JACK WHITE - Blunderbuss

90%

Ve své letité recenzi na Whiteův sólový debut „Blunderbuss“ jsem na webu Metalopolis napsal, kterak je pro většinu hudebních příznivců zmíněný hudebník spjat především díky působení u dua THE WHITE STRIPES, což z dnešního pohledu už nemusí být zas až tak jasné. Nicméně jedna z nejdůležitějších kapel celé retro-rockové mánie předešlé dekády měla patrně největší dopad na posluchače a to ze všech dosavadních působišť tohoto multi-instrumentalisty a znamenité postavy americké hudební scény. Jack White však postupem let obstál především sám za sebe a ještě ke všemu udivoval nejroztodivnějšími kooperacemi s jinými hudebníky. Svým způsobem mne z dnešního pohledu přijde zvláštní, že v době tvorby té původní recenze jsem se snažil rozdělit materiál na songy porůznu ovlivňované, buď odkazem THE WHITE STRIPES a nebo dalšími projekty jako THE RACONTEURS nebo THE DEAD WHEATER. Když desku poslouchám dnes, mám za to, že jde zkrátka o typický materiál Jacka Whitea, který by sice mohl vyjít i pod hlavičkou THE WHITE STRIPES s tím jediným malým rozdílem, že jde o více otevřený, dospělý a různorodý materiál. Svědčí to hlavně o skutečnosti, že Jack je muzikantem, který si před sebe neklade žádné zbytečné bariéry. Jeho debut je esencí toho nejlepšího, co mohlo pod jeho jménem vzniknout v době, když se po patnácti letech v hudební branži odhodlal k materiálu reprezentujícího pouze jeho.

„Blunderbuss“ je tedy jakýmsi logickým vyústěním všech jeho minulých skladatelských snah. Přesunul se do Nashvillu, který postupem doby přijal jako své trvalé působiště, ctí tradice amerického folku, garážového rocku i vlivů takových žánrů jako country, blues či gospel. Nalezneme zde jak garážový minimalismus („Sixteen Saltlines“), upřednostňující hlavně zemitý kytarový riff, tak také tradicionalisticky střižené písně, povětšinou vycházející z amerického písničkářství, ať už tyto v sobě spojují vlivy z kteréhokoliv z výše zmíněných žánrů. Skladby jako „On And On And On“, „Hypocritical Kiss“, „Blunderbuss“ nebo „Trash Tongue Talker“ obsahují celou škálu roztodivných instrumentů a hostujících muzikantů, rukopis Jacka Whitea je dávno pevně daný a na jeho první sólovce znamenitě zvýrazněný, to je třeba si připomenout především. Z jeho projektů zůstávají trochu upozadění hlavně experimentální THE DEAD WEATHER, což je asi logické, vzhledem k tomu, že Jack v jejich řadách nezastával nikdy roli frontmana, ale tato úloha připadala vždy Alisson Mosshart z THE KILLS. Snad jen úvodní, zvukově tak trochu experimentální píseň „Missing Pieces?“, anebo později song „I´m Shakin´“ s prvky černošského R´n´B, mohou tento projekt připomenout.

Není žádným překvapením, že na albu vystupuje celá řada hostů a Jackových přátel. Z tohoto pohledu je „Blunderbuss“ dílem vokálně a instrumentálně velmi pestrým, nikoliv však přeplácaným, takže zde všechny ty „mandolínky“, organ piána, banjo, housle, tamburíny a dokonce i klarinet přispívají k velmi zajímavému výsledku, jenž rozhodně není žádným přímočarým výtvorem na první poslech. Hodně songů má své kořeny hluboko v hudební historii, takže nepřekvapí, že některé ze skladeb působí jako by snad vycházely ze starých ragtimových časů, jiné zase opěvují především středozápadní folklór a country a celkově tak jde o směsku vlivů, které formovaly americkou hudební historii, a které měly pro Jacka Whitea nějaký význam. Jde tedy zaručeně o skvělé dílo, na které je třeba si vyhradit trochu více času, než je obvykle nutné.

27.12.2017	Diskuse (1)	Stray janpibal@crazydiamond.cz