INSOMNIUM, OMNIUM GATHERUM, HINAYANA - Praha, Roxy, 19.ledna 2025

Trvalo mi nějaký čas, než se mi začali INSOMNIUM opravdu líbit. Zpočátku mi přišli monotónní a považoval jsem je za takovou méně výraznou verzi AMORPHIS. Postupně mě ale jejich kombinace melodičnosti, progresivnosti a brutality uchvátila a dnes jim dávám před jejich finskými bratry přednost. Průlomem pro mě bylo koncepční album „Winter´s Gate“ z roku 2016 o skupině Vikingů, kteří se vydávají hledat bájný ostrov na západ od Irska. Nominálně jde o jednu píseň v sedmi částech, fakticky o jakousi melo-deathmetalovou symfonickou báseň v duchu drsně severského magického realismu. Dosud stále nejsilnější deska finského čtyřlístku, kterou jsem během příslušného turné sice neslyšel, ale tak nějak doufám, že by ji mohli příští nebo přespříští rok k desetiletému výročí oprášit.

Mezitím je třeba vzít zavděk deseti/jedenáctiletými narozeninami předchozí „Shadows of a Dying Sun“, která se sice Zimní bráně koncepčně ani hudebně nevyrovná, ale pořád jde o velmi slušnou desku, což se potvrdilo v takřka úplně zaplněném Roxy i naživo. Album obsahuje stabilní čísla koncertního repertoáru Finů jako „Ephemeral“, „Primeval Dark“, titulní kus nebo vůbec nejúspěšnější hitovku kapely „While We Sleep“, ale také věci, které si teprve na tomto turné odbyly svou živou premiéru.

Dalším důvodem návštěvy pražského vystoupení mohl být pro mnohé i návrat ztraceného koncertního syna Ville Frimana. Někdejší hlavní skladatel čtyřlístku na tomto turné brázdí opět evropské břehy, a to po podivném odchodu kytaristy Jani Liimatainena, který jednoho dne prostě přestal s kapelou komunikovat. Friman se nechal vyrušit ze své paralelní kariéry univerzitního profesora evoluční biologie (například Helsinská nebo Yorská univerzita) a opět se svými nevědeckými kolegy vyrazil na větší turné. Uvidíme ale, jak to bude dál. Ville už delší dobu není hlavním skladatelem (otěže převzal druhý kytarista Markus Vanhala) a před časem se jasně vyjádřil, že delší koncertní šňůry kvůli své primární pracovní činnosti jednoduše nezvládá. Buďme tak rádi, že si ho můžeme naživo opět nakrátko užít, než se za kytarou pravděpodobně objeví brzy někdo nový.

Na turné INSOMNIUM doprovází hudební spřízněnci HINAYANA i hudebně-personální souputníci OMNIUM GATHERUM a ti prvně zmínění také úderem šesté vyběhli na pódium Roxy. Melodický death metal není úplně žánr, který si vybavíte ve spojení s Texasem a nic texaského také na produkci téhle bandy fungující deset let není. Pětice mladých muzikantů se inspiruje právě v kapelách jako INSOMNIUM nebo OMNIUM GATHERUM okořeněné hutnějším spodkem a podladěnými kytarami. Živě je jejich hudba i díky tomuto groovu alespoň nějaký čas zábavná, ale po několika písních už se vynořuje skladatelská monotónnost. Alespoň jsou Texasané mistři v synchronním máchání dlouhými a pečlivě umytými vlasy, což minimálně vizuálně celou show zpestřuje.

Absence silnějších hudebních nápadů nebyla naštěstí problémem druhých vystupujících. OMNIUM GATHERUM hrají stejně jako INSOMNIUM od konce devadesátých let melodický death metal a na rozdíl od nich se více drží původního melo-deathového soundu a nerozkročují se tolik do doomu nebo progu. Jinými slovy jsou pro mě méně zajímaví, i když mají dnes obě kapely stejného hlavního skladatele – kytaristu Markuse Vanhalu. I oni na tomto turné přehrávali jednu desku – v tomto případě „Beyond“ z roku 2013 – a na začátku k tomu neměli úplně ten nejlepší zvuk s příliš nabuzenými činely, což se spravilo až někde v půlce setu. Kapela ale disponuje kvalitními písněmi, dostatečným nasazením a po několika set odehraných štacích i koncertním profesionalismem. Stejně jako kontaktním a věčně usměvavým frontmanem Jukkou Pelkonenem, který koncert sympaticky táhnul. „Beyond“ je jedna z jejich lepších desek a v Roxy vynikly jak některé rychlé a skákavé kusy jako „New Dynamic“ nebo „Living in Me“, tak střednětempé „Formidable“ a „Unknowing“. Koncert rychle odsýpal a stopážovou neukázněností tak trpěla jen závěrečná desetiminutová „White Palace“, která si svými tichými a klidnějšími pasážemi úplně říkala o zapojení čistého vokálu. Tím ale bohužel v kapele nikdo nevládne. Venkoncem dobrý a energický koncert, ale nálepky slabších INSOMNIUM se u mě kapela nezbavila. Každopádně se na ně těším zas příští rok na Basinu.

„Shadows of a Dying Sun“ je na koncertě lepší než z pásku. Intro „Primeval Dark“ funguje jako skvělý a napětí vybuzující otvírák, který se přehoupne do rychlé hitovky „While We Sleep“ a stejně silné sypačkovité „Revelation“ a posléze do táhlejší, rozmanitější a progovější „Black Heart Rebellion“, která patří k mým nejoblíbenějším kusům z téhle desky. Koncert ukázal nejen sílu těchto písní, ale také že jsou na desce dobře poskládané, a dramaturgii řazení skladeb tak nebylo co vytknout. Pro mě překvapivým vrcholem večera ale byla až pátá a uvolněná „Lose to Night“ s čistými vokály Ville Leina a „Markuse Vanhaly“. Magie severské noci sestoupila v tu chvíli i do Roxy. Těžko lze uvěřit, že tuhle pecku před tímhle turné naživo nikdy nehráli. A stejně obtížně lze pochopit i výzvu, abychom si s nimi tuto píseň zazpívali… Já text rozhodně neznal a co jsem koukal, tak ani ostatní, takže mikrofon nad námi létal zbytečně.

Dobrý koncert, kterému do této chvíle ale chyběl pořádný mosh-pit, o který si kapela řekla během následující divočiny „Collapsing Worlds“. Lidi to v sobě asi dost drželi, protože pogo, které se v první půlce sálu rozpoutalo, mělo slušné grády a vydrželo až do konce večera. Byl jsem sice rozhodnutý, že do toho nejdu a chvíli jsem se držel stranou, ale když přišla má oblíbená rychlovka „Ephemeral“, tak mě tam nohy samy odnesly. Musel jsem, jinak bych prostě poté litoval. 😊 V mosh-pitu to bylo fajn a narazil jsem v něm i na kamaráda Ondru (to jsou setkání…). Moc jsem ale nechápal, že se Finové rozhodli produkci ukončit už po devíti písních – ještě, než zazněly všechny skladby z desky. Asi si mysleli, že neumíme počítat do jedenácti. Titulní věci jsme se tak dočkali až jako prvního přídavku a jako druhý přídavkový set zazněla závěrečná „Out To The Sea“ a ještě dva kusy z jiných desek – „Lilian“ a „One for Sorrow“.

Stejně jako před rokem a kus v Akropoli to byl velmi dobrý koncert. Jen jednu poznámku. Desky INSOMNIUM se honosí esteticky epesními obaly a celkově elegantní vizuální prezentací, kterou bohužel Finové nepřenášejí na koncertní pódia. Světelná show je sice funkční, ale strohá a nijak nápaditá. Chápu, že to stojí peníze, ale loni nám ukázali třeba TESSERACT nebo VOLA, že i s pár ledkami dokáže nápaditý aranžér vykouzlit barvité a nezapomenutelné představení nejen pro sluch, ale i pro oči.  

29.01.2025	Diskuse (0)	Gazďa