INFERNAL EXECRATOR, SACRILEGIOUS RITE, INFERNAL CULT - Mladá Boleslav, Farářova Sluj, 21. září 2019

Velmi těžké rozhodování. Jablonec s noblesním thrashovým triumvirátem, krásný Tábor a srdečné pozvání na Žižkův vraždící palcát, no a drsná Boleslav s exkluzivním vystoupením black deathové veličiny ve Farářově Sluji. Jedna akce lepší než druhá. Nakonec zvítězila loajalita ke kmenovému ústavu. Nelitoval jsem. Singapurští rouhači INFERNAL EXECRATOR sice během svého krátkého vystoupení nepředvedli ďábelskou negaci hudby jako před časem DEIPHAGO, ale od tónů soundtracku k filmu Sestra v akci dělily návštěvníky sobotní akce pořád ještě světelné roky. Leč pěkně popořádku.

Ve Sluji se většinou začíná kolem deváté a někdy i později. Ačkoliv jsem tedy do klubu dorazil až po osmé, stejně zbylo dost času na pokec, prohlídku a nákup nějakých těch hudebních nosičů. Headliner přivezl svou poslední fošnu dokonce i na kazetách. Brr, nemám na ně dobré vzpomínky. Čas příjemně plynul. Když začali hrát Pražáci INFERNAL CULT, cítil jsem se skoro vyrušen. Depresivně-suicidní nástup v hypnotickém tempu, jak ho pro black metal kdysi uzákonili BATHORY v hymnách typu „Call from the Grave“, popř. „Blood Fire Death“. Efekt se dostaví za všech okolností a bude trvat minimálně po dobu pěti minut, i kdybyste hráli jakoukoliv banalitu. Na pódiu stojí mladá kapela s dobrým zpěvákem – jasným lídrem, který evidentně věří tomu, co dělá. Solidní vklad pro set prodchnutý klasickými blackovými postupy a „sférickými“ melodiemi. Stačilo zavřít oči, ponořit se do solidního zvuku a driftovat temnotou na vlnách opakujících se melodických motivů, soustředěně splétaných jedním z kytaristů. Relativně uhlazená produkce byla narušována jen stylovým návraty k některým špinavějším klasikům a klasikám. Rozhodně o dost více temné romantiky a reflexe než zla a nenávisti. Když si teď při poslechu jejich debutního a jediného alba vybavuji ty správné chvíle, je mi trochu líto, že jsem se INFERNAL CULT nevěnoval víc. Nezbývá než se těšit na nějakou další akci, potěšilo by i cd.

S Němci SACRILEGIOUS RITE přišel skutečný poryv metalové síly. Doprovodem black (DARKTHRONE-MASTERS HAMMER-DISSECTION) thrash (SLAYER) a death (staří MORBID ANGEL); zpěvem spíše death; ve výsledku čistý a živě i hodně krutý black death. Pocitovost mizí jako pára nad hrncem. Vítězí intenzita. Temnota získává cca 50 krvavějších odstínů,:-) kytary zakalený zvuk. Při jejich střetech sršely snopce jisker. Postupně jsem se začal spokojeně usmívat. Všechno šlapalo, jak mělo. Zvuk byl velmi syrový, přitom však přehledný. Sluj Germánům sednula jako ulitá. I tentokrát šlo o kapelu se silným lídrem. Kytarista a zpěvák s tajemným pseudonymem Ex Ipsis-Mors (zkráceně E.I.-M.) možná nepatří mezi zasvěcené, ale tutově mezi zapálené, a kdo hoří, víme, může zapálit i ostatní. S materiálem, který se nachází na zatím jediném studiovém albu „Summoned from Beyond“ a aktuálním EP „De Poetica Tenebris“, to zas až takový problém není a také nebyl. Slušný troud. Výkonům nově poslepované sestavy nešlo v podstatě nic vytknout, navíc jim dominoval E.I.-M.(ův) prvotřídní hlas, kterému nazvučení neupíralo ani ždibec zaslouženého prostoru. Přes absenci jakékoliv problematické symboliky, jsem hlavně skrze něj cítil fanatickou a sveřepou sílu německého živlu. Z jedné strany plameny pekelné, z druhé nepříjemné mrazení. Efekt byl kolosální. Večer gradoval.

Singapur je dobře vyzbrojený maličký stát, obklopený velkými sousedy, u nichž sílí salafismus. Zpívání o božské idiocii a vzývání temna ve spojení s kulometnou artilérií ala MARDUK zde tudíž nemusí působit jen jako totální póza. Zatímco singapurská armáda zakoupila stíhačky F-16, na kulturní frontě se zrodili INFERNAL EXECRATOR, logické. Nic dalšího vlastně není zapotřebí dodávat, stačí pohled na fajnový obal posledního alba a trocha fantazie. Pár dojmů přidám. Výše zmíněná fúze blasfemie s blitzkriegem fungovala dokonale i na živo. Mimo pódium velmi klidně a skromně působící hudebníci rozpoutali peklo. Každý, kdo má rád extrémní bubenickou palbu, měl být ten den ve Sluji. Nevěděl jsem, co mám poslouchat dřív. U beden bylo slyšet naprosto vše. Šicí stroj bicích s věnci přechodů a lesem činelů? Kytarový tajfun? Černé vokály? Nebo snad řítící se celek? Konečně jsem pochopil, jak si museli připadat fanoušci, kteří se někdy nechali živě zmasakrovat deskou o síle „Panzer Division Marduk“. Vystoupení „Infernalů“ mělo podobné parametry především ve chvíli, kdy se věnovali propagaci posledního alba „Obsolete Ordinance“. Na něm už se deathové prvky totiž prakticky nevyskytují. INFERNAL EXECRATOR nehráli moc dlouho a nepředvedli ani nic originálního, přesto jsem neměl o vrcholu večera žádné pochybnosti. Jejich hudba mi byla bližší, než jsem čekal, a styl, jakým byla podána, mi imponoval. Prostě žádná zdlouhavá léčba špinavým bahnem, jen vzorně uklizené pekelné solárko, které dostalo za úkol krátce předsmažit vaši duši.

01.10.2019	Diskuse (7)	Pekárek hackl@volny.cz