INFECTIOUS GROOVES - Groove Family Cyco

90%

Cyco Miko Muir a Robert Trujillo (jinak členové v té době již plně etablovaných SUICIDAL TENDENCIES) měli nápady na švihlou experimentální muziku, které se do domovské kapely úplně nehodily. Nechtěli se ovšem těch poťouchlých funky punky legrácek úplně vzdát, tak si založili bokovku INFECTIOUS GROOVES. K uvedených dvěma pánům přibyli ještě kytaristé Adam Siegel, Dean Pleasants a na bicí Stephen Perkins z JANE´S ADDICTION s tím, že půjde jen o takový nezávazný sranda projekt, který neměl jiné ambice, než hrát ztřeštěnou hudbu. Ironií osudu je, že nakonec tato legrace skončila v historii zapsaná docela tučným písmem.

Vše začalo už v roce 1991, kdy u Epic vyšlo první album „The Plague That Makes Your Booty Move...Its the Infectious Grooves“, které u fanoušků docela nepřekvapivě zabodovalo. Není se moc čemu divit, stylově to bylo zajímavé, hráčské výkony byly nadstandardní, plus to byla sranda a v neposlední řadě začátek devadesátek těmto věcem přál. Možná pomohlo i hostování samotného Ozzyho v klipu „Therapy“, každopádně debut byl úspěšný, a proto se celkem záhy objevila dvojka „Sarsipius Ark“. To ovšem nebylo úplně regulérní album, jako spíš zbytky z prvního nahrávacího session plus nějaké živáky a převzaté věci (pusťte si mj. určitě Immigrant Song z toho alba). Zájem fanoušků však trval i nadále a bylo jasné, že INFECTIOUS GROOVES hned tak končit nebudou a spíš dříve než později se dočkáme dalšího regulérního alba.

To spatřilo světlo světa v roce 1994 a dostalo jméno „Groove Family Cyco“. Stephena Perkinse za bicími vystřídal tehdy Brooks Wackermann, jinak vše zůstalo původní. Stejně tak zůstaly prioritou experimenty a legrace, které byly tentokrát koncipované do příběhu rodiny šílených klaunů. Pravdou ovšem je, že pánové v tomto případě přistoupili k tvorbě více seriózně. Zmizely humorné průpovídky mezi skladbami stejně jako převzaté věci či krátké strohé vsuvky. Všechny skladby jsou plnohodnotné kusy z dílny samotné kapely a instrumentálně jsou maximálně dotažené. Stále jsou však v maximální míře nestandardní a v tom tkví jejich kouzlo.

První kousek „Violent And Funky“ odpálí přísná basová figura, do které vzápětí začnou kytary mastit šílené výjezdy. Skladba má na metal či punk dost nestandardní rytmus a zařadit ji stylově není lehké, je ale jasné, že jde o docela tvrdý crossover. Zvukově vůbec se třetí album jeví o poznání tvrdší než předchozí, a byť jde stále o recesi, duní to z repra docela přísně. Druhá věc má zkraje houpavý rytmus s opět výraznou basovou linkou. Jedna z kytar hraje funky, druhá zemitě riffuje a muzika tak dostává více metalové parametry. Vzápětí však přichází přímočaře nasekaný refrén s textem „Boom Boom Boom“, až si v tu chvíli si říkám, že hoši hulili asi docela silný matroš. Třetí věc „Frustrated Again“ je hardcore punková jízda obsahující však momenty, které ji hází jinam, viz třeba flow v refrénu, kdy namísto zrychlení kapela nečekaně zvolní a nasadí podivně teskný motiv.

Čtvrtá věc je moje nejoblíbenější, jde asi o nejvíce mimózní track z kolekce, kde doporučuji sledovat, jak každá kytara hraje úplně něco jiného a přesto to ladí, k tomu pak pěkně „Fleovsky“ šílená basa a sborový zpěv na téma, že je načase zmáčknout spoušť. „Rules Go Out The Window“ je nakonec docela vystihující název této taškařice, skladba má však šťávu a ve finále je z ní hit. Následuje titulní věc „Groove Family Cyco“, a sice typicky skočný „Infectious“ kus, který by měl každý slyšet jako první, aby si o kapele udělal obrázek.

Druhou půli začíná povedená „Die Lika Pig“, která je výborná znovu v momentu překvapení, kdy se po mocném metalovém rozjezdu, namísto očekávaného thrashe stočí k houpavému funky. Následující „Do What I Tell Ya!“ je údajně věnována pokryteckým kolegům z RATM, kteří na jednu stranu brojí proti korporacím a na druhou uzavírají lukrativní smlouvu se Sony. (zdroj wiki). Dosud hodně rozjařenou kolekci uklidní posléze baladická „Cousin Randy“, aby ale v závěru nahrávka opět doskotačila v crazy rytmu. Poslední dva kusy „Why“ a „Made it“ jsou však celkem seriózní funk metal.

Album ve své době (polovina devadesátek) vygradovalo crossover vlnu, přitom však bylo od typických rap-metalových kapel té doby vzdálené. Ideově patřili INFECTIOUS GROOVES někam mezi FAITH NO MORE a RED HOT CHILLI PEPPERS, instrumentálně byli však náročnější a taky tvrdší. Směs funkové basy, metalových a jazzových kytar, groove bicích vokálně zastřešoval Mike Muir, jehož zpěv byl, díky SUICIDAL TENDENCIES, už v té době dostatečně známý jak na HC, tak na metal scéně, takže se příznivci rekrutovali především z řad ST fans. Obě kapely sice hudebně úplně podobné nebyly nicméně, scéna to byla de facto stejná, takže do klubů, kde se hrál crossover, zapadli INFECTIOUS GROOVES bez problémů.

Další kariéra bohužel následně nepokračovala, protože díky přerušení činnosti ST se v 1996 rozešli cesty zakladatelů M. Muira R. Trujilla, čímž byl přerušen i příběh INFECTIOUS GROOVES. Album „Groove Family Cyco“ sice nebylo nakonec úplně posledním, bylo ale posledním, na kterém se podílel baskytarista Robert Trujillo, který, jak víme, v roce 2003 rozšířil řady megapopulární kapely METALLICA, kde ovšem hraje dost jiné věci. Dle posledních informací však na INFECTIOUS GROOVES úplně nezanevřel a letos má údajně dokonce vyjít nový materiál, na kterém se spolu se Cyco Mikem opět podílel. Bude tedy zajímavé sledovat, jestli je Robert po těch letech schopný tyhle funky věci ještě zahrát.

Kariéra INFECTIOUS GROOVES v devadesátkách se dá říct, skončila tak rychle, jak začala, pro určitou skupinu posluchačů, kteří je stihli a zažili, však zůstávají uložení v paměti na respektovaném místě. Takový skrytý klenot, který když se mi čas od času nějakým způsobem připomene, tak mám vždy lepší náladu. Taková hudba se totiž moc často neslyší.

17.08.2020	Diskuse (32)	Sicky