INÉ KAFE - Praha, Lucerna Music Bar, 18.února 2024

Kávu nepiji, Kofilu jsem si v životě nekoupil, Tiramisu se vyhýbám obloukem. A přesto se v roce 1995 staly dvě věci, které s tím tak trochu souvisí. Vypil jsem svojí první, následně i druhou a poslední kávu v životě. Nalil je do mě kamarád, který tvrdil, že v mém aktuálním alkoholickém stavu je to to nejlepší, co mě postaví na nohy. Můj žaludek zažil středověk a řeknu vám to byl punk! No a tou druhou věcí je, že vznikla pop punk rocková kapela INÉ KAFE. A takové „kafíčko“ já si nechám líbit.

Když jsem je někdy kolem roku 1998/99 začal poslouchat, měli zatím jen dvě slušná dema a pak vydali první oficiální album „Vitaj“. Nikdy bych si nepomyslel, že z nich vyroste taková legenda a já se někdy účastním turné k 30. výročí na scéně. Protože přesně o tom byl včerejší koncert. V pražské malé Lucerně, narvané po strop, startovali turné ke kulatému výročí, a zároveň v celku přehráli svoje třetí řadové album „Je tu niekto?“ z roku 2000, které znamenalo hlavní průlom, prakticky až do mainstreamu. V té době z něj prodali přes 30 tisíc kopií, což v reáliích slovenského hudebního trhu (něco nejspíš z toho i v Čechách) je číslo na hranici šílenství. Není ale divu, album to bylo skvělé, a i dnes ještě funguje výborně.

INÉ KAFE je jedna z mála slovenských kapel, které si v Čechách dokázaly vybudovat rozsáhlou fanouškovskou základnu. V Praze (potažmo v Brně) sice hraje spousta slovenských kapel, ale většina návštěvníků těchto koncertů má mateřský jazyk slovenštinu. Včera to bylo na poslech hned jiné. Víc jsem kolem sebe vnímal češtinu. A že to nejsou žádní povrchní fandové bylo i slyšet. Kdyby ostatní tři členové kapely nepomáhali Vratkovi se zpěvem a vokály, fanoušci by ho překřičeli. Prakticky ve všech skladbách. To jsem byl fakt překvapený, bylo jedno jaký song se na setlistu objevil, Lucerna zpívala unisono. A skákala, hrozila pěstmi, pogovala, houpala se, kývala hlavou, tančila. Jako vysloužilý pop punkáč se už do předních řad neodvažuji, hezky jsem si vychmátnul dobré místečko s výhledem na balkoně, kde je i nejlepší zvuk, a pak se už jen potil. Zhruba po půl hodině se totiž teplota i tady nahoře začala blížit bodu varu, což jsem nezažil ani na koncertech v horkém červnu.

15 minut po osmé na to kapela vlítla. Bez předkapely, bez nějakých caviků to odpálila hitovkou „Ružová záhrada“. Žádné rozehřívání, od začátku naplno. Lehké doladění zvuku a pak už to jelo parádně jak rychlík do Bratislavy. Než se dostali k albu „Je tu niekto?“ zaznělo třeba „Špinavé objatie“ nebo čerstvá novinka „Kolagénová nitka“, která mě ve své studiové verzi moc nepřesvědčila, ale naživo je bez výhrad. Music Bar opět nezklamal z pohledu zvuku. Výborně vybalancovaný, jasně čitelný, klubově dravý, lehounce alternativně špinavý. Velké uznání zaslouží bubeník Dodo, který zápasil s chřipkou a horečkami. Na prvního pohled byla divná jen absence úsměvu, bez kterého jsem ho snad v životě neviděl. Jeho výkon byl vysoce profesionální a místo pocení v posteli s paralenem se určitě pořádně vypotil při bubnování, protože tempo bylo skutečně nejednou šíleně vysoké. Mezi některými songy se jen rychle vysmrkal a pak mastil dál. Vratko byl ve výborné náladě i pěvecké formě, a komunikaci s natěšeným publikem si evidentně užíval. V proslovech zavzpomínal na začátky, zážitky z koncertů, přidal pár historek k jednotlivým songům a samozřejmě neopomněl děkovat za neutichající dlouhodobou podporu fanoušků. Plus v dobrém podpichoval druhého kytaristu, aktuálně nejmladšího člena kapely Tadeáše, který se narodil ve stejném roce, kdy kapela vznikla. Kapela byla neustále v pohybu, střídali si místa, blbnuli mezi sebou i s diváky a to vše bez nejmenšího zaváhání, co se týče hudební produkce. Tady jsou vidět ty zkušenosti, profesionalita, odehrané stovky koncertů. Ale zároveň z toho všeho sršela radost z hraní.

Zmiňované album „Je tu niekto?“ přehráli v celku a v pořadí. „Petra“, „Ráno“, „Zhasni“, „Úspešne zapojení“ nebo „30. február“, tady nejde vybrat špatně. Nadupaná deska z vrcholného období kapely. Menší chybička se vloudila jen když Vratko omylem přeskočil jednu skladbu, ale kapela jako správně namazaný stroj jela dál podle notiček kapelníka. Když si to zpětně uvědomil, samozřejmě vynechaný song zahráli. Slíbili nám celý album, dostali jsme celý album! Když vás podobný pop punk rock baví jako teenagera, nebo lehce po dvacítce, je to asi normální. Ale že mě to baví i teď, s pár dalšími křížky na hrbu, to mě někdy až překvapí. Je mi to ale fuk, líbí se mi to, tak to poslouchám. Že by to byla známka punku?

V závěru koncertu ještě přidali pár dalších hitovek z jiných alb. „Otázka za milión“ a „Čumil“ jsou tutovky, z posledního alba cover verzí vybraná „Vymyslená“, původně od ELÁNU, byla příjemným překvapením. Milá, až naivní, pop rocková skladba v agresivnějším punk rockovém kabátě ožila a krásně zapadla mezi ostatní songy. Že si lidi vydupou přídavek bylo evidentní, proto to kapela ani moc nezdržovala a přidala „Spomienky na budúcnosť“, „Prečo je to tak“ a tematicky geniálně umístěné „Ďakujeme vám“ a „Záverečná“. Zhruba 100 minut hracího času uběhlo jako voda. Krátké songy mají výhodu, že se jich do takového setu vleze fakt hodně. 30 let na krku, ale INÉ KAFE rozhodně nepatří do starého železa. Právě naopak! Užil jsem si to tak moc, že vážně uvažuji vyrazit na další koncert v rámci turné, zejména když pojedou spolu se souputníky HORKÝŽE SLÍŽE.

23.02.2025	Diskuse (5)	Tomáš