Tohle dílo se nakonec stalo jakýmsi vyvrcholením ryze thrashmetalového období německých KREATOR. A byť je mnohými označované za pouhý klon předchozího alba, musím se jej v této recenzi trochu zastat. Po šesti letech hledání definitivní podoby vlastního stylu stanuli právě zde essenští na absolutním vrcholu zájmu metalových příznivců, a to jak v Evropě, tak konečně i ve Spojených státech. Ještě tedy necítili nutnost změny svých vyjadřovacích vlastností, spíše jim šlo o to, zaměřit se na vylepšení těch stávajících. Vydavatelství, vědomé si zlepš Více

Tam, kde jsem skončil s recenzí první části „Walking Underwater“, můžu plynule navázat s pokračováním. Opět zde hostuje David Ellefson a vlastně předně musím dodat, že právě druhá část, která vyšla na konci loňského roku, byla mým prvním setkáním s touto kapelou a první díl jsem poté naposlouchával až zpětně. Ono to ale na věci až tak moc nemění, protože celé „dvojalbum“ je žánrově, tématicky i svou náladou téměř totožné a rozdělení na dvě části byl spíše tah čistě obchodní nežli účelový. Také jsem jednu chvíli uvažoval napsat recenzi jako monolit, ale nakonec Více

Britští praotcové grindcore a všeobecného hudebního extrému dnes stále dokazují, že se ani vzdáleně nechystají na odpočinek, právě naopak, jejich novinka „Apex Predator…Easy Meat“ prodlužuje sérii znamenitých alb, která byla započata přesně před dekádou albem „Smear Campaign“, na čtyři. Dávno jsou pryč časy několika sekundových a také málokým vydýchaných zběsilostí z let osmdesátých, i mohutně natlakované směsky death metalu a hardcore z poněkud sledovanějších devadesátek, tato období mne ostatně nikdy v souvislosti s NAPALM DEATH úplně nebral Více

Německé čtveřici ORDEN OGAN vychází v těchto dnech již jejich páté album, ale až nyní mám pocit, že se jim daří proniknout k širším vrstvám metalových posluchačů. Své samozřejmě dělá i podpora silné vydavatelské stáje, která letos na propagaci novinky „Ravenhead“ vsadila. Přejděme tedy k samotné hudbě. Epicky uchopený power metal je tedy možné si představit mnoha způsoby, zvlášť když se nacházíme v Německu, zemi této muzice zaslíbené, která světu v minulosti dala nejedno eso. Ona tedy řečnická otázka může znít i jinak, co ještě je a c Více

Vždy když zaregistruji, že se větší jméno angažuje v začátcích nově vznikající kapely, tak zbystřím. Nemluvím teď o všemožných projektech více, či méně známých hudebníků, kteří chtějí mít možnost hrát něco jiného, ale o pomoci, předání zkušeností a samozřejmě určitému zaštítění svým jménem, které neznámé kapele pomáhá minimálně u posluchačů, jako jsem já. Tedy u těch, kteří se pídí po každé aktivitě svého oblíbeného hudebníka. Tím velkým jménem je zde baskytarová legenda David Ellefson, který ačkoliv se v roce 2010 opět trvale připojil k MEGADETH, tak se n Více

Mnoha koncertními štacemi prozkoušená čtyřčlenná sestava KREATOR se rozhodla své další album nahrát v Kalifornii pod dozorem Randyho Burnse a mělo se jednat o intenzivní desku, která by pokračovala v cestě jakou nastínil úspěšný předchůdce „Terrible Certainty“, kde se Němci začali vyprofilovávat jako mnohem techničtější těleso s osobitým thrashovým zvukem. Takže nejen agresivita, dravost a obrovské zanícení, ale i větší důraz na technickou stránku věci a lepší instrumentální výkony. Ještě než  však došlo k realizaci nahrávacího Více

Třetí řadové album německých thrasherů je v mnohém bráno jako přelomové, byť není možná tak oblíbené jako předchůdce. Jednak se zde skupina poprvé prezentuje jako kvartet - přichází druhý kytarista Jörg Trzebiatowski (Tritze), ale znatelný je u KREATOR i přerod ve způsobu vyjádření. A sice od primární divokosti jejich starších děl, k ucelenější a techničtější struktuře nových songů. Album „Terrible Certainty“ stojí zejména na krkolomných riffech kytarového dua Petrozza/Tritze, ale také na Milleho jedovatém hlase, který právě zde doznává své (pro Více

V roce 1986 byli KREATOR stejně jako SODOM a DESTRUCTION ještě trojčlennou formací (druhý kytarista Jurgen „Tritze“ Trzebiatowski přišel až po nahrávání zmíněného alba), ale že by to bylo nějakým způsobem poznat, se vůbec říct nedá. Kromě nenávistně řvoucího kytaristy Milleho Petrozzy, kterému bylo v době vydání „Pleasure To Kill“ necelých dvacet, v kapele působil ještě stejně starý „druhý šéf“ Jurgen Reil, už tehdy hrdě používající přízvisko „Ventor“, který kromě obstojného ovládání bicí artilérie také trápil v několika skladbách svoje nemocné Více

Když se na přelomu let 1982 a 1983 dala v západoněmeckém Essenu, městě proslulém ocelářským a zbrojním průmyslem, do kupy trojice nevycválaných výrostků, aby zde pod vlivem svých velkých vzorů VENOM, MERCYFUL FATE a později i SLAYER začala otravovat okolí kraválem nemajícím do té doby obdoby, nikdo by tenkrát ani nedoufal, že tím momentem byl položen základ thrashmetalové scény u našich západních sousedů a že se postupem let z této kuriózní partičky vylíhne jedno z nejznámějších evropských metalových těles, které navíc ve výborné formě přežije celýc Více

Němečtí SCANNER rozhodně patří ke kapelám, při vyslovení jejichž názvu mnohý pamětník pookřeje. Legenda rychlého a melodického metalu hned zkraje roku 2015 vypustila po třinácti letech nečinnosti zdařilé comebackové album, přesto si zde neodpustím krátkou úvahu na téma germánský speed metal v dnešní době, byť ji tentokrát neoddělím kurzívou. Možná zjistíte, že máte vlastně stejné pocity jako já, ale možná také vůbec ne. O co vůbec jde? Někdy si přeji, aby se vše co souvisí s rychlým a melodickým metalem našich západních sousedů odebralo už k Více