S neúspěchem sedmého řadového alba „Q2K“ ukončili QUEENSRŸCHE kontrakt s Atlantic Records a stran větší pozornosti fanoušků se tehdy pokradmu z jejich řad zdekoval i jednoznačně nepřijatý nový kytarista Kelly Gray, který se výraznou měrou podílel právě na jejich výše zmíněné poslední nahrávce. Byť se novou smlouvu kapele podařilo podepsat se Sanctuary Records v poměrně krátké době a Geoff Tate si v mezidobí stihl pouze odběhnout k jediné bezejmenné sólové desce (vyšla v lednu 2002 a totálně zapadla), nepsano Více

Odchod kytaristy Chrise DeGarma nebyl jedinou ranou pod pás, s kterou se museli tehdy QUEENSRŸCHE vypořádat. Nestabilní klima v hudebním průmyslu zapříčinilo, že jejich dlouholetá vydavatelská stáj EMI, pod tlakem špatných prodejů některých svých koní, počala svou databázi razantně pročišťovat od všeho (podle nich) neperspektivního. QUEENSRŸCHE se v roce 1997 rázem ocitli na dlažbě, takže museli dokonce z vlastní kapsy financovat své světové turné. Nakonec však došlo k přestupu ke zkušené značce Atlantic Records, a rovněž k přijetí Více

Je zjevné, že právě v tomhle období QUEENSRŸCHE pořádně nevěděli kam dál pokračovat a na co se vrhnout. Měli za sebou několik úspěšných a po kvalitativní stránce prvotřídních alb, která byla zapečetěna jejich nezaměnitelným autorským rukopisem. Bohužel u kapel nepotrpících si na opakování stále totožného mustru to při stavu, kdy dosáhnou po motivační stránce všeho, obvykle končí úplnou obměnou vlastního stylu, a to i za cenu ztráty vlastní tváře, svojské originality i velké části pracně získaných fanoušků. A právě něco podobného potka Více

V hektické prvé polovině devadesátých let, v době nástupu nových a syrovějších žánrů do popředí zájmu rockových fanoušků, dokázali právě QUEENSRŸCHE, že silní přežijí ve skvělé formě, i když jim zkrátka doba nepřeje. První vlaštovka v podobě skladby „Real World“, která byla v létě 1993 umístěna na soundtrack k akčnímu propadáku „Last Action Hero“ (s Arnoldem Schwarzeneggerem v hlavní roli) dopadla naprosto skvěle a na zmíněné kompilaci (mimochodem velmi podařené) patřila k úplně nejlepším věcem. Ponurý song zatavený do symfonických aranží Více

Po milionovém úspěchu koncepčního díla „Operation: Mindcrime“ byli již QUEENSRŸCHE jedněmi z největších hvězd zámořské Hard´N´Heavy scény. S přehledem vyprodávali hokejové haly a jejich alba se velmi dobře prodávala. Nová deska připadla na rok 1990 a byla pečlivě připravovaná ve spolupráci s perfekcionalistickým Peterem Collinsem. Dílo ovšem avizovalo změny, a to i přesto, že onen zvukový šaman s kapelou spolupracoval již na předchozím albu a uspěl. Samotný Collins však poprvé vešel ve známost jako producent několika počinů kanadských Více

Dost možná nejslavnější a nejopěvovanější koncepční metalové dílo osmdesátých let, které ve své době dokázalo přitáhnout i ve Spojených státech amerických k powermetalově melodickému stylu daleko širší posluchačské vrstvy, než tomu bylo do té doby u podobné hudby obvyklé. Do dnes jde o neuznávanější práci QUEENSRŸCHE, díky které se kapela vyšvihla k absolutní špičce tehdejší scény, tehdy totiž komerční úspěch stále ještě nepopíral umělecké kvality díla. Pod producentským dozorem Petera Collinse (dříve RUSH) vzniklo dramatické album, k Více

Ve všech směrech skvěle dotažené album s nemalými uměleckými ambicemi, které ukázalo, že pětice ze Seattlu bude platit za víc než jen jakousi několika sezónní hairmetalovou úderku. „Rage For Order“ sice vyneslo QUEENSRŸCHE první komerční úspěchy - umístění v prestižní stovce amerického žebříčku Billboard 200, jeho největší chloubou byl však zejména hudební obsah. Co říci o druhé řadovce QUEENSRŸCHE? Nejdříve tedy z globálu. Nahrávka oplývala určitou touhou po vymanění se z běžných metalových schémat plných klišé, tolik Více

Na začátku osmdesátých let byl Seattle místem, kde se toho v oblasti rockové a metalové hudby dělo podstatně méně, než jak tohle město vnímá současník. Bylo známo, že odtud pocházel Jimmy Hendrix, ale to bylo zhruba tak všechno. Píše se rok 1982 a pětice talentovaných mladíků zatím potí krev v útrobách vlastní zkušebny. Pilují hrany svému vstupu na metalovou scénu, sní o velké budoucnosti a vědí, že na to mají – talentem a zaujetím pro muziku, nikoliv náklonností k bulvárně šaškovským kouskům a skandálům, tak jako někteří jiní z tehdejší rychle buj Více

Po těch hrůzách, co vypustil Rolf Kasparek v posledních letech, je tohle prostě dobré, i když musím po druhém nadechnutí dodat - Ani zdaleka ne tak dobré, jak by si představoval letitý fanoušek, který kdysi zažil u hamburských pirátů RUNNING WILD ono období stále zdokonalované evoluční cesty napříč osmdesátými lety, jakožto i období největší slávy vyvrcholené rokem 1989.     Ano, pamatuji si to velmi dobře, jako by to bylo snad včera, na konci osmdesátých let jsem si nejdříve oblíbil dvě alba německých loďmistrů a pěl na adr Více

Čím více neklidná a temná je politická situace ve světě, tím lepší album němečtí SODOM vypouštějí. Novinka „Decision Day“ je patrně dílem, jaké bychom od kapely tak rádi slyšeli už před dvaceti lety, v dobách všeobecně vnímaných jako krize jejich militantního thrashe a odlivu zájmu o tuto druhdy výbornou kapelu z Gelsenkirchenu, jenž už letos funguje čtyřiatřicátou sezónu a všeobecně se za její zlatý věk považuje přelom osmdesátých a devadesátých let. Už předchozí počiny „In War And Pieces“ (2010) a „Epitome Of Torture“ (2013) byly metalovými fano Více