INSANIA - Na počátku byl spam

90%

Brněnská INSANIA si na letošek přichystala další zásobu jedu a výsledkem jejich skladatelského snažení je tak jejich devátý studiový počin „Na počátku byl spam“. Deska potvrzuje směr, jaký kapela nabrala v průběhu posledních deseti let fungování. V rovině instrumentální jsou skladby poskládány znovu o něco úhledněji a pročištěněji než kdykoliv v minulosti, tedy tak, aby na nich vynikly hlavně texty plné znamenitých slovních hříček a vtipně prezentovaných zlovolností. V rámci celkového soundu již nějakou tu dobu předsunutý Polyho zpěv se zde nevyhýbá celé řadě excentričtějších poloh a působí ve výrazové a emocionální rovině o dost různoroději, než tomu bylo v časech divočení. Kapela si dnes umí více vyhrát s detaily a s tím souvisí i fakt, že dominantní je znovu vklad Tudyho kláves a elektronických prvků, zde podporovaný výtečně šlapající rytmikou Klíma/ Black Drum a nějakým tím hutným Polyho riffem. Ačkoliv celkově nelze říci, že by nějaký instrument působil nepatřičně a byl upřednostňován na úkor těch dalších. Zvuk INSANIE je poplatný střednětempému crossoveru (či dokonce nu-metalu) s industriálními prvky a je uzpůsoben chtěnému výsledku, tedy aby vynikla zejména textová sdělení, hlavní to nositelé příběhů a myšlenek skladeb. Klávesy tak zastávají roli onoho nepřeslechnutelného harmonického zdobení. K textům. Pro tentokrát si dokonce myslím, že se povedly ještě o kus lépe, než tomu bylo kdykoliv dříve, a sice zejména z toho důvodu, že témata v nich zachycená vypovídají mnohé o současných problematických celospolečenských jevech a fenoménech, jako jsou zejména ztráta iluzí a víry, odlidštěnost a úpadek morálky, jenž jsou následkem zrychlené doby. Když to celé kapela navíc dokáže podat s patřičným vtipem a pichlavostí, výsledkem je pozoruhodný koktejl skladeb plných jízlivého záporáckého smýšlení a jeho detailní perspektivy.

Především texty, jako je třeba ten ve skladbě „Ať kypí žluč“ (jedna z největších hitovek a skladba vyloženě si říkající o chorálování fans pod koncertním pódiem), který pojednává o tom, k jakým celospolečenským komunikačním deviacím vede povrchní a neosobní internetová komunikace a prostředí sociálních sítí, mají šanci oslovit mnohem širší záběr posluchačů, než tomu bylo kupříkladu před dekádou u nahrávek, které započaly onu transformaci INSANIE, od zběsilejší hardcore acid-punkové smečky, v hitovou mašinu operující se silnými chytlavými výpověďmi ve středních tempech. Nebýt oné silné textové složky, byla by dnes INSANIA vlastně vcelku obyčejnou crossoverovou kapelou po vzoru kupříkladu COCOTTE MINUTE, ale právě díky vynikajícímu Polyho veršotepectví se umí této zprofanované škatuli obstojně vyvarovat. Když srovnám textovou stránku novinky s alby jako „Rock´N ´Freud“ nebo „Kult Hyeny“, je už na první poslech nápadné, jak moc se Poly zlepšil coby textař a jak dnes cílí na mnohem zdomácnělejší a palčivější neduhy.

Úvodní „Nebe a Nietzsche“ sice upomene na rozeskákanou formu crossoveru, jaká byla v módě v devadesátých letech, ale poselství skladby týkající se všech, jenž dnes tak rádi usilují býti svatějšími než svatí, jí dává neuvěřitelně aktuální podstatu. S dobře známým kámošem Joem se shledáme hned v následující pecce „Joe si neuhlídal záda“, ironicky podanému zobrazení o individualismu, sobectví a devalvaci hodnot vztahů. O stádovitě vypatlaneckém supění a závodech ve vymezování se vypovídá již výše zmíněná „Ať kypí žluč“, což je song, který má šanci stát se legendárním. V teritoriu uraženého ega a na pocitech nutné odplaty vystavěná „Mezi námi přeskočila jiskra“ vychází z příbuzných oblastí jako „Joe si neuhlídal záda“, a i tahle vypalovačka patří k songům s velkým hitovým potenciálem. První polovina nosiče je ostatně hity naprosto nabušená.

Po stránce textu i atmosféry mne zaujala „Co zní temně, musí ze mě“, kde se Polymu povedlo (skoro až Kocábovským způsobem) zachytit myšlenkovou promluvu jakéhosi zkaženého neřáda se sebou samým, máme co do činění s jedním z nejsilnějších momentů kolekce, a to ačkoliv se skladba vymezuje vůči hitovým ambicím svou pomalejší, záludnější a temnější stavbou. Srdcem na dlani se původně vykazovala kytičková „Celestýna…“, která si nakonec, jak popisuje jedna z nejjízlivějších písní novinky, pořídila otlučenej revolver, aby dokázala po svém čelit světu, který má ohavnější tvář, než jak se původně zdál. Zdali text skutečně pojednává o v současnosti na facebooku zřejmě nejsledovanější osobě tohoto jména, však prameny nakonec neuvádějí. Podobný ráz má i song „Mokré sny o smrti“, kde se Polymu podařilo vysmát se povrchnosti, konzumu a všemu, co se neobejde bez nálepek a zobecnění. Za jedinou slabinu novinky tak považuji klesající úroveň nápadů v samotném závěru nosiče, kam je zařazeno to méně charismatické.

Z mého pohledu se letos INSANII podařilo nahrát skutečně velmi jedovatou a zároveň ambiciózní desku, která má mnohem větší šanci oslovit širší zástup posluchačů, než tomu bylo u kteréhokoliv předchozího alba. Jistá úhlednost a anti-chaotičnost tomu také napovídá, nicméně když mají songy podobně silné texty, jsou mi nějaké snahy o zalíbení se úplně jedno, tyhle songy se zkrátka povedly a je mě úplně šumák, zdali se díky nim dostane INSANIA na úspěšnostní level kupříkladu kapel jako VYPSANÁ FIXA nebo WOHNOUT, podobné věci totiž na hudbě absolutně neřeším. Obstojně zvukově ošetřené a zprodukované (navíc vlastnící ve své bonusové části i několik pozoruhodných remixů za účasti muzikantských externistů), záludnými myšlenkami naplněné a vtipně jízlivé album, jakých nevychází zrovna mnoho a to ani v dnešní, hraniční době. 

26.06.2017	Diskuse (39)	Stray janpibal@crazydiamond.cz