INSANIA - GRRRotesky

60%

Brněnská INSANIA se po pěti letech hlásí s novou řadovou deskou „GRRRotesky“. Objektivně lze říci, že směr, který si čtveřice před víc než dekádou vytýčila (zhruba okolo úspěšného alba „Kult hyeny“), nadále vybrušuje k spokojenosti rostoucí fanouškovské základny. Znát je větší přímočarost i nekomplikovaný naturel songů. Na INSANII mě vlastně baví hlavně chytlavé vypalovačky pozdního období, takže při pohledu na vývojovou linii jejich rostoucí diskografie se dalo předpokládat, že bych mohl být i letos spokojen. Jenže tomu tak není.

Právě moment, kdy vtipně podaný text dokonale zapadne do harmonií a nosných linek písně a z té je pak cítit trvanlivější potenciál, jsem u letošní novinky zažil pouze párkrát. Víte, ono je pro pisálka vždycky nepříjemné, když se věc nevyvrbí tak, aby o ní v pozitivním duchu referoval. Zvlášť při vědomí onoho úsilí, které svému dílu samotná kapela věnovala. Dalo by se to celé tedy napsat diplomaticky - hlavou mě proplouvají věty jako - INSANIA navazuje přesně tam, kde minule skončila! Sarkastická čtveřice nadále vybrušuje svůj projev k dokonalosti a nikoho nešetří. Poly má v zásobě plné rukávy kvalitních veršů, nápady se odevšad jen hrnou...apod., ale tak to prostě z mého pohledu není. Věřte, rád bych chválil, ale rozhodl jsem se nahrávku popsat přesně tak, jak ji cítím. Jak tedy začít? Asi zjištěním, že zdejší chytlavost, pakliže se na albu nachází, působí z mého subjektivního pohledu trochu nuceně. INSANIA roku 2022 ani není o povedených skladbách, jako spíše o sloganech, kterým se můžeme v tom lepším případě zasmát. Skladeb co nadchnou, zde bohužel až tolik není, což vnímám jako hlavní negativum novinky. Na druhou stranu, po zvukové a produkční stránce si album drží znovu vysokou úroveň.

Co na deskách „Zapal dům poraž strom“ a „Na počátku byl spam“ působilo přirozeně, svěže a chytlavě, případně oplývalo notnou dávkou jedovatého humoru, to z novinky cítím pouze jako úpornou snahu po dosažení obdobných met. Kapela se v podstatě stále drží svého anarcho-crossoveru s předsazenou rolí vokalisty Polyho, jenž jako vždy sází na své textařské schopnosti a uvěřitelně podávanou roli zlodušského kazatele. Žádaný výsledek se u mne však nedostavuje jako v případě několika předchozích alb. Netuším, jestli je to o něco méně silnými texty a jejich tématy, méně silnými songy celkově a nebo prostě jenom mnou.

Úhledné riffy a rytmy jsou opětovně drženy pod okovy Tudyho keyboardího aparátu, tomu jedinému je dovoleno výrazněji dovádět, čemuž se zbytek nebrání, ale radostně jej od podlahy podporuje. V minulosti tomu vlastně nebylo jinak, samply, umělé zvuky či všemožné klaksony k INSANII už dávno patří a jsou hlavními nositeli dobrodružnosti v jejich soundu. Od kytar zas o kus pročištěnější songy čerpají z crossoverového narativu let devadesátých, všem je tedy jedno, že industriální zvuky mohou narušovat třeba i nedělní poobědovou pohodu, jakou nám tehdy přál z obrazovky někdejší ředitel Tv Nova. Album po stránce zvuku a produkce drží hezky pohromadě a bez stylových výkyvů jede vstříc rock´n´rollovému peklu, kde se s hesly a hláškami Poly..., no chtěl jsem původně napsat že se s nimi Poly nemaže, ale je mě jasné, že se musel fakt zapotit, neboť snadný vznik z těch věcí letos rozhodně cítit není, tak sorry, že plynulost recenze narušuju další boční úvahou. Tyhle skladby prostě nevznikly na výstřel, to vím jistě. Proč mám pocit, že mu každý verš dal pořádně zabrat? Dojem spontánního vystřelení nápadu zde vážně nemám, spíš mě přijde, že tvorba téhle desky musela fakt bolet.

Není náhodou, že pilotní singl „Jedeme peklo“ je jednoznačně nejhitovějším songem kolekce. Ten jediný má v sobě onu lehkost vypalovaček z předešlých dvou alb (když poslouchám Spam, tak se nestačím ani otočit a už kolem mě sviští osmá skladba a zároveň je mě jasný, že ani jedna z předešlých neminula cíl, zkrátka hit za hitem, tohle tady postrádám, takže jak to celé nazvat? Díky aspoň za to Peklo!), nechybí mu tah na branku, správně punková divokost a rovněž chytlavý, chlapácky bodrý refrén. Jízdu na ohnivé pouťové lochnesce permanentně dokola pohání právě nejrůznější sirény a nepoklidné umělé zvuky, které svým vyzněním upomínají na americké šílence z MINISTRY. 

Pokud bych neslyšel úvodní song „Vytěsňuju“ (jinak nakonec rovněž jednu z povedenějších položek celku), ani by mě nenapadlo, jak nedílnou, nutnou a každodenní součástí života vnímavého jedince v současném přeinformovaném světě může být právě ono záhadné „vytěsňování“. Tento úvodní song alba mě jako s mírným předstihem zveřejněný singl nezaujal, ale coby součást celé desky, respektive její rozjezd, vlastně funguje dost dobře. Text o nutném šetření mozku působí vtipně, skladba je vrstevnatá a má potenciál růstu, jen je třeba dát jí trochu čas a uvědomit si i ony aranže a detaily. Následuje několik vcelku banálních a ne moc vtipných vyřvávaček typu „Narvi svůj testosteron jinam“ nebo „Haka starýho Nicka“, které vypovídají zřejmě o přebujelém machismu kolem nás. Druhá jmenovaná platí za asi netvrdší jízdu z celého alba, ale její divokost neguje právě málo nápadu. Záhy ji střídá vcelku úsměvná „Ses ztrapnil“, která zřejmě hlásá moudro, že bejt trapnej je vlastně nejvyšší meta fungování („...jako James Bond akorát trapnej...“).

Asi nejsilnější text vlastní song „Placatej svět“, vedle vypalovačky „Jedeme peklo“ nepochybně druhý vrchol celé desky. Skladba se otevřeně strefuje do vcelku početného zástupu našich spoluobčanů, kteří jsou ze své podstaty přesvědčeni, že se řídí především selským rozumem, následkem čehož jsou schopní popírat zaručená fakta a naopak věřit úplným nesmyslům, dezinformacím a blábolům. Vždyť přeci tou nejvyšší školou je právě vysoká škola života, to dá rozum, ne? Líbí se mě, jakým způsobem je text podán. Ve své komplexnosti postihuje širokou škálu myšlenkových zvěrstev, odhalených snáze i díky internetu a sociálním sítím, za druhé má Poly talent dát celé té věci potřebný nadsázkový feeling a vdechnout jí život. „Placatej svět“ je vlastně asi úplně nejlepší song na desce a jedna z nejlepších skladeb INSANIE vůbec. Skvělá záležitost o těch, co se ze své podstaty nehodlají za žádnou cenu omezovat, natož pak přizpůsobovat.

Z druhé poloviny nahrávky trochu zaujme gangsterka „Bomba v kabaretu“, znázorňující spletitý chod světa coby nekonečně navazujícího potravního řetězce/procesu, který má svůj vnitřní řád a dává zaručeně smysl. Halucinační náladou oplývá refrén skladby „Víc než platonicky“, ten vnímám rovněž jako originální i bez potřeby porozumění textu, bohužel zbylé skladby mě nenabídnou příliš zajímavého ani v rovině melodiky, ani po stránce textové náplně. Novinka vlastně není vůbec groteskní a to ani v pozitivním, ani v negativním smyslu. Jakkoliv je po zvukové a strukturální stránce promakaná, na mne působí jako materiál, kde se s vymýšlením kvalitních nápadů kapela tak trochu prala. Ve srovnání s několika předchozími alby nejsem zdaleka tak nadšen, i když to určitě nebude tím, že by si INSANIA vybrala oddechový čas. Naopak je znát, že nic nebylo podceněno. Prostě to někdy vyjde jinak.

15.03.2022	Diskuse (10)	Stray janpibal@crazydiamond.cz