INSANIA - Baví nás jedovaté syntetické zvuky (rozhovor)

U příležitosti vydání nové řadovky „Na počátku byl spam“ jsem vyzpovídal členy brněnské kapely INSANIA. Dojmy a myšlenky provázející nejen vznik aktuálního díla, ale i skutečné fungování této kapely, se ukázaly být zajímavé, čemuž dopomohl i vstřícný a pohotový přístup frontmana Polyho a klávesáka Tudyho. Zde je tedy obsáhlé povídání model 2017. 

Máte venku nové album, jak bys jej charakterizoval? Jste s ním jenom spokojeni, hodně spokojeni nebo ještě víc spokojeni než kdy dříve? Můžeš na něm vypíchnout přednosti a odlišení od předchozích děl? Bylo nahrávání desky nějak specifické?

Poly: Jsme s ním naprosto spokojeni. Hodně jsme se nadřeli ještě před studiem na předprodukci – hlavně Tudy s tím měl práci. Moc nám pomohl producent RoboTom a zvukař Staňa Valášek odvedl úžasnou práci. Zvuk je sevřenej, tlačí, nepropadne skrz něj ani špendlík. Oproti předchozímu albu je ještě ostřejší, řekl bych metalovější – aspoň z pohledu zvuku kytar. Nahrávání probíhalo stejně jako u předchozích dvou alb. Už máme osvědčené postupy i „produkční tým“.

Tudy: Desku od desky si dáváme víc záležet na předprodukci. Ne že bychom na tom trávili výrazně víc času (to už při našem šnečím tempu snad ani nejde), ale už tak často nezacházíme do slepých uliček a mnohdy se i zadaří, že je píseň téměř hotová už ze zkušebny. S výsledkem jsem maximálně spokojen. Osobně to takto mám již od Kultu hyeny a ten pocit štěstí se jen stupňuje.

Songy působí pročištěněji a chytlavěji, dopředu se znovu dostává Polyho hlas, zde podporován výraznou klávesovou složkou, podstatnou roli hrají texty, neboť se kapela už před lety rozhodla stavět na palčivých sděleních a ironizovat, či jinak cynicky zasahovat do věcí dějících se okolo nás. Přijde Ti, že v tomhle je novinka ještě o kus blíž všeobecné poptávce posluchačstva?

Poly: Především je blíž naší vlastní poptávce. Nevycházíme těmihle aranžemi vstříc všeobecné poptávce (vlastně ani netušíme, jaká poptávka zrovna převládá), ale baví nás klást důraz na sdělení, podpořit zpěv, jeho výraz, aby se nemusel postrkovat o místo s dominantními kytarami. Baví nás jedovaté syntetické zvuky. Proto kytary nehřmí celou písničku, ale jen v kulminujících momentech. Umožňuje mi to např. i zpívat hlubším hlasem, použít třeba i úchylnější výraz.

Tudy: Nová deska je zase o kousek "popovější" než předchozí, ale přijde mi, že ty sladké melodie právě hezky kontrastují s jedovatými texty.

Asi bylo smyslem zahodit ten dřívější mysteriózní prvek a věnovat se reálným věcem, které se buď dějí, a nebo se mohou dít, že?

Poly: Opravdu jsme se snažili maličko vymanit z předchozí tématiky a kacířské polohy. Při psaní textů nejsem úplně schopnej se od toho oprostit, protože mám tu existencialistickou otázku v sobě – napadají mě přirovnání a slogany, které by mi bylo líto nepoužít. Ale není to už zdaleka hlavní téma a chtěli jsme, aby texty tentokrát byly ukotvený v reálném světě. Aby byly jedovaté, ale aktuální.

Jak velkou roli má při skladatelském procesu práce celé kapely a jak často je to věcí právě klávesáka Tudyho? Ptám se, protože právě jeho nástroj mnohokrát hraje nosné party. Jak vůbec vznikala nová deska?

