IRON MAIDEN - Praha, O2 Aréna, 31.května 2023

Ohromný zájem o koncert IRON MAIDEN u nás přinutil legendární kapelu ke kroku, který zde nebývá zas až tak obvyklý, a sice, že do Prahy umístila po sobě hned dvě vystoupení v rámci aktuálního The Future Past Tour 2023. Velmi záhy po zimním oznámení tohoto kroku, následném spuštění prodejů i na druhý koncert na konci května, však byly lístky rozebrány. Když jsem se tak v rámci druhého, tedy středečního pražského koncertu, na který se mi podařilo lístky získat, rozhlédl z plochy dokola po ochozech O2 arény, nebylo zde pár minut před zahájením koncertu k nalezení jediného volného místa. Fanoušci IRON MAIDEN u nás patří totiž k těm nejoddanějším a srdečně nejzainteresovanějším.

Osobně jsem navštívil jejich show v životě již pošesté, což značí, že jsem více než polovinu ze všech vystoupení, které tahle legenda kdy absolvovala na území České republiky, vynechal. I tak jsem návštěvu pojal jako pravděpodobnou rozlučku, a jak se brzy ukázalo, rozlučku takřka ve všech směrech dokonalou a velkolepou. Potěšila i dramaturgie letošního programu, kdy koncertní set IRON MAIDEN tvoří pět skladeb z památného alba „Somewhere In Time“ z roku 1986, pět skladeb z poslední řadovky „Senjutsu“, a rovněž také pět klasických hymen, které patří do koncertního programu kapely za jakýchkoliv podmínek.

Vzhledem k tématickému zaměření vystoupení v sobě scéna spojovala futuristické obrazy i osmdesátkové retro prvky, což bylo poznat nejen z výjevů střídajících se nad scénou (a rovněž také po jejích obou stranách, kde se nacházely dvě velké obrazovky přibližující také dění na pódiu), kde se převážně nacházelo jakési cyber-punkové asijské velkoměsto, s výhledem na neony osvícené ulice ve tmě a dešti (prostředí známé z filmu Blade Runner), ale také celkové nasvícení pódia prostřednictvím „retro“ bodových světel, zde rozmístěných pod stropem do pozoruhodných časoprostorových trojúhelníků. Vše zde dokonale ladilo a přidávalo na atmosféře, která diváka zavedla do daleko vzdálených časů, ať už mám na mysli jízdu po časové ose vpřed i vzad.

Uvedení hymen jako „Caught Somewhere In Time“ nebo „Stranger In a Strange Land“ do živého programu mohlo být chápáno jako splněný sen nejednoho fajnšmekra z osmdesátých let, v ještě větší míře to mohlo samosebou platit i o další dvojici skladeb z šestaosmdesátého „Alexander the Great“ a „Wasted Years“ (druhá zmíněná celý koncert zakončovala), přičemž právě fenomenální jízda „Alexander The Great“ zazněla v koncertním programu kapely zcela poprvé. Je třeba říct, že si své místo obhájily i některé písně z poslední desky. Z „Writing On the Wall“, jež je zvukově oděná do trochu country amerického stylu, se stává solidní koncertní trhák, a třeba taková „Hell On Earth“ má všechny atributy spektakulárního epického čísla, zcela typického pro umělečtější polohu IRON MAIDEN.

Největší ohlas si samozřejmě vysloužila klasická hitovka „Fear Of the Dark“, která už dekády patří k nejoblíbenějším songům kapely, ale také klasiky jako „Iron Maiden“ nebo „The Trooper“. Výkon pětašedesátiletého cestovatele časem Bruce Dickinsona hodnotím letos jako fenomenální, byť bylo zjevné, že v těch nejvyšších bodech hlasového spektra působí během svých vokálních výjezdů o něco rozkolísaněji. Fyzickým možnostem však kapela upravuje jak tempo skladeb, jež bylo v několika případech o něco nižší než v minulosti, tak samozřejmě právě také i tónové nastavení zpěvu, kdy má frontman možnost držet se častěji onoho přesvědčivěji podaného nižšího nastavení hlasu. 

Skvělá ve všech směrech se jevila souhra kytarového trojzápřahu, který zde rozehrál doslova pekelný rej nekončících vyhrávek a sól. Ty za žádných okolností nepřipouštějí nadbytečnost či samoúčelnost a povyšují styl IRON MAIDEN na nesmrtelný fenomén. Zejména duely na trase Adrian Smith - Dave Murray budí pouze nadšení, jakkoliv kytarová sóla největšího tanečníka v kapele, Jannicka Gerse, mají také své opodstatnění. Baskytarista Steve Harris je jako hlavní kápo v sedmašedesáti v perfektní formě, stále pobíhá po pódiu, burcuje dav a jeho nástroj plní konstrukci všech skladeb. Já osobně si myslím, že i Nicko McBrain odevzdává maximum, byť se samozřejmě vynořují hlasy, které tvrdí, že již začíná díky věku nestíhat a jeho možnostem je přizpůsobováno právě snižování tempa skladeb a celkově zjednodušení rytmiky. Pakliže tomu tak je, mne osobně to zatím nijak nepřekáží.

Pražský koncert na konci května 2023 byl tak vynikající oslavou heavy metalu a především originálního pojetí hudby IRON MAIDEN. Kapela je i po osmačtyřiceti letech existence v naprosto skvělé formě a zaslouženě se těší u fans neobyčejnému uznání. V pravém slova smyslu nesmrtelný fenomén.

03.06.2023	Diskuse (9)	Stray janpibal@crazydiamond.cz