Asi se dnes na světě opravdu nenajde vitálnější klasická thrashová úderka s kořeny hluboko v osmdesátých letech než OVERKILL a nová deska tohle jen potvrzuje. O famózní jízdě zelených napříč čtyřmi dekádami existence svědčí nejen neúnavné koncertování prostřednictvím dlouhých světových turné, které tahle kapela se vzácnou pravidelností absolvuje, ale také vysoká hráčská úroveň všech členů, originální zvuk a celkové nasazení, které by jim mohli závidět mnohem mladší party. Já osobně v posledních zhruba patnácti letech zažil OVERKILL v koncer Více

Od minulé dekády se ukazuje, že ústřední duo členů PARADISE LOST platí za hyperaktivní muzikanty, kterým v žádném případě nestačí působení v domovské kapele. Až do teď  se však v řadách jejich dalších kapel nikdy nesetkali. V rámci jejich nového projektu HOST však poprvé spojují svůj potenciál i mimo území britských doom-metalových kingů. Je zřejmé, že tímto projektem touží zacílit na fanoušky experimentálnějšího období PARADISE LOST a připomenout jim výraz, jakým oplývali na sklonku devadesátých let, kdy výrazně koketovali s elektronikou a temným Více

Po čtyřiceti letech od svého debutu METALLICA již dávno neobjevuje nové subžánrové horizonty, mantinely svého vyjádření má dávno stanovené a rozpoznatelné, co je však podstatné uvést v prvé řadě, že dnes zraje s grácií. „72 Seasons“ přirozeně navazuje na „Hardwired...To Self-Destruct“ a dociluje minimálně srovnatelné úrovně. Z prvého plánu mne připadá, že starší z obou alb sice nabídla několik výraznějších vrcholků (hit formátu „Moth Into Flame“ zde vlastně schází), v rámci celku a jeho pohodové poslouchateln Více

„Why doesnt this band have more attention“? Citovanou otázkou je na The Metal Archives uvedena jediná recenze na řadovou desku FORGOTTEN SILENCE. Asi se jedná spíš o povzdech. Důvody jsou totiž nasnadě, pár jich ostatně vyplyne i z těchto řádků. Původně jsem chtěl v uvedeném tónu pokračovat a při tom se trochu navést do tuzemské scény. Naštěstí jsem si včas uvědomil, že by taková cílenější kritika nebyla fér. Myslím, že jsme nezklamali. Považte sami, kapele pomohl nebo s ní alespoň kooperoval snad každý opravdový fajnšmekr či srdcař, který v našem underg Více

Do třetice všeho dobrého? Ano i ne, možná, a od všeho trochu. Vznik třetí studiovky GAMMA RAY „Insanity & Genius“ (1993) se především neodehrál bez dalších rošád v sestavě. Uli Kusch po povedené práci na předchozí desce posílil řady HELLOWEEN a stál tak na začátku jejich návratu k tradičnějším hodnotám na výborném albu „Master Of The Rings“ (1994), a tak byla rovnou poskládána zcela nová rytmická sekce ve složení Thomas Nack (bicí) a Jan Rubach (basa), kteří kvůli lasu od kytarového mága Hansena opustili thrashmetalovou ANESTH Více

Nestává se často, že si zajdu na klubový koncert podobně extrémních kapel. Tuhle sobotu, a sice bezprostředně po shlédnutí fotbalového derby Sparta-Slavia, jsem však udělal vyjímku a do Divadla Pod Lampou si s chutí zajel tramvají číslo 4. Holt se dostavila chuť na nějakou pořádně vytuněnou metalovou řežbu. První předkapelu, kterou ten večer byli poněkud zvláštně nazvaní grind-deatheři LIPOSUCTION BY SHITSUCKERS, jsem sice nestihl, ale tři další formace už jsem si vychutnával hezky podomácku, s půllitrem dvanáctky v ruce. První věc, co mne však na míst Více

Někdejší frontman finských HIM pokračuje v odkazu své zaniklé kapely a potvrzuje, že jejich temně romantizující pseudo-rock byl vždy až po okraj nacpán plytkostí a banalitou. Jeho aktuální nahrávka „Neon Noir“ je stejně slabou deskou, jako kterákoliv z pozdních prací populární finské grupy. Unylý hlas Ville Vala má znovu tu schopnost leckoho dohánět až takřka k zuřivosti. Horší než jeho omezený hlasový rejstřík je zde však naprostá absence skladatelského talentu, neboť posluchač, od člověka spoluzodpovědného za takové hitové skladby z p Více

I když přiznávám, že pro fanoušky melodického speed metalu a hudby Kaie Hansena nastal tenkrát v roce 1991 (po vydání právě této druhé desky od GAMMA RAY nazvané „Sigh No More“) opravdový šok, zpětně vnímám čím dál jasněji, že jde o jednu z nejzajímavějších a nejpřínosnějších kapitol Hansenovy dlouhé kariéry. Nová metalová kometa s bývalým kytaristou od HELLOWEEN ve svém středu tehdy opravdu nehleděla na očekávání veřejnosti a nahrála v prvotřídních studiových podmínkách album, které charakterizoval poněkud rozvolněný potenciál na sv Více

K mé první návštěvě v Modré Vopici přispěla sestava rychlých a přísných metalových žánrovek rozněcujících vzpomínky na osmdesátá léta. Co upoutalo především, byla naprosto pohodová atmosféra v zcela narvaném dřevěném klubu, kdy zatímco v reji ortodoxního thrashe lítali neposední odžískovaní fanoušci nad hlavama davu přihlížejících, ve frontě na pivo si jiní s úsměvy na tvářích dávali doslova přednost. Skvělá akce, skvělé místo, jen je trochu škoda, že se hojně navštívený koncert, díky venkovním teplotám pohybujícím se i na začátku dubna jen těsn Více

Byl tehdy, tuším, podzim roku 1991 a Petr Hanzlík ve svém pravidelném rozhlasovém pořadu Gung Ho pouštěl na několik částí rozdělené, tehdy pět let staré debutové album kolosálních švédských tesknivců CANDLEMASS. Vlastně už si ani nepamatuji, proč tehdy (v období všeobecného boomu death metalu, ale i černého alba od METALLICY, či nečekaně úspěšného vydání nirvanovského opusu magnum „Nevermind“) došlo mimo jiné také na debutovou desku kapely, zrovna tou dobou zmítané personální kolizí a existenčními těžkostmi. Šlo o můj vůbec první konta Více