Tudy: Kapela hraje roli velkou, protože Polyho nápady a pracovní aranže (které v první fázi připravuje doma), rozvíjíme ve druhé fázi ve zkušebně a pracujeme na tom společně jako kapela. Ve třetí se předprodukce přesouvá do mého domácího studia, kde podle nahrávky ze zkušebny naprogramuji bicí a basu a začnu pracovat na klávesových aranžích. Zde musím na Polyho prásknout, že je autorem velké části klávesových motivů a tvoří si je již v první fázi. Moje hlavní práce je sound-design a současně jsou to aranže klávesových partů. V té chvíli už samozřejmě některé Polyho linky rozřeďuji a přidávám i vlastní nápady. Hotové mixy pak nejdříve dolaďujeme společně a následně přichází na řadu producent RoboTom. Ve studiu pak téměř vše nahrajeme znovu. Ale už přesně víme jak a řešíme především zvuk.

Poly: Tudy je velmi důležitej. Linky a noty hlavních motivů pro klávesy sice nosím já už jako součást hotové písničky, protože tvoří s kytarami nedílnej celek, ale finální zvuky syntezátorů a další nápady už rozvíjí Tudy. Mezitím písnička v první fázi ještě projde zkušebnou, kde spolu všichni dolaďujeme hlavně rytmickou stránku. A pak už na ní pracuje hlavně Tudy a předprodukci před samotným studiem konzultujeme s RoboTomem.

Když se zaměřím na texty, nevyhneme se znovu dalšímu mini-příběhu vašeho hrdiny Joea, tentokrát se v jedné skladbě zpívá, že si neuhlídal záda, co k této skladbě můžeš říct? Nyní je píseň dosazená do pozice právě vznikajícího klipu/singlu, asi půjde o koncertní tutovku, přijde ti téma zrady v současné době vděčné?

Poly: Je to jedna z ikonických písní o zradě, které na tomhle albu máme. O ráně do zad od přítele. Zažil to každej z nás. „Ponížit je víc než zabít, ale když chceš skutečně ublížit, musíš zradit.“ Vybrali jsme ji jako první klipovku, protože hudebně i textově možná nejlíp charakterizuje celé album. Videoklip vzniká pod taktovkou filmaře DNT2, scénář je temnej a bude, doufejme, působit dost znepokojivě. Téma zrady mě v poslední době fascinuje – původně mělo celé album být jakési temné příběhy o zradě. Nakonec jsou na něm i jiný písničky, ale těch příběhů je většina. A ne úplně vážných – některé jsou i jakési karikatury či černé grotesky.

Z mého pohledu je největší hitovkou „Ať kypí žluč“, což je jasný adept na klip i koncertní vypalovačku, nejen díky svému skandovanému refrénu a chytlavé lince, ale i díky žhavému textu cílícímu na aktuální neduh internetové komunikace. Dokonce jsem přesvědčen o tom, že vynechání této skladby z komerčnějších plánů kapely by bylo trestuhodnou chybou, jaké by se snad dopustil jen člověk ortodoxně zaseknutý v tvrdém undergroundu, který nemá pro podobné věci cit. Jsem přesvědčen, že tohle je song, co kapelu může dost posunout vzhůru, teď myslím co do počtu fans. Jaký je Tvůj názor právě na tenhle song?

Poly: Tahle věc je pro mě osobně nejsilnější píseň alba (i z osobních důvodů, protože se mě jednu dobu ta hysterie a sdílení nejrůznějších fake news na sociálních sítích hodně dotýkaly), naživo určitě zazní a chtěli bychom na ni natočit druhej klip. Snad do konce roku, pokud se to stihne. Je naléhavá, provokující, ale zároveň nijak otravně nepoučuje, neřeší.

Zatím jste zvolili k prezentaci alba songy „Nebe a Nietzsche“ a „Mezi námi přeskočila jiskra“. Můžeš nějak osvětlit, co ten který song pro tebe znamená a proč byl zvolen právě on?

