Poslední den festivalu byl ve znamení poměrně vytrvalého deště, který v několika více než hodinových intervalech řádně zkropil josefovský areál a z mnoha jeho částí učinil zabahněná prostranství. V ten den mě napadlo, a to nejen kvůli náhlým problémům s terénem, proč už se příjezdová cesta a zejména hlavní plocha před velkými pódii nedočkala nějaké znatelné rekultivace a zarovnání? Netvrdím rovnou zaasfaltování. I když by to zde bylo vlastně mnohem příhodnější než v řadě jiných případů, kdy jsme svědky v místech bydlišť nadměrného kyd Více

Když se člověk zpětně dívá na dobu, kdy v Seattlu a okolí vznikala nejlepší grungeová alba, uvědomuje si, jak málo lidí celý tenhle fenomén vlastně vytvářelo. Členové těch důležitějších kapel byli většinou kámoši, vzájemně si vypomáhali na deskách nebo dokonce zakládali boční projekty, protože si spolu chtěli zahrát. Některá jména se pak objevují průběžně v celé historii stylu a jsou přítomna na mnoha klíčových deskách – třeba kytaristu Stone Gossarda a basistu Jeffa Amenta najdeme v sestavách GREEN RIVER a MOTHER LOVE BONE nebo v projektu TEMPLE OF THE DO Více

Třetí den festu. Únava už nabírá na intenzitě. Přikrmována každodenním a víc než malým počtem Urquellů do skla. Ačkoliv ty si dávám ve volném tempu především abych poseděl a relaxoval. I tohle všechno je metal! „My to bahno prostě pijem!“ něco podobného přeci hulákal ten jouza v tovární putyce ve Vorlově filmu Kouř. Vždyť je to vlastně logický. Koho by bavilo sedět a nic nepít? Napěchovanost a bodrá atmosféra prostoru, kam se z placu vždy zdekuju, mě tuhle filmovou scénu občas připomene. Na člověka se zde Více

Jak už jsem v prvním dílu utrousil, letos jsem se často nacházel v kině. Nejlepší položkou se pro mne stal korejský  thriller Hwanghae (Žluté moře). Film měl pouze anglické titulky, přišel jsem na něj vyloženě náhodně a zhruba až po třičtvrtěhodině děje a přesto mě dokonale vtáhnul a uzemnil. Ještě další hodinu a půl jsem totiž sledoval únik nějakého korejského týpka z opravdu velkého průseru, neboť po něm šla, vlivem ať už smolných nebo přímo děsivých okolností, jak tamní policie, tak především dva brutální ma Více

Vlastně v rámci celé poslední dekády zažívá tento festival, jinak zasazený do vojenské pevnosti Josefov ve východních Čechách, postupný růst a rozmach. Můžu potvrdit, že mezi některými posledními ročníky byly ty kvalitativní schůdky menší (třeba bych určitě neřekl, že ročník 2014 byl lepší než 2013), jindy naopak výraznější. Rok 2019 nabídl jeden z největších schodů vzhůru a to v mnoha ohledech hodnotitelského spektra, byť se to také neobešlo bez několika s celou tou evolucí akce souvisejících negativ. O těch však až za chvíli. J Více

Nadějná australská kapela NORTHLANE, která vešla do povědomí zejména pro snahu posunout hutné djent riffy progresivně metalovým směrem, o sobě dává aktuálně znovu vědět. Novinka „Alien“ je dle očekávání opět energická a na nápady bohatá kolekce, která je navíc i sympaticky přitvrzená a stylově bohatší. Kapela zřejmě usoudila, že řízná rocková živelnost je lepší cestou než chladný prog, ke kterému inklinovala na posledních studiovkách, a u nového materiálu vsadila nejen na tvrdé kytary a neotřelé postupy, ale i na chytlavost, melodie, groove a nasála do Více

Živák ALICE IN CHAINS „MTV Unplugged“, o kterém jsme si vyprávěli minulý týden, se v roce 1996 stal definitivně posledním albem, které „v aktivní službě“ nazpíval Layne Staley. Tenhle mimořádně nadaný muzikant bohužel stačil sám sebe zlikvidovat tak brzy, že po něm zbylo jen pár nahrávek, studiová alba dokonce jen čtyři – tři s vlastní kapelou a jedno v rámci projektu MAD SEASON. A protože první dvě řadové desky ALICE IN CHAINS tady na webu již popsány jsou, stojí určitě za to věnovat se i zbylým dvěma Layneho albům. Dnes to bude třetí řadovka AIC, Více

Za patnáct let se dá v životě dojít poměrně daleko, nebo také nikam. Chuck Schuldiner sice na cestě metalového kytaristy a skladatele nedošel nesmrtelnosti (kdo taky?), ale soustředné kruhy, které jeho vpád na hladinu rockové scény vytvořil, budou mizet velmi, velmi pomalu. Představoval stále jasnější kometu na metalovém nebi. Bohužel jen takovou, co jednou proletí, aby pak už navždy zmizela v hlubinách vesmíru. O síle jeho hudby a velikosti odkazu svědčí nejlépe asi fakt, že ústřední pojem „kovové“ lyriky, zkoncentrovaný do slůvka „smrt – death“, samost Více

Čtyřčlenná sestava DESTRUCTION prozkoušená předběžně na EP nástřelu „Mad Butcher“ na jaře roku 1987 se poprvé představila dlouhohrající deskou v prosinci toho samého roku, šlo o jejich třetí řadové album. Materiál byl opět nahrán ve studiích Karo v Münsteru a vyšel u SPV/ Steamhammer. Zpětně je třeba říct, že v době vydání bylo album přijato nepříliš jednoznačně, skladby totiž nepůsobily obdobně přímočaře jako ty z prvních dvou řadových desek „Infernal Overkill“ a „Eternal Devastation“. Naproti tomu trojka „Release From Agony Více

Není to zas tak dávno, kdy se mě produkce dánských VOLBEAT vcelku zamlouvala. V časech svého čtvrtého a pátého alba, tedy „Beyond Hell/ Above Heaven“ a „Outlaw Gentlemen And Shady Ladies“, šlo o zajímavou směs metalu, punku a rockabilly. Tehdy byly jejich skladby tak akorát, měly nápady, potřebnou chytlavost a instrumentace nebyla upozaděna za nosným zpěvem. Jenže s každým následným albem kapela dosti skrouhla tu svou hlučnější složku, až tu rázem před námi stál jakýsi vyletněný, pořád ještě asi rockový projekt ... (pro všechny). Letos ma Více