Netrpělivě očekávanou druhou desku předznamenaly dvě personální změny, které se brzy ukázaly vcelku zásadními pro sound i pojetí připravované nahrávky, ostatně stejně jako skutečnost, že vydavatelství do kapely tentokrát prostě více investovalo. Za odejitého Jeffa Cease dorazil už v průběhu roku 1991 nový sólový kytarista Marc Ford, ale zejména byla rozšířena sestava na šest členů a do kapely byl konečně nastálo přijat i hráč na klávesy Eddie Harsch. Jeho staromilsky znějící nástroj, navozující vzpomínky na sedmdesátá léta, se nakonec stal jedním Více

Bratrské duo Chris a Rich Robinsonovi vždy ctilo pravidla tradicionalisticky zaměřeného rocku s přesahem k blues, ale zároveň usilovalo o úspěch bez kompromisů dost možná od svých útlých let. Už někdy v roce 1984 (mladšímu Richovi bylo tehdy patnáct) vytrvale koncertovali v klubovém prostředí amerického jihovýchodu, kde coby mladíci z Georgie získávali postupně první ostruhy. Skutečnost, že pocházeli z hudebně orientované rodiny (jejich otec Stan Robinson se s nahrávkou „Boom A Dip Dip“ dokonce probojoval v roce 1959 do celostátního žebříčku Bill Více

NORMA JEAN jsou jistota. Už dvacet let pravidelně přinášejí, navzdory častým rotacím v sestavě, energická alba, která jsou v rámci metalcore scény originální a sympaticky vyhraněná. Globální popularita kapely možná není taková, jak by si po těch letech zasloužila, vzhledem však k faktu, že borci operují v oblastech hardcore-punku a mathcore, což je pro velkou část metalového publika dost nestandardní a pro punkovou scénu naopak příliš složité, mají fanoušků dost a těší se solidnímu renomé na obou stranách barikády. Američané během své leti Více

Produkovat ve tříčlenné sestavě podobně nařvaný a co do zvukové modernosti a hráčského perfekcionismu aktuálně znějící hard rock amerického střihu zkrátka nemůže každý. Jenže trio KXM je utvářeno zkušenými a ve svém žánru velmi uznávanými hudebníky, mistry svého řemesla, a tak je jejich hudba, vetknutá pod značku stále ještě ne moc známého projektu, prostá laciné podbízivosti a zaměřuje se jen na to nejpodstatnější, tedy dlouhodobou kvalitu, která bez problémů dokáže rozproudit i nějaké ty emoce. Tohle je zkrátka hard rock 21.století. D Více

Jeden z nejoriginálnějších metalových hlasů se připomíná kolekcí rock/metalových písniček, kterou mi nezbývá než doporučit všem jeho obdivovatelům. Ray Alder využil pauzy, kterou FATES WARNING po posledním albu naordinoval Jim Matheos, a natočil své první sólové album; budu-li počítat zapomenuté ENGINE tak vlastně druhé. Úvodní věta měla uklidnit, Ray se na rozdíl od posledně zmíněného projektu do alternativních vod již nepouští, resp. nanejvýš jde směrem, který v rámci ENGINE vytýčil jímavou skladbou „Falling Star“. Sólový debut je tedy určen Více

Čtvrteční večer v Paláci Akropolis jsem si hodlal tak nějak průzkumnicky užít. LEPROUS mám velmi rád a považuji je za jednu z nejsvěžejších forem progresivní rockové hudby posledních let, ačkoliv jsem s nimi nevyrůstal a přifařil se k nim až zpětně, konkrétně zhruba rok před vydáním alba „Malina“. Akci jsem si vyhlédl s tím, že jsem ji považoval za prezentaci moderní rockové hudby v několika jejích podobách, s šancí objevit pro sebe i nějakou další zajímavost. Rozhodně jsem tam nebyl z toho důvodu, abych s hudebníky zpíval každou větu, na Více

Přestože jsem kanadskou psychedelic-rockovou kapelu BLACK MOUNTAIN zaznamenal až letos, nejde o žádné zelenáče, ale o zkušenou partu založenou už v roce 2003, vydávající na zaoceánské nezávislé scéně alba již více než deset let. Konkrétně u malé stáje Jagjaguwar. Kdo sleduje spíše undergroundovou produkci než rockový mainstream, ten už o nich dávno ví, neboť se projekt za svou existenci dokázal posouvat a stále svou produkci vyprofilovávat. Letošní album je již páté v pořadí a nese charismatický název „Destroyer“. Říkáte si, co je to za opovážlivos Více

Čekal jsem všechno možné, ale že si mě Gaahl podá takovým způsobem fakt ne. Doma se mi určitě pár desek s tímto famózním vokalistou válí, na jejich poslech ovšem nebylo nikdy moc času. To se změní. Klíčový přínos páteční návštěvy klubu MeetFactory tedy tkví právě ve znovuobjevení Gaahla. Další dojmy pak hned na úvod shrnuji do těchto bodů: Za prvé, hodně ostrá kombinace taneční hudby s blackem a gotikou se dá v pohodě přežít. Za druhé, produkce GAAHLS WYRD živě zabíjí. Za třetí, Gaahl je opravdový Mistr. Za čtvrté, best of z „De Mysteriis Dom Sathanas“ Více

Na pražský koncert SACRED REICH jsem měl políčeno s půlročním předstihem. Všichni víme, že arizonská thrashová klasika dlouhých dvacet let pauzírovala. Ještě nedávno nebyla šance, jejich koncert zažít. Čtveřice z Phoenixu samozřejmě předskakovala v roce 1991 v Havířově brazilské SEPULTUŘE a dost pravděpodobně se v Čechách ještě někdy postupem devadesátých let objevila (jistý si tím nejsem), ale hlavní koncertní aktivity na našem území Američané zažívají až nyní, v době svého koncertního i albového comebacku. Dvojnásobná účast na festivalu Bru Více

Když se na sklonku roku 1988 jeden z nejvýraznějších kytaristů americké hair-metalové scény osmdesátých let George Lynch rozhádal se zpěvákem Donem Dokkenem a následně opustil kapelu DOKKEN, vyhřívající se právě tou dobou na vrcholu zájmu, a to díky několika platinovým deskám a rovněž několika úspěšným koncertním tažením zasahujícím až kamsi na Dálný východ, rozhodně to neznamenalo konec jeho kariéry. Lynch už od konce sedmdesátých let ohromoval svým herním stylem, kdy podobně jako neméně slavný šestistrunný génius své doby - Eddie Více