Poly: „Nebe a Nietzsche“ jsme natočili jako singl už před rokem, včetně klipu. Měl být předznamenáním nového alba. Po vydání alba jsme jako první představili „Mezi námi přeskočila jiskra“ a hned nato „Co zní temně, musí ze mě“ – jsou to dvě odlišné věci: jedna je spíš rozverná gaunerská groteska, druhá je jedovatá a temná. Vybrali jsme je proto, že byly v užším výběru, ale videoklipy nakonec točíme na jiné skladby. Jenže práce na klipech jdou pomalu, takže hlavní singly z desky teprve představíme. První videoklip „Joe si nepohlídal záda“ bude určitě do začátku podzimu.

Jak dlouze vůbec vznikají texty současné INSANIE? Je to otázka dnů, týdnů nebo let? Který šel ven sám a při kterém jsi potil krev?

Poly: Já potím krev při všech. Nejdřív jen tak čmárám na papíry, spojuju myšlenky k sobě, až mi konečně do sebe zaklapne základní idea, kterou pak rozvíjím. Jeden text dělám vždy několik dní, než jsem s ním spokojenej – dost ho cizeluju, možná to s tím perfekcionismem přeháním, ale potřebuju s ním být do posledního detailu spokojenej, potřebuju s ním zažít muka, jinak bych měl pocit, že si nezaslouží jít k lidem. Nejsnadněji přišel na svět text „Ať kypí žluč“, ale to je mimořádná věc, která se mi stane jednou za deset let – že mi najednou v hlavě vyskočí pár už hotových veršů, které navíc dávají samy o sobě smysl, a už je stačí jen rozvinout. Ten základní nápad je vždy nejtěžší cesta.

Máš na desce mezi skladbami nějakého totálně vypoceného favorita? Je zde song, který ti tak nějak nejvíce přirostl k srdci? Odrazuje se vůbec u tvé obliby toho kterého válu skutečnost, jak dalece byl ten který text/song pracný?

Poly: Neodráží. Vypocené jsou skoro všechny, se všemi byla práce. Já ty písničky pak hodnotím podle finální podoby. Na nové desce mám svoje favority, ale baví mě všechny. Bohužel naživo můžeme hrát jen maximálně polovinu z nich, protože čas koncertu není nafukovací a chceme hrát i skladby z předcházejících alb.

Tudy: pro mě to není o pracnosti, ale o tom, co z těch písniček nakonec vylezlo. Nejvíc mě baví Joe si nepohlídal záda a Co zní temně, musí ze mě.

Na desce jsou v závěru umístěny i remixy, na kterých pracovalo několik externistů a hostů alba. Je zde Vladivojna La Chia, Honza Muchow a další, co k trackům můžeš říct, jak se to vůbec seběhlo, že jste dali tolik prostoru i lidem zvnějšku?

Tudy: To jsme dělali už dříve, ale tentokrát jsou remixy víc vidět, protože nejsou ukryty v datové stopě, ale jsou součástí alba. Nicméně jsem rád, že je pro nás udělali takoví mistři svého oboru. Všech pět remixů mě neskutečně baví. Ale doporučuji zabrousit do datové stopy minulé desky a na náš Youtube kanál, tam se taky najdou pěkné kousky. Namátkou od Onehalpha (Mashy Muxx), nebo Depressive Disorder.

Jak nyní vůbec INSANIA funguje? Asi to už nebude o věnování veškerého volného času právě hudbě? Zkoušíte pravidelně a nebo jen před nahráváním nového materiálu případně před turné?

Tudy: Ono to není jen o zkoušení. Kolem přípravy desky je spousta další práce, kterou si podle možností a schopností jednotlivých členů dělíme. Stejně tak příprava nového koncertního playlistu se neodehrává jen ve zkušebně. S naším postupujícím klonováním (děti) je to docela záběr.

Co můžeš říct o nadcházejícím podzimním turné? Už se rýsují termíny? Jak dalece bude zastoupeno nové album „Na počátku byl spam“? Případně jak mnoho a kam se vůbec budete z prezentovaného materiálu nejdále vracet?

Poly: Podzimní SPAM Tour bude mít asi 20 zastávek, termíny postupně přibývají a z nového alba budeme hrát šest písniček. Kromě toho to bude takovej průřez naší tvorbou, v podstatě z každého alba zazní aspoň jedna věc. Ale těžiště bude materiál z posledních 2-3 alb.

Je jasné, že s každým dalším albem se logicky mění set-list. Není ti někdy líto toho množství starších skladeb, že už třeba nikdy nezazní naživo? Je tohle vůbec věc, nad kterou častý autor hudby své dlouholeté kapely může přemýšlet?

Poly: Takhle nepřemýšlíme. Těšíme se vždycky, že přibudou nové věci – ta nepřetržitá změna nás na tom dost baví. K některým starším věcem se občas vracíme. Teď jsme například vzkřísili a aranžérsky trochu přeleštili Letíme dál, která bude jako bonus i na vinylové edici SPAMU. Po každém koncertu za námi chodí fanoušci a zklamaně se ptají, proč jsme nehráli tuhle nebo tamtu písničku. Většinou ale pochopí, že na play-list, který může mít max. hodinu a půl, se všechno nevejde.

Posloucháš vůbec někdy v dnešní době ještě své staré nahrávky?

Poly: Jen zcela výjimečně, když si například potřebuju něco připomenout, nebo když mě k tomu něco donutí.

Jak vůbec vnímáš současnou fanouškovskou základnu INSANIE. Dokážeš si představit, že jde o lidi, kteří tu kapelu vnímají kontinuálně a nebo máš spíš pocit, že je zajímají právě jen ta nová, chytlavější alba?

Tudy: na koncertech vídám některé stálé fanoušky už od začátku mého působení v INSANII (tzn zhruba 10 let). Stejně tak se přidávají noví a samozřejmě i někteří odpadávají. Úplně původní fanoušci chodí jen výjimečně, ale na výročním koncertě k 25 letům INSANIE jich bylo hodně :-) .

Poly: Naprostá většina současných fanoušků si nás našla v některé pozdější vývojové fázi. My za tu dobu, co hrajeme, už vystřídali několik „generací“ publika. Pět let vídáš na koncertech přibližně stejné tváře, zdravíš se s nimi, pak někam zmizí a další roky vídáš zase jiné. A tak dokola. Je to zvláštní pocit. Jinak se ale zjednodušeně fanoušci dělí na mladší, kteří mají rádi naši aktuální tvorbu, a na starší, kteří nostalgicky vzývají spíš starší alba.

Co se fanouškovské základny týče, jaký tam vůbec pozoruješ posun, ať už jde o typ posluchačů případně jejich nárůst?

Poly: Hodně nových lidí si nás našlo díky albu „Zapal dům poraž strom…“. Jinak se publikum do té doby posouvalo a měnilo spíš tak nějak plynule spolu s námi.

Co INSANIA a hudba jiných kapel, zaujalo vás v posledních měsících a letech něco, ať už na naší či na zahraniční scéně?

Tudy: V tvrdé muzice mi největší radost působí turnovští ALL FRIENDS DEAD. Z elektroniky mě nepřestávají dostávat FILTHY DUKES a současně mě hodně baví i Calvin Harris. A pak mě totálně sejmula nová deska Mike Oldfielda. Její DVD mix 5.1 je neskutečný.

Poly: Je spousta zajímavé hudby. Já hodně hledám na YouTube, protože mě zajímá i vizuální stránka těch projektů. Nedávno jsem si třeba našel Leonarda Cohena (bohužel chvíli nato zemřel), fascinuje mě temná muzika písničkáře Woodkida. Občas mě chytí nějaká filmová hudba. Z českých věcí mě baví VANESSA, jsou tu i výborný mladý kapely, jako např. ALL FRIENDS DEAD.

25.07.2017	Diskuse (1)	Stray janpibal@crazydiamond.cz