Netvrdím, že letošní ročník festivalu Brutal Assault patřil k nejlepším a po stránce dramaturgie k nejnabušenějším, ale určitě sebou nesl punc jisté neotřelosti i v rámci tak atraktivní palety zde nabízené tvrdé hudby. V mnoha věcech totiž po dramaturgické stránce výrazně nakročil jediným možným směrem, ve kterém lze dlouhodobě přežít mezi nejužší evropskou špičkou, jakkoliv to organizátory bude zpočátku stát část tuzemských a tradicionalisticky zaměřených návštěvníků, nepřipravených na rozmanitější a dá se ř Více

Z mého pohledu SYSTEM OF A DOWN svou příležitost k velkému a definitivnímu albovému návratu již prošvihli. Zjevně není vůle k spolupráci od samotných muzikantů. Dnes je to třináct let od jejich poslední řadovky a kapela stále mlží, občasně sice vyjede na nějaké to koncertní turné, které odehraje profesionálně - všechna čest, ale ve výsledku si jinak každý člen hraje na vlastním písečku a užívá kalifornského sluníčka, zajištěn až do skonání svých dnů. Když však poslouchám nejnovější album Darona Malakiana a představuji si, jak by asi zněl nový mat Více

Skutečnost, že BATHORY jako studiový projekt jednoho skandinávského nadšence, navíc stále žádanější a v našich zeměpisných šířkách oblíbený, nám umožňovala popasovat se s další skvělou nahrávkou jen osmnáct měsíců po milníku „Hammerheart“. Na podzim roku 1991, zhruba v době vzedmutí největšího zájmu o Quorthonův band ze strany mainstreamově-metalových plátků, jsme se tedy dočkali dalšího alba, kterému se dostalo důstojného názvu „Twilight Of the Gods“ a jehož obal zdobil soumrak nad severským pohořím. Šlo o album, které definitivně deklaro Více

Nevlídná zátoka severovýchodní strany Velké ostrovní země roku 916 n.l., ševelení vln dopadajících na skalnatý břeh narušuje jen praskání dřeva u vysokého stěžně rychle se přibližujícího drakkaru, všudypřítomnou ranní mlhu nad hladinou pomalu začíná rozjasňovat světlo z ohnivých loučí. Zatímco několik bojovníků vyskakuje na kameny, čnící z nedaleké mělčiny, aby se jali osádku navigovat k bezpečnému zakotvení, ti další si postupně zaměňují vesla za meče a štíty a chystají se na pevninu. Šedesátka vikingů prahne po krvi. Mají před s Více

Uctívačů a nejrůznějších reminiscencí na tvorbu BLACK SABBATH vzniklo za poslední tři dekády nepočítaně. Zvuk mnoha těchto kapel se od sebe vcelku liší, stejně jako je u celé řady z nich vlastně podobný. Záleží na tom, jaké vlastnosti daná kapela na legendách upřednostňuje. Někoho fascinuje hardrockový esprit sedmdesátých let, jiného mohutné riffy a třetí dává přednost třeba pomalému tempu a podlazenému zvuku. Někde si dávají záležet na výběru zpěváka, pro jiné není tahle složka zas až tak nutná. Zkrátka skutečnost, že těch kapel, inspirova Více

HALESTORM s novinkou „Vicious“ znovu neurazí/neohromí. Pořád jde o jakýsi univerzální rockový band, jehož největší devízou je působení zpěvačky Lzzy Hale, pětatřicetileté pensylvánské rockerky s hlasem jako buldozer. Všechno ostatní už je zde podružné, takže je škoda, že soubor, kromě samozřejmé hráčské a pěvecké výbavy, nedokáže s lehkostí napsat také mimořádné skladby. Při pohledu na aktuální fotografie a na dění v posledních sezónách mne napadá i otázka, jak velká to asi musí být síla, co stojí za touhle kapelou, Více

Švédský projekt THE NIGHT FLIGHT ORCHESTRA na své čtvrté desce „Sometimes The World Ain´t Enough“ dokazuje, že není jen krátkodechým povyražením zkušených muzikantů, kteří získávali ostruhy v řadách předních kapel skandinávské extrémní scény, ale plnohodnotný band dokládající existenci tím nejlepším Adult-Oriented-Rockem, jaký byl patrně nahrán od dob horečky osmdesátých let. Za skvělým výsledkem nestojí jen výtečná hráčská a pěvecká vybavenost, ale pečlivá skladatelská příprava, fandovství a znalost atmosféry dané doby, kterou šestice dokáza Více

Zákeřné mimozemské organismy klubající se k životu, filosofické aspekty jejich bytí, dotek čehosi neznámého, co má schopnost podrobit nebo vyhubit ostatní živoucí formy. Vstupy věkovitých přírodních živlů do koloritu dění a proměny prostředí kde se dokáží orientovat a přežít jen ti geneticky nejsilnější a nejpřizpůsobivější. Přírodní zákonitosti fungující svým přirozeným způsobem a určující směr i tempo biologické evoluce. Tušená přítomnost nekonečna. Co tohle všechno má vlastně znamenat? Opravdu se nedá říct, že by si německá OBSCURA vybíral Více

Ano, v roce 1992 kapela toužila především navázat na přetrženou nit a vrátit svému jménu zvuk z časů Pomerančového agenta. Opět u SPV/Steamhammer vydaná deska „Tapping The Vein“ představuje návrat SODOM k vysokorychlostnímu thrash/death nářezu, přesně takovému, jaký kapela produkovala v dobách svého neoslavovanějšího počinu „Agent Orange“. Němci tak v rychlém sledu zareagovali na ohlasy na ne úplně pochopené album „Better Off Dead“ z roku 1990, prostřednictvím kterého toužili, již s novým kytaristou Michaelem Hoffmannem ve svém středu Více

Skvělý výsledek a pozitivní ohlasy na album „Agent Orange“ se brzy na fungování kapely SODOM projevily. Kytarista Frank „Blackfire“ Gosdzik byl však hned na počátku roku 1990 zlanařen věhlasnějšími kolegy od KREATOR, kterým tou dobou zrovna haprovala pozice sólového kytaristy, odkud byl krátce před tím vyhozen Tritze. Na uvolněné místo u SODOM byl brzy dosazen Michael Hoffmann, jehož kytara byla do té doby k slyšení třeba na poslední desce ASSASSIN („Interstellar Experience“) a ten měl dle mnohých úspěšné období trojky z Gelsenkirchenu prodl Více