INSANIA - Recycling and Live in Seattle
„Ani v downtownu – centru města s mrakodrapy, nebylo vidět žádného yuppie, žádné džejáry v oblecích a brzy jsme si zvykli na to, že si nás nikdo nevšímá. Jen Poly, který 24 hodin denně natáčel kamerou vše, co mu přišlo před objektiv, byl středem pozornosti. Nás samotné ke konci výletu jeho donekonečna se opakující otázky a natáčení našich odpovědí dohánělo k zuřivosti.“ (Klíma – Kronikář)
Vzhůru přes oceán...
Minule jsme si prozradili, že krátce před koncem milénia bylo u INSANIE hodně rušno. Na začátku roku 1999 se totiž kapela chystala na turné do Spojených států. Zpočátku se dost rozhodovala, návštěva hamburgerového ráje nebylo přesně to, z čeho by se pánové v noci odkopávali, nakonec se ale jelo. Šnůra měla původně čítat koncerty po celém západním pobřeží USA, nakonec se ale plány smrskly na Seattle a okolí. Kapela v Americe pobyla tři týdny a Klíma i Poly z dobrodružné cesty sepsali obsáhlé reportáže, ze kterých se dozvíme třeba, že: 1) „inteligentní“ letištní zřízenci stačili už při cestě tam rozflákat Klímovu basu; 2) kapela se nachomýtla k přestřelce policajtů s jakýmsi magorem; 3) hostitelé INSANII zavezli k hrobu Jimi Hendrixe nebo na místo zvané A Sound Garden, podle kterého se pojmenovala jistá místní kapela; 4) ze Seattlu si kapela udělala výlet do San Francisca a absolvovala propršené výlety k oceánu a pod obří sekvoje. A tak dále a tak dále. K Polyho spisku otištěnému v časopise Big Beng! (č. 20/1999) se už dostanete asi těžko, ale Klímovo svědectví naleznete v bookletu CD „Recycling“ nebo na webovkách kapely v sekci Fakta.
Asi se nečekalo, že INSANIA ve městě, kde tehdy prý bylo 150 klubů a 400 kapel, udělá nějakou zvláštní díru do světa, přesto byly březnové koncerty spolu s místními UNKLE BETTY zajímavou zkušeností. Navíc se některé z koncertů nahrávaly a záznam posloužil jako základ pro nové, neřadové cédéčko. V Seattlu se INSANIA dokonce spřáhla se zvukařem Petem Blasim a výsledkem jejich spolupráce byly dvě nové skladby („Growing Pressure“ a „Blue Silent Spell“), rychle nacvičené přímo na místě a nahrané ve studiu NAF. „Big Pete“ je člověk, který stál za ranými nahrávkami SOUNDGARDEN a ALICE IN CHAINS, a zřejmě také sympatický chlapík, protože za zvučení ve studiu si prý kapele řekl jenom o pizzu k večeři...
Ještě před odjezdem do USA bylo domluveno, že INSANIA v Americe pořídí videozáznam, který se pak sestříhá pro televizi. Poly proto vyrážel do Ameriky připraven jako perfektně vybavený japonský turista a natáčel vše, co se šustlo. Výsledný dokument je dnes pravděpodobně nesehnatelný, ale kapela na svých stránkách slíbila, že se ho pokusí splašit a hodit na internet. Tak držme palce!
Recyklace
V září 1999 vyrazila INSANIA znovu do žirovnické Haciendy. V kapse měla záznam z amerických koncertů a dvě nové věci nahrané ve studiu v Seattlu, protože ale na připravovaném cédéčku zbýval ještě dostatek místa, vrátila se do historie a znovu nahrála – neboli zrecyklovala – pět skladeb z desky „Crossfade“. Ty dostaly nový zvukový kabát a aranže, jsou skvělé odpíchnuté a obohacené o různé zvuky a pazvuky. „U. R. Dead“ a „Vertigo“ jsou oproti původním verzím o něco zjednodušené, „Sonic Mess“ a „Zimní varování“ se změnily o něco méně, i když i ony dostaly nový kabát a našláplejší dynamiku. Naprosto překopaná je pak „Under Ground“, která je ponovu vyklidněnou, až „chill-outovou“ záležitostí.
Aristokracie nových vyděděnců
Přišel rok 2000. Konec světa nenastal, mimozemští vetřelci nepřiletěli a počítače se nevzbouřili proti lidstvu, takže svět i INSANIA mohly klapat dál. 1. ledna 2000 kapela vydala „Manifest Aristokracie nových vyděděnců“. Šlo v podstatě o prohlášení k dobovém stavu kultury a odmítnutí stádnosti. Termín „Aristokracie nových vyděděnců“ si navíc kapela vetkla i do názvu, aby se odlišila od speedmetalové INSANIE, která se začala do hudebního prostoru ozývat odkudsi ze Švédska. Několik let se tedy kapela oficiálně titulovala jako „INSANIA & The Aristocracy of New Outlaws“, i když se všeobecně dál používal klasický jednoslovný název.
Kytary a počítače ruku v ruce...
V roce s dvojkou a třemi nulami vyšlo u firmy Miloše Doležala CBR slibované cédéčko. Nese název „Recycling & Live In Seattle“ a je stylově zabaleno do digipacku z recyklovaného kartonu. Navíc přední stranu zdobí symbol „recyklovaného“ pentagramu, který se stal jakousi trvalejší poznávací značkou kapely.
Úvod cédéčka zařizuje zelektronizovaný skřek – přivítání Aristokracie nových vyděděnců. Následuje pět recyklovaných skladeb z „Crossfade“, devět živých songů z druhé a třetí desky a dvě nové skladby z amerického studia. Aby však kompakt byl naplněn až po okraj, přihodila INSANIA na cédéčko tři remixy svých skladeb, o které se postarali undegroundoví DJ-ové. „Black Magick Deep House Mix“ má na svědomí jistý Onehalph a jde spíš o vlastní dílo stvořené volně na motivy Insanie, druhý tvůrce – Frenzy – zmixoval „U. R. Dead“ do strašidelné elektroniky, která by výborně sedla do nějaké cyberpunkové animárny typu Sin City. Nejvtipnější je pak třetí remix – Desert Storm pomocí krabiček a mačkátek vytvořil fantastický bordeloidní výplach pod názvem „Insania“ (cover skladby „Sonic Mess“).
Celý tenhle projekt – propojení dvou undergroundových scén – kytarové a elektronické – u jehož zrodu stál už jmenovaný Frenzy, vlastně vyplivl celých šestnáct remixů skladeb INSANIE od různých DJ´s. Aby nepřišly nazmar, byly v zimě 2001 vydány na cédéčku jako příloha časopisu Tamto a vyšly pod názvem „Tamto remixuje Insanii“. Předělávaly se skladby z alb „Crossfade“ a „Virtu-ritual“ a nejvíce se dýdžejům asi pozdávala „Černá magie je fajn“, protože je na cédéčku zremixovaná hned čtyřikrát. Křest časopisu a cédéčka se odehrál 14. března 2001 v pražském Futuru. A pak už se netrpělivě hledělo k branám Cultu Insania, kdy se z nich vynoří nové studiové album...
| 24.06.2017 | Diskuse (0) | DarthArt lubor.lacina@centrum.cz |
 |
