IRON REAGAN - The Tyranny Of Will

70%

Tahle relativně nová hardcore partička, která je vlastně bočním projektem dvou muzikantů z řad thrashmetalových MUNICIPAL WASTE, si to vydatně rozdává s politickým systémem Spojených států, který je zde hlavním cílem hněvu zmíněných chlapců. Zvláště republikánská politická klika a její konzervativní myšlení dostává na novince co proto. Kdysi jsem četl rozhovor se zdejším řvounem Tony Forestou, v němž se vcelku vtipně vyjadřoval nad bojůvkami, jaké léta doma svádí se svým otcem, co se týče politických názorů a osobních preferencí. Pokud je tedy pan táta pravý americký republikán, pak se vůbec nedivím, že s tímto  odrostlým floutkem (proboha vždyť už mu táhne na čtyřicet?) vyrazil hned po vyjití debutu IRON REAGAN „Worse That Dead“ v roce 2013 vrata. Nyní tedy přišel čas na sladkou pomstu v podobě druhé fošny „The Tyranny Of Will“, která na ploše jen nepatrně přesahující půlhodinu servíruje brutální riffovitý nářez, který v pětadvaceti skladbách kombinuje hardcore s thrash metalem starého střihu. Rychlé tempo, hromada hrubiánských riffů, občas nějaké to chaotické sólo ve stylu osmdesátých let, ale jinak pouze hněvivý Forestův projev a řada témat ke sdělení. 

Sice se mi od člověka se solidním zázemím zdá mírně přehnané, navážet se do systému, jenž svým občanům ve valné míře zaručuje poměrně solidní materiální zabezpečení (i když člověk, který ono zabezpečení má celý život, asi už ani nedoceňuje jeho pozitiva), ale mám dojem, že to celé tihle hoši myslí jako nadsázku či pózu určitého vzdoru proti autoritám. Ve Spojených státech jsem sice nikdy nebyl, ale pochybuji o tom, že sociální a zdravotní zabezpečení je tam kupříkladu na o dost nižší úrovni než u nás, ostatně tak jak z křiku Foresty záhy vytušíme.

Svým způsobem jde stylově o žánrový old-school, protože IRON REAGAN opravdu nepokrytě čerpají z pětadvacet a více let starých předloh. Myslím, že vzhlížejí především ke kapelám typu S.O.D.. Forma zůstala prakticky stejná, jen zvuk dostal po čtvrtstoletí mnohem modernější a průraznější kabátek. Navíc je zjevné, že ten týpek, co kdysi bubnoval u DARKEST HOUR, také není žádné ořezávátko. Songy se s ničím příliš nepárají a tak jedna hovězina střídá druhou. Mě osobně zaujala zejména skladba „Rat Shit“, která zde se svými necelými dvěma minutami patří k nejdelším a nejmelodičtějším, pokud to tak mohu nazvat vzhledem k jejímu chorálu. Rovněž song „Broken Bottles“ učaruje hrubostí a tím správným řízem. Je vidět, že muzikanti jdou do skladeb s nasazením pouličních chuligánů při bitce s policajty. Všechny songy působí jako soundtrack k podobnému dostaveníčku a to je věru dobře. Další hymna, která je jak se patří rvavá, má název „Bill Of Fights“. Je zde i celá řada velmi krátkých, zhruba půlminutových věcí a mezi nimi mne zaujal třeba song „Your Kid´s An Asshole“ týkající se hudební cenzury v USA. V rámci hardcore nářezu, který je umně křížen s metalovými party a sóly, je tohle hodně živelná sada a já se osobně těším na to, čeho všeho se od projektu ještě dočkáme, i přestože nejsem žánrovým příznivcem. 

01.10.2014	Diskuse (1)	Stray janpibal@crazydiamond.cz