Norská stálice prožívá letos opravdu zajímavou sezónu. Jejich, v září vydané, bezejmenné album je představilo v úplně jiném světle, než tomu bylo kdykoliv předtím. Jde doslova o přelomové dílo, po jehož poslechu musíte chtě nechtě o kapele uvažovat v širších než pouze v black metalových souvislostech. Jejich přímočarý a na kost ořezaný směr, vycházející z pra-původní podstaty metalu, už zde byl zhruba deset sezón. Hájení dřevního zvuku a vyzvižení rockového feelingu však od nich přišlo až nyní. Předobrazem Satyrovi s Frostem stojí tudíž mimo jiné Více

Zkušení Jižané KYLESA dnes směřují k většímu zpřístupnění vlastní tvorby, ostatně, stejně jako se tomu děje u všech kapel, u kterých postupem doby dochází k rozšiřování fanouškovské základny. Jejich kroky jsou však znatelně pomalejší a rozvážnější než tomu bylo v některých jiných případech. Postupné odbourávání právě divočejších (a k hardcore inklinujících) prvků na úkor rozvážnějších (mnohdy až psychedelických) momentů, je totiž již pár sezón zřejmou trasou KYLESA. Vývojová linie jejich tvorby je však v průběhu celých dva Více

Americké trio TOXIC HOLOCAUST, vedené blonďatým lídrem Joelem Grindem, se letos dostalo do širšího zorného pole všech sběratelů retro metalové hudby. Vzhledem k tomu, že soubor už funguje nějaký ten rok a nová deska rozhodně není jejich debutem, stalo se tak rozhodně déle, než by to u kapely uctívající stará pravidla žánru thrash, bylo obvyklé. Zejména v současné době, která je tomuto směru velmi pozitivně nakloněna. Kapela z Oregonu má na svém kontě již pět řadovek (včetně novinky „Chemistry Of Consciousness“) a navíc nějaká Více

Vlastně lze prostřednictvím vašeho vztahu k současné tvorbě kapel typu DEICIDE ledacos určit. Tak třeba jakou cestu při hledání oblíbené metalové hudby volíte? Jestli platíte za hledače nebo zdali jste tradicionalistou? Zdali si potrpíte na originalitě poslouchaného, nebo zdali vám stačí poslouchat kvalitu, ovšem kvalitu, která je tak nějak kompatibilní s hlavním pelotonem daného žánru? A v neposlední řadě, jestli vám jde víc o technickou vyspělost a profesionalitu, nebo zdali upřednostňujete spíše onen obtížně popsatelný wauu efekt, Více

Po zhruba devítileté pauze vyšlo těmto legendám progresivního metalu konečně zbrusu nové album. Kapela, co má za sebou již tři dekády existence, je dnes poskládaná z hráčů osvědčených jmen, ale jinak se stále shlukuje okolo osoby Jimyho Matheose, lídra, vrchního skladatele, kytaristy a již jediného původního člena. Znovu tedy nechybí služebně druhý nejstarší borec, zpěvák Ray Alder, který je zde zabydlen již od roku 1988 a tudíž je zřejmé, že nazpíval všechny zásadní nahrávky. Alder sice mnohokrát v průběhu právě uplynulé desetiletky, Více

Export muziky ze vzdáleného Islandu určitě není nějakou samozřejmou záležitostí. Ostrov gejzírů, jehož plocha je asi o 30% větší než rozloha celé České republiky a naopak jeho populace je pod úrovní aktuálního počtu obyvatel třeba takového Brna, disponuje několika hudebními tělesy, které sklízí nemalé úspěchy i na celosvětovém kolbišti. Ba co více, většina z nich dokázala do své žánrové škatulky napasovat i svěží prvky a hudební vazby odkazující právě na kulturu této jistě pozoruhodné země. Nelze nezmínit absolutně stylově nesvázanou divoženku Björ Více

Rozjetá heavy metalová úderka korunuje své ranné období znamenitým živákem, který dokonale shrnuje to podstatné z prvních čtyř řadovek. Deska „The Eagle Has Landed - Live“ patří rozhodně k nejlepším koncertním záznamům heavy metalové hudby, jaké vyšly v průběhu celých osmdesátých let. Později se však dočkala několika dalších pokračování, které již postrádaly onu posvátnou auru této koncertní prvotiny, jenž zachycuje hnutí NWOBHM v tom nejlepším, zkrátka a dobře - země se rozestupuje a z pekelné tlamy vybuchují do dálky ohnivé Více

Říká se do třetice všeho dobrého, což by se také dalo použít na snahu těchto holandských smrtonošů, dostat se po jejich comebacku opět do tempa a nahrát konečně materiál, který by snesl srovnání s jejich první, více než dvacet let starou epochou. Přestože před čtyřmi lety jejich první návratové album „Resurrection Macabre“ ctilo veškerá pravidla death metalového pojetí z počátku devadesátých let, neřekl bych, že byl do jeho drážek vetknut až tak silný vzorek hudby, jaký by dobře reprezentoval význačné jméno této druhdy velmi uznávané Více

Kanadští ARCADE FIRE patří dnes v kultivovaném světě mezi nejúspěšnější kapely. Může za to řada několika nadmíru zdařilých pop/ rockových alb vydaných v průběhu právě uplynulých deseti let, které v sobě navíc míchaly to povedené z garážového rocku, new wave, reagge, ale i disca a taneční hudby všeobecně. Na šestici z Montrealu, vedené manželským párem Regine Chassagne a Win Butler, je zajímavá zejména skutečnost, že se stále snaží posouvat, něco neotřelého hledat. Nespokojují se pouze s jedním pohledem na kombi Více

Vyjet do Norimberka na koncert tří evropských dark metalových veličin byla prostě spontánní záležitost. Potom co jsem si dlouho dopředu plánoval navštívit mnichovskou listopadovou zastávku dvou legendárních anglických kapel MOTÖRHEAD a SAXON, aby již v říjnu bylo celé turné kvůli vleklým zdravotním komplikacím Lemmyho Kilmistera odsunuto na příští rok, bylo nutné najít nějaké náhradní řešení, které by alespoň trochu zmírnilo hlad po nějakém výjezdu. Termín právě tohoto norimberského koncertu přišel tedy vhod, ačkoliv jsem PARADISE LO Více