protipólech jako „In The Nightside Eclipse“. Na jedné straně skvostná a průkopnická hudba, na druhé straně její autoři, z nichž někteří jsou kromě muziky v historii zapsáni také jako kriminálníci, jeden dokonce jako vrah. Jak potom psát o takové nahrávce? Zkusím to jako nedávno u recenze na debutové album agitátorů z RAGE AGAINST THE MACHINE – oněm problematickým záležitostem se v příběhu určitě nevyhnu, album ale budu posuzovat čistě z Více

Tak to si nechám líbit. Zaoceánský deathmetalový import opět potvrdil svou kvalitu a po výborných letošních (a sakra, vlastně už loňských) deskách kapel ODIOUS MORTEM, AFTERBIRTH a ABYSMAL DAWN nám servíruje další lahůdku z USA. Ze slunné Kalifornie se ozývají velezkušení DEEDS OF FLESH se svou náloží brutálního technického metalu, kterou nastražili v novince „Nucleus“. A hned od úvodního mrazivého hi-tech intra jde o parádní smrtící jízdu s naprosto špičkovým soundem. Je obdivuhodné, jak velkou dávku sofistikované a přitom pořád atraktivní hudby se podaři Více

Moje dlouholetá přízeň k staré tvorbě německých thrasherů DESTRUCTION je dobře známá, takže prostřednictvím článku, týkajícího se nejnedoceněnějšího alba jejich portfolia, vám mohu konečně odvyprávět svůj příběh související s touhle kapelou. Název DESTRUCTION jsem poprvé zaregistroval asi ve svých třinácti (v roce 1988) a od první chvíle mě přišel velkolepý. Z vyznění onoho slova, ze stylizace loga a z image členů jsem vytušil, že asi půjde o nějaký totální nářez. Uhranul mě motiv obalu desky „Eternal Devastation“, který Více

„Underrated“, jedno z nejvíce užívaných slov v internetových diskusích o hudbě. Nemám ho moc rád, protože ono nedocenění, resp. podcenění téměř vždy obnáší nějaký (minimálně jeden) objektivní faktor či aspekt, který fanoušek nechce vidět či slyšet. Dokázal bych ho najít asi i u DGM, ale neměl bych z toho radost, protože jejich nová deska znovu přináší neoddiskutovatelnou kvalitu. Nač se rýpat v detailech a „odhaleních“, které ve výsledku nemají žádný význam. Místo toho se radši pokusím přiblížit tvorbu zmíněných Italů posluchačům, kteří o ní dosud neví, a malé Více

Kam ve vývoji švýcarských CORONER zasadit jejich druhou řadovku „Punishment For Decadence“ je hned na první poslech zřejmé, neboť kapela v roce 1988 neopouštěla své území technicky vyspělého, temného, ale stále klasického thrashingu, tedy teritorium ortodoxního přístupu k žánrové instrumentaci, ale předváděného s vysokou hráčskou kvalitou. Deska značila asi nejmenší evoluční krok mezi dvěma řadovkami v rámci jejich diskografie, neboť od debutu se sice ještě přidalo na černotě a ponurém vyznění, ale zároveň mi materiál připadá méně melodický než Více

Není žádnou zvláštností, že téměř každý fanda poctivé muziky, má mezi svými největšími oblíbenci ústřední velké kapely určitých hudebních stylů, které pravidelně a léta poslouchá. Příznivec heavy metalu na přední příčky oblíbenosti jistě dosadí pojmy jako IRON MAIDEN, JUDAS PRIEST či ACCEPT. Pravověrný hard-rocker dá naopak přednost LED ZEPPELIN, DEEP PURPLE, BLACK SABBATH nebo UFO. U člověka hledající zálibu v těch krkolomnějších postupech, se očekává náklonnost k YES, QUEEN, KING CRIMSON a spoustě dalších. Ale aby měl někdo v nejužší trojici nejobl Více