INNERSPHERE - In The Shadow Of The Sun
Být alespoň trochu zajímavý v rámci totálně vydojeného stylu, jakým melodický death metal skutečně je, může být celkem fuška. Takže pokud byste se mne ještě nedávno zeptali, jestli mne hudba INNERESPHERE přijde lákavá, tak bych vám nejspíš odpověděl, že vlastně moc ne, protože mě ani moc neoblažovaly honosnější produkce žánrových špiček napříč celou Evropou, ať to vezmem od finských INSOMNIUM, po řecké ROTTING CHRIST. I když jsou to bezesporu dobré a v rámci své škatulky podnětné kapely, schází mi v celém žánru větší odvaha po nějakých posunech.
Nicméně se vraťme k našim INNERSPHERE a položme tu otázku trochu jinak, a sice, zdali se po albech „Amnesia“ a „Omfalos“ kapela zlepšuje? Zde musím potvrdit, že jednoznačně a ve všech směrech, protože „In The Shadow Of The Sun“ platí za dosavadní tvůrčí vrchol v každém aspektu, ať už jde o zvukovou stránku věci, celkovou produkci, ale i songwriting, kdy celek utváří řada opravdu zajímavých skladeb zkrášlených poutavými momenty.
Do vydání novinky jsem INNERSPHERE považoval za kapelu, která mimo tuzemský prostor nemá vlastně co neotřelého nabídnout, neboť podobných kapel je všude nepočítaně. Nyní se v přístupu muselo něco změnit, ať už za to může cokoliv. Kapela se upsala vydavatelství Smile Music a s nově nabytou chutí vznikaly songy, které působí stran dramaturgické stránky o dost pestřeji. INNERSPHERE nikdy nebyli zrovna barvitou formou metalu, pořád se drží v mantinelech melo-deathu, robusní rytmiky, táhlých vyhrávek a temného hlasu, jenže nyní to celé získalo hloubku a honosnější parametry.
U aktuálních songů kapely se zvýšila chytlavost i počet nejrůznějších ozdob a strhujících pasáží, což je asi nejvíce patrné v kytarové práci. Druhou věcí je mytologický nádech díla, který je patrný již od úvodního hymnu „Petrichor“, zavádějící posluchače kamsi na strarověký blízký východ prostřednictvím legendy obsažené v textu i celé řady exoticky vedených tónů. Míra Litomerický sice nevládne bůhvíjakým vokálním rozsahem, ale jeho rvavý growl, zde třeba rozvíjen zpěvnějšími a táhlými nápěvy po vzoru dark-metalových MOONSPELL, působí ve výsledku přesvědčivě, takže je schopný skladbám vdechnout hlubší podstatu, tak aby tyto magnetizovaly a působily rozmanitěji.
Deska se sice po celou dobu drží svého deathmetalového jádra, respektive jeho melodičtějších forem, ale to kapele nebrání, aby songy dokázala šperkovat záplavou teskných vyhrávek. Asi nejvíce je to patrné v nejmelodičtější jízdě „Redemption“, skladbě důmyslně zdobené majestátním chórem, pozoruhodným sólem a závojem kláves. Oproti minulosti má tedy novinka světovější parametry, naprosto výborný zvuk a působí mnohem aktuálněji a konkurenceschopněji. Dnes už si opravdu myslím, že si kapela INNERSPHERE klidně může dovolit s podobným materiálem oslovit i posluchače v zahraničí, což tvrdím, protože se řada věcí od minulých alb, která byla dle mého jen hrou na něco a celkově spíše hledáním vlastního výrazu, zvedla a před námi stojí prostě dobrá metalová grupa s jasným rukopisem, který stále může leckoho oslovit. Budiž chmurný titulní vál v závěru nosiče oním mrakem, který příkladný vývoj k daleko zajímavější hře s hudebními odstíny stvrzuje. Tohle je prostě dobré metalové album.
| 06.06.2024 | Diskuse (0) | Stray janpibal@crazydiamond.cz |
 |
