Po delší době se hlásí o slovo asi nejvýznamnější holandští náladotvůrci, jejichž kořeny tkví v metalu. Uplynula dekáda, vystřídalo se pár trendů a oni si jedou pořád to samé. Krásné atmosférické miniatury i cituplné plochy staví proti primitivismu a celé škále patologií permanentně otravujících svět. Vrství kytary s klávesy, střídají rytmy a s pomocí sexy vokální linky zvou na svůj typický trip. Pozvání přijímám i tentokrát, protože krom decentních experimentů z oboru electra a dalších sází také na spoustu krásných melodií. Libé tóny v jejich provedení na Více

Vyjít tahle deska v rámci tuzemského black metalu, nazvu jí bez větších pochybností skvělou prací. Pro Skandinávii jsou však mé nároky podvědomě nastaveny výše. Přiznávám, nejsem zrovna blackmetalový srdcař. Existují žánry, které mne zaujaly o něco více. Navíc v tvrdé hudbě preferuji obsah před formou a právě ta se black metalu týká celkem zásadně. Novinka WATAIN je na poměry aktuálního stavu scény vcelku zdařile opracovaným vzorkem severské temnoty, jakkoliv materiál na „The Agony And Ecstasy Of Watain“ nedokážu zas tak snadno oddělit od gen Více

Rok 1988 byl pro kanadské RAZOR zjevně zlomový a to nejen v souvislosti s personálními obměnami v sestavě, ale také co se týče budoucí nahrávací smlouvy se stabilizovanějším evropským vydavatelem. Z projektu, nacházejícího se tehdy na mrtvém bodě, odešli nebo byli koncem roku 1987 odejiti oba dlouholetí členové rytmické sekce, jmenovitě Mike Campagnolo a Mike Embro. Do té doby poslední, čtvrtá řadová deska „Custom Killing“ byla totiž realizována pouze na obskurní značce Fringe Product a nejen demáčově vyznívající materi Více

Kanadská speed/thrashmetalová legenda RAZOR sice v osmdesátých letech patřila k nejvývoznějším artiklům tamní metalové scény, ale v kontextu dlouhé historie žánru jde spíše o opomíjený band, jehož počáteční slibný rozjezd záhy převálcovali talentovanější, nebojácnější, ambicióznější nebo dost možná jen šťastnější kolegové. Netuším zdali RAZOR opravdu nikdy nepatřili k muzikantům, kteří by usilovali o podepsání smlouvy s větším vydavatelem, nebo zdali jim pouze nebyla poskytnuta k něčemu podobnému příležitost, Více

Dánská heavymetalová kapela PRETTY MAIDS během čtyř dekád existence proslula mimo jiné také neotřelým skloubením dvou stylových pólů, od začátku charakterizujících jejich nahrávky -  prvního, evropsky tvrdého a vesměs ryze heavymetalového, a druhého, rozhodně neméně zajímavého, který inspiračně vycházel z pompézních amerických produkcí, AOR a stadiónového rocku osmdesátých let. Jejich zpěvák Ronnie Atkins, poté co mu byla před několika lety diagnostikována rakovina, se v roce 2020 rozhodl pro tvorbu sólových alb. První dobře přijatá deska Více

Belgická kometa EVIL INVADERS má všechny předpoklady zaujmout fanoušky pravověrného power/speed metalu z osmdesátých let. Když tak jejich novinku poslouchám, musím potvrdit, že se mohou mladíci trefit leckomu z pamětníků do nálady, neboť jejich niterně excentrický projev nepostrádá autenticitu a plnou uvěřitelnost. Furiózní tempa nejsou ani omylem jejich jedinou zbraní a čtveřice dokazuje, že je schopná barvitějšího skladatelského vkladu, který se odráží nejen od zaujetí jejich frontmana, ale také od bravurní instrumentace všech jeho spoluhráčů Více

Jedna z nejlepších a dosud funkčních NWOBHM kapel vydala nové album. Od svého návratu v roce 2004, resp. 2011 celkem již čtvrté. Do jisté míry kultovní status, odvíjející se zejména od strhujícího debutu „Court in the Act“ (1983), se zdá být kvalitou nové tvorby plně vyvážen a potvrzen. Předchozí věta v sobě nicméně ukrývá jedno úskalí. SATAN totiž v osmdesátých letech minulého století skončili, aby dali vzniknout skvělým PARIAH, a především pak SKYCLAD. Takže renomé jednak přetrvávalo, jednak bylo, byť na odlišné bázi, přiživováno, a to výbornými deskami cílí Více

Baví mě, jak si britští THUNDER stále udržují výborný skladatelský potenciál a vitalitu, navzdory faktu, že jde o šedesátníky, již po roce od jejich minulé nahrávky „All The Right Noises“ přichází s dalším materiálem, tentokrát dokonce s dvojalbem, které kapelu zachycuje ve vcelku rozmanitém rozpoložení. Jestliže comebackové album „Wonder Days“ (2015) i následující počin „Rip It Off“ (2017) stavěly z větší části na hřmotnějších a stadiónově chytlavějších skladbách, pak deska „All The Right Noises“ z roku 2021 se mě jevila o poznání Více

Přestože jsem až dosud neslyšel žádnou z desek, na které se nachází hlas olomouckého rockera Miroslava Spilky, již dle ukázek z třetího alba „Mor“ jeho aktuální kapely PERSEUS mě bylo jasné, že tady nepůjde o banální záležitost. Ať už jsem si dříve neuvědomoval jeho více než dvacetileté účinkování v kapele CALIBOS a nebo jsem nesledoval první dvě řadovky právě dnešní kapely PERSEUS, musím potvrdit, že se letos této pompézní družině povedlo vysochat opravdu kvalitní porci melodického power-metalu. Osobně si myslím, že se u nás v ranku tvrdé hudb Více

Norští AUDREY HORNE již patří mezi stálice současné evropské scény a jedny z mistrů hardrockového a heavymetalového retra. Na své nové desce „Devil´s Bell“ poměrně atraktivním způsobem resuscitují ducha první poloviny osmdesátých let a to skrz skladby, které je usvědčují z náklonosti nejen k tehdejší Nové vlně britského heavy metalu, ale i k okázalejšímu americkému proudu nástupu Hard N´Heavy do popředí zájmu fanoušků hudby. Dovolím si zde možná nečekanou úvahu. Během srovnání s nesporně úspěšnějšími a slavn Více