JAMARON - Plzeň, Buena Vista, 14.února 2025

V pořadí můj čtvrtý navštívený koncert JAMARON byl dosud tím nejlepším. O kapele nevím dlouho, zhruba dva roky, zaujala mne však hned několika skutečnostmi. Samozřejmě, za mikrofonem úřaduje nepřehlédnutelná frontwoman Marie, jednoznačně jejich poznávací znamení. Co si budeme nalhávat, bez ní by to prostě nebylo ono! Hlasově je stále lepší a i kapela okolo ní nabrala v posledních letech na síle. Je stále hitovější, ale i rockově tvrdá. Někdo s neochotou jít u nich pod povrch by sice mohl říct, že jejich postupy a melodika působí, jakoby se CHINASKI začali snažit o projev HALESTORM, AVENGED SEVENFOLD či METALLICY, ale naštěstí JAMARON svým písním dávají dost ze sebe. Křížení českého pop/rocku se zahraničními vlivy metalového mainstreamu však nelze popřít.

Kapele tří sourozenců (nejčastějšími skladateli a tahouny jsou oba kytaristé – bratři Ondřej a Jakub) se opravdu daří nalézat mezeru na trhu, umí totiž nenásilně kombinovat „trochu usedleji vyznívající“ českou složku, zastoupenou vždy zajímavým textem a bigbítově jednodušší skladbovou strukturou, s nějakým tím modernějším prvkem příznačným pro aktuální zahraniční hráče metalové scény. Výsledkem je prostě dravý rock s neotřelými českými texty, se kterými se leckdo dokáže ztotožnit, protože zkrátka reflektují život. Skladby jsou chytře aranžované a přestože najíždějí vždy přímočaře na refrén, rozhodně bych se zdráhal je označit za laciný prvoplán. Kromě toho, že si nikdy nehráli na bůhvíjaké umění, na této kapele oceńuji ještě jinou věc. JAMARON si dělají věci po svém, nemají potřebu se družit s nějakou scénou, nesnaží se zapadat a věnují se prostě sami sobě a svému postupnému zdokonalování. Staví po krůčcích zkrátka svůj vlastní svět, aniž by se snažili si to ulehčit.

V Plzni zaznělo celkem devatenáct songů, z nichž valná většina má dost chytlavý potenciál. Mezi nimi pak celé minulé album „Generace“ z roku 2022, ale i sedm singlů, které byly v posledních dvou letech postupně vypuštěné coby klipy a předzvěst nadcházející, stále tak nějak průběžně připravované desky. Dle toho posledního („Utíkám“) soudím, že kapela rozhodně neztratila nic ze svého skladatelského potenciálu, naopak přišla v pravý čas s jednou ze svých nejlepších skladeb.

Kdyby v průběhu akce nebyla na pódiu řeč o tom, že Marie údajně ten večer nebyla zcela fit, vůbec bych si ničeho nevšiml. Předvedla suverenní výkon. Kapela šlapala jako výtečně namazaný stroj a jela bez prodlev. Zvuk byl čistý, plný a prostředí klubu Buena Vista, již před patnácti lety zrekonstruovaného ve stylu prosvětlené maurské svatyně, opatřené v interiéru dlaždicovými mozaikami a vysoko položeným klenutým stropem, je pro návštěvníka rozhodně útulnější, než obvykle temné klubové kobky, v jakých se zde konají koncerty. Oproti minulé plzeňské akci, která se konala před patnácti měsíci v zaplněném Divadle Pod Lampou, údajně přišlo o stopadesát lidí víc, což potvrzuje, že fanouškovská základna JAMARON stále lineárně roste. Osobně si myslím, že u té pětistovky příchozích nakonec v žádném případě nezůstane. (Stray)

Loňské vyvrcholení „Forever Tour“ v pražském Roxy jsem bohužel propásnul, ale kapela se rozhodla protáhnout turné ještě i letos do dalších měst. Druhou šanci jsem už nezahodil. Plný klub fanoušků dostal přesně to, co čekal. JAMARON jsou jedním slovem profíci. Ale profíci, které to zároveň baví. Bez předkapely, bez bombastické vizuální světelné show, bez různých showbizových pomůcek. Poctivý moderní hard rock. Melodický, upřímný, energický. I když zpěvačka Marie evidentně nebyla ve své kůži, a její obvyklá pódiová performance ve stylu menšího výbuchu v jaderné elektrárně byla ze začátku výrazně skromnější, na zpěv to mělo dopad minimální. Jsem pevně přesvědčen, že udělat z ní hlavní zpěvačku, bylo před lety to nejlepší rozhodnutí, co kapela mohla zvolit. Dozrála ve skutečně excelentní pěvkyni, která krásně pracuje se svým hlasem, dokáže do něj vložit celou paletu emocí a zároveň se perfektně hodí do muziky produkované kapelou. A další její skill je schopnost strhnout publikum. Její bezprostřednost a otevřenost je nakažlivá. Nakonec i tento večer, zřejmě pod náporem adrenalinu a endorfinů, se postupně začal objevovat úsměv na její tváři častěji a téměř zapomněla, že není úplně fit.

Když jsem je viděl před rokem, byly pořád jen ve čtyřech. Teď už je v sestavě začleněn nový basák Lukáš Rešl a je to velice pozitivní změna. Živé basové linky dodaly koncertu větší šťávu a Lukáš vypadá jako výborná volba. Technicky velmi šikovný, zároveň ale bez snahy na sebe strhávat pozornost, si našel optimální místo a hraje pro tým. A to samé cítím ze zbytku kapely. Neberou Lukáše jako obyčejnou náhradu, nádeníka, ale skutečně ho přijali do „rodiny“. Set list byl víceméně klasický pro poslední 2-3 roky. Hlavní důraz byl na poslední album „Generace“, doplněno o několik starších hitovek, plus všechny nové singly vydané od poslední řadovky. A přesně tuhle část jejich tvorby mám nejraději, takže za sebe dávám pět hvězdiček. 

Skladby „11“, „Betelgeuse“, „Malý Berlín“, „Generace“ jsou ověřené koncertní jistoty. Dokonce i třeba „Kamikaze“, která mě na albu úplně nebaví, je naživo strhující. Ze singlů jsem slyšel poprvé naživo „Na tvojí straně“, která jen potvrdila, proč je to jeden z mých nejoblíbenějších fláků, a úplná novinka „Utíkám“ taky funguje skvěle. Hodina a půl uběhla jak voda, kapela celý čas držela výborné tempo bez hluchých míst. Jak říkám, profíci. Slušný zvuk, skvělý set list, soustředěný výkon, plný klub. Lepší než sedět doma sám na Valentýna ne? (Tomáš)

17.02.2025	Diskuse (0)	Stray/Tomáš