INSOMNIUM - Argent Moon

60%

Novinka finských zasmušilých metalistů INSOMNIUM by se mohla s klidem zařadit mezi jeden z mnoha post-covidových syndromů. Ne snad, že by dokázala způsobit zdravotní komplikace nebo jinak znepříjemnit život, ale její vznik úzce souvisí se zrušeným turné právě z důvodu covidové pandemie. INSOMNIUM stejně jako mnoho ostatních skupin reagovali na prázdný kalendář další tvorbou, přičemž se rozhodli pro stručnější formát EP. Na menším prostoru aktuálně představují fanouškům poněkud jemnější hudební tvář, než na jakou jsme od nich byli za dvacet let jejich existence zvyklí. A jelikož se kvapem blíží společné vystoupení s krajany OMNIUM GATHERUM v Praze, je pro našince „Argent Moon“ ideální ochutnávkou současné formy kapely.

Přestože je epko rozdělené na čtyři skladby, působí spíš jako výrazově jednolitý blok ukotvený v melodramatické hře plné akustických tónů a teskných severských melodií. Baladický charakter nahrávky umocňuje absence deathmetalové složky a také nebývalé využití čistého vokálu. U INSOMNIUM nejde samozřejmě o nic převratného, novátorská je pouze míra prezentace své vlastní odlehčené verze. Zatímco u předchozí produkce (včetně poslední výtečné řadovky „Heart Like A Grave“) byly melancholické a náladotvorné vzorce jen jednou z několika používaných hudebních formulací, na „Argent Moon“ tvoří samostatnou osnovu celého dění. Bez metalové tvrdosti a údernosti se buduje obnažená nostalgická atmosféra vystavěná na kontrastu unplugged nápěvů a temných naboostrovaných harmonií. Tradiční šablony se drží i oba zpěváci; překvapivě sebejistý Jani Liimatainen nechává znít svůj příjemný a výpravný hlas na akustických linkách strun, zatímco growling Niilo Sevänena hromuje v táhlých kytarových vyhrávkách.

Emocemi se na „Argent Moon“ nešetří, naopak jsou hlavní zbraní, která míří přímo na komoru. Pro zkušeného posluchače jsou ovšem použité motivy příliš fádní a prvoplánové, než aby se jimi nechal strhnout. Částečně se to daří ještě u úvodní písně „The Conjurer“, disponující skvělým nosným kytarovým tématem, decentně použitými sbory a akustickými vsuvkami. Píseň se kroutí a klikatí skrze typicky finské melodie až k vystupňovanému závěru a určitá magická aura se jí rozhodně nedá upřít. Následně se ale kouzlo vytrácí a zbylé tři songy servírují jen předvídatelné schéma a mnohokrát slyšené postupy. INSOMNIUM mělce klouzají po lesklém povrchu a uniká jim skutečná hloubka. Ta přitom nemusí být nutně překombinovaná, jak dokazují chytlavé a zároveň propracované temné hymny od AMORPHIS nebo songy dalších sentimentálních Finů BARREN EARTH, tentokrát načichlé zdravou dávkou progrese.

Slabá muzikantská přesvědčivost na „Argent Moon“ jasně signalizuje, jak důležitou komponentou je u INSOMNIUM death metal. Jakkoli byly rychlost a agresivita během vývoje kapely zřetelně zkrocené a hroty pečlivě obroušené, tak přítomná smrtící linie stále tmelila a zvýrazňovala specifický drsný a melancholický ráz minulých alb. Bez deathmetalových riffů a rytmů, třebas i ve vedlejší roli, se skladby ztrácejí v opakujících se epických plochách, kterým chybí právě ono potřebné uzemnění. Že jsou individuálně muzikanti dostatečně vyhraní a vše je precizně zahrané, asi není potřeba dodávat. Bohužel forma zpracování jednoznačně vítězí nad slabě načrtnutým obsahem.

Vše zatím nasvědčuje tomu, že se jedná o ojedinělý pokus, takový lehký experiment a výlet do méně známých končin. Potud je možné takto nevyzrálou nahrávku brát s rezervou a nepřikládat jí větší význam. Jestliže však hodlají INSOMNIUM v jednostranném směru pokračovat, budou muset hodně přitlačit na vlastních nápadech a na celkovém výrazu. Třeba něco napoví avizovaná koncertní show.

06.10.2021	Diskuse (1)	Hivris riha.kamil@gmail.com