Boomer Space

IOTUNN - Kinship

Tři roky starou debutovou desku „Access All Worlds“ od dánských elfů IOTUNN jsem v době vydání prováhal, ale před šesti týdny vydanou majestátní albovou dvojku „Kinship“ už rozhodně ne. Pětičlenná kapela dost možná patří mezi to nejzajímavější, co dnes nabídne evropská metalová scéna v rámci progového prolnutí některých subžánrových škatulek. Je zde prostor pro rozmáchlý pohanský heavy metal, melo-death, ale i určité záchvěvy blackového koření. Aby jste si jejich hudbu hbitě představili, užiji takové přirovnání, které tvrdí, že IOTUNN ve svém zvuku spojují osudovou tíživost irských PRIMORDIAL s košatými melodickými nápěvy, za kterými stojí vynikající zpěvák Jón Albará, zpěvák účinkující souběžně u další žhavé grupy dneška HAMFERD, v poslední době rovněž viditelné kapely z Faerských ostrovů. Jeho tklivý vokální projev dokáže opatřit skladby určitým prvkem světla a působí k oné vulkanicky nadupané instrumentaci až zajímavě kontrastně.


Po vzoru německých post-metalistů THE OCEAN a zmíněných Irů PRIMORDIAL nejsou IOTUNN rozhodně velkými stoupenci zběsilosti a neočekávaných změn temp. V jejich případě jde o progres, který ctí pevná pravidla a uvážlivost. Jejich skladby totiž pozvolna kypí, mohutní a nabalují na sebe nové vrstvy. IOTUNN však i díky Albarově zpěvu působí jaksi lehčeji a přívětivěji než výše zmíněné spolky. Rovněž je důležité zmínit znamenitou instrumentaci, která se v písních nespokojí jen z bouřlivým masívem riffů, ale je plná vyhrávek, sól, kytarových parádiček od bratrů Jespera a Jense Gräsových, stejně jako hlubokých basových poryvů Eskila Raska a prvotřídních rytmů siláka Bjorna Andersena. Všechny tyto věci, v rozepjatých a časově štědrých písních, mají potenciál se ukázat, ale činí tak jen ve prospěch celku, budování příběhu i atmosféry. U IOTUNN vše podléhá pozvolnější gradaci, jakoby bylo hlavním cílem umocnit v hudbě především závažnost sdělení. I přes tohle nedochází k objevení vlažnějších úseků, a tak deska působí dramaturgicky komplexně.



Nahrávka rozprostřená ve svých osmi skladbách do takřka sedmdesátiminutové délky patří v dnešní době spíše k raritám. Kodaňským IOTUNN se však u objemného materiálu daří udržovat ucelenost, vysokou úroveň ve všech aspektech vyznění a v neposlední řadě jednotný ráz. To, co se odehrává mezi dvěma jedenáctiminutovými pilíři – vstupní oslavnou jízdou „Kinship Elegiac“ a závěrečnou výpravou „The Anguished Ethereal“ - nelze nazvat jinak než vysoce profesionální a promyšlenou prací, která má šanci i v dnešní rychlé době najít pro sebe své trvalé přívržence, dost pravděpodobně fanoušky umělečtějších metalových forem a neprvoplánové epičnosti. Deska nabídne jak chytlavější fáze v podobě třeba elfího chóru „Mistland“, o něco temnější, black metalem lehce šmrnclé jízdy jako „Twilight“, a nebo ještě lépe „Earth To Sky“, v níž se Albará hlasově rozohní a song tak upaluje na křídlech soumračné vánice, aniž by slevil ze své instrumentální perfekce, tak v konečném důsledku i klidnější písně typu „Iridescent Way“, kde ve zvuku vynikne především jiskrná kytarová akustika a znovu frontmanův hlas.


Jedinou věcí, která s postupujícím časem může snad někomu vadit, se tak může stát až příliš sladkobolný způsob předávání emocí. Z tohoto pohledu je možné, že během té více než hodiny bude leckterý posluchač vyloženě odrazen až kýčovitou manýrou, díky níž kapela tak trochu balancuje na hraně. Novinku „Kinship“ bych nenazval jinak než jako majestátní dílo, ve kterém všech osm skladeb působí zajímavě uhrančivým a závažným dojmem. Je jen otázkou vkusu, jak dalece si posluchač právě hru této kapely pustí k tělu. Jen stěží bych na desce dokázal vypíchnout vrcholky, na materiálu delším než je hodinová časomíra, je bez tak hodně co objevovat a rozhodně patří mezi díla vrcholně propracovaná a ambiciózní. Deska se jeví být  určena především těm, kteří sledují spíše progresivně zaměřenou scénu. Je tak logické, že ještě před tři roky starým debutem po této kapele sáhlo význačné vydavatelství Metal Blade Records. Udělalo správný krok.


17.12.2024Diskuse (5)Stray
janpibal@crazydiamond.cz

 

Stray
20.12.2024 16:03

iaurufuz: Z tohohle pohledu máš samozřejmě asi pravdu, ale má stížnost na dlouhá alba byla míněna v úplně jiném kontextu - nešlo mě tak ani o množství hudby, ale o posluchačovu vytrvalou schopnost koncentrace na materiál - a ta u dlouhých alb postupem času jaksi ubývá. Pokud kapela má na to nahrát nabušené osmdesátiminutové album, prosím, sem s ním, ale já preferuji kratší koncentrované úseky. O tom, že nejsem zrovna milovníkem dlouhých skladeb se ani rozepisovat nemusím.:-)

 

iaurufuz
20.12.2024 14:58

Argument o tom, že je deská dlouhá, jsem nikdy nechápal. Dyť je to přesně naopak - za stejný peníz více dobré muziky :). Když to už člověka omezuje - "just push stop" :)

 

Pekárek
19.12.2024 22:13

Moc vokálů, je to přezpívaný.:) Po deseti minutách začně být ten zpěv dost otravnej... Být nějaký skvělý skřehot, bylo by to lepší.



 

Stray
19.12.2024 16:55

Jedinou vadu má. Je až moc dlouhá. Dneska se už sedmdesátiminutová alba nedělaj, ale třeba si to u mne postupem času sedne, zjistím kde a při čem to poslouchat a zakoupím to.

Gazďa a Pekárek, prosím, dodat své žebříčky top alb za 2024. Čeká se jenom na vás! :-)

 

Gazďa
19.12.2024 16:13

Za mě jedna z desek roku 🙂