Víc jak dvě dekády strávené zpíváním s metalisty v prostředí metalových manýr prostě muselo skončit natočením popového alba.:-) Holandská pěvecká hvězda Floor Jansen svou covidovou „dovolenou“ pojala de facto terapeuticky. Asi by nebyl problém oslovit pár zkušených „symfoniků“ a připravit úspěšnou desku, která by ve tvářích fanoušků NIGHTWISH vyvolala spokojené úsměvy, zatímco v případě Tuomase ten křivý.:-) Floor však měla evidentně jinou ambici. Natočit smysluplný sólový počin, na kterém by zúročila svůj, po dlouhou dobu jen pronajímaný, pěvecký potenc Více

V říjnu loňského roku bylo na těchto stránkách vychváleno stále aktuální dílo nadějné kapely z Nového Města na Moravě HRABĚ MONTE CRAZY – „Meziplanetární brouk“. Že mladíci umí i naživo a nejsou jen studiovou kapelou, již v minulosti prokázali, např. v roce 2020, kdy zvítězili ve Skutečné lize, soutěži kapel v živém hraní. Jak se ale na jejich živé prezentaci a podobě avizovaných nových skladeb projeví výměna kytaristy, bylo doposud nezodpovězenou otázkou. Pro odpověď na ni jsem proto vyrazil na (bohužel se stěhující) brněnskou Melodku, na první vystou Více

Čtvrtá studiovka GAMMA RAY je, když ne rovnou nejlepší, tak rozhodně nejdůležitější deskou této německé formace a peckou mezi oči malověrným fanouškům, kteří už ani nedoufali, že by se Hansen vrátil na plný úvazek do jemu dobře známých vod melody metalu. Po úvodní sérii vysoce nadprůměrných, ale vlastní tvář spíše hledajících alb spatřila roku 1995 světlo světa „Země svobody“, která platí za jednu z nejlepších nahrávek, které kdy vznikly na poli metalové muziky, a která odstartovala tu část kariéry GAMMA RAY, kterou mám nejraději. Název byl, i vzh Více

Po opětovném znovushledání kytaristy Traciiho Gunse a zpěváka Phila Lewise se kultovní sebranka ze Západního Hollywoodu tváří posledních šest let vlastně velmi stabilizovaně. Realizuje vždy ob jeden rok solidní desku a celkově působí, že přes všechny konflikty a kontroverze minulosti již s ničím extra nezápolí. Nebýt tedy těch druhých L.A.GUNS, fungujících pod vedením jejich někdejšího spoluhráče z nejslavnější sestavy - bubeníka Stevea Rileyho - už zhruba čtyři roky. Obě bandy tedy už nějaký ten rok působí vedle sebe, fungují pod shodným ná Více

Chápu, že šéfovat v šedesáti letech hrubiánské thrasmetalové úderce by byl hraniční stav i pro chlapa, nicméně Sabina Classen byla vždy typem srdcařky a proto avizovaná rozlučka se scénou přichází až nyní, v podobě zatím vcelku kladně přijatého posledního alba „Invisible Queen“. Prostřednictvím této sady se vlastně loučí i její kapela HOLY MOSES, stálice německé tvrdě-metalové scény, která si však nikdy nepřisvojila většinové publikum. Svou kariéru totiž vedla skrze neutuchající vášeň po muzice hrané především ve striktních žánrových manti Více

Asi se dnes na světě opravdu nenajde vitálnější klasická thrashová úderka s kořeny hluboko v osmdesátých letech než OVERKILL a nová deska tohle jen potvrzuje. O famózní jízdě zelených napříč čtyřmi dekádami existence svědčí nejen neúnavné koncertování prostřednictvím dlouhých světových turné, které tahle kapela se vzácnou pravidelností absolvuje, ale také vysoká hráčská úroveň všech členů, originální zvuk a celkové nasazení, které by jim mohli závidět mnohem mladší party. Já osobně v posledních zhruba patnácti letech zažil OVERKILL v koncer Více

Od minulé dekády se ukazuje, že ústřední duo členů PARADISE LOST platí za hyperaktivní muzikanty, kterým v žádném případě nestačí působení v domovské kapele. Až do teď  se však v řadách jejich dalších kapel nikdy nesetkali. V rámci jejich nového projektu HOST však poprvé spojují svůj potenciál i mimo území britských doom-metalových kingů. Je zřejmé, že tímto projektem touží zacílit na fanoušky experimentálnějšího období PARADISE LOST a připomenout jim výraz, jakým oplývali na sklonku devadesátých let, kdy výrazně koketovali s elektronikou a temným Více

Po čtyřiceti letech od svého debutu METALLICA již dávno neobjevuje nové subžánrové horizonty, mantinely svého vyjádření má dávno stanovené a rozpoznatelné, co je však podstatné uvést v prvé řadě, že dnes zraje s grácií. „72 Seasons“ přirozeně navazuje na „Hardwired...To Self-Destruct“ a dociluje minimálně srovnatelné úrovně. Z prvého plánu mne připadá, že starší z obou alb sice nabídla několik výraznějších vrcholků (hit formátu „Moth Into Flame“ zde vlastně schází), v rámci celku a jeho pohodové poslouchateln Více

„Why doesnt this band have more attention“? Citovanou otázkou je na The Metal Archives uvedena jediná recenze na řadovou desku FORGOTTEN SILENCE. Asi se jedná spíš o povzdech. Důvody jsou totiž nasnadě, pár jich ostatně vyplyne i z těchto řádků. Původně jsem chtěl v uvedeném tónu pokračovat a při tom se trochu navést do tuzemské scény. Naštěstí jsem si včas uvědomil, že by taková cílenější kritika nebyla fér. Myslím, že jsme nezklamali. Považte sami, kapele pomohl nebo s ní alespoň kooperoval snad každý opravdový fajnšmekr či srdcař, který v našem underg Více

Do třetice všeho dobrého? Ano i ne, možná, a od všeho trochu. Vznik třetí studiovky GAMMA RAY „Insanity & Genius“ (1993) se především neodehrál bez dalších rošád v sestavě. Uli Kusch po povedené práci na předchozí desce posílil řady HELLOWEEN a stál tak na začátku jejich návratu k tradičnějším hodnotám na výborném albu „Master Of The Rings“ (1994), a tak byla rovnou poskládána zcela nová rytmická sekce ve složení Thomas Nack (bicí) a Jan Rubach (basa), kteří kvůli lasu od kytarového mága Hansena opustili thrashmetalovou ANESTH